Prosinec 2013

Dear Host family letter

10. prosince 2013 v 17:14 Začátky jsou těžké
Tak dnes jsem dovyplnila přihlášku a sedla si znovu k dopisu pro potencionální rodinku.
První mi Dita vrátila s postřehy, jak by se měl napsat lépe. Takže dnes jsem konečně dopsala snad ten pravý. V přihlášce mi chybí ještě pár věcí. Navštívit agenturu a hlavně nechat sepsat a podepsat reference od rodinek, ale pořád je ještě dost času na to, že chci odletět až v létě :)
Dnes jsem si sedla k blogu Mišule a přečetla si nejnovější články. A musím se k tomu taky trošku vyjádřit. Myslím si, že má rozhodně pravdu! Určitě je super jet do NY. Město, které nikdy nespí, wow! Vždycky to byl můj sen. Nebo odjet na slunou Floridu či do Californie. Ale pokud chytnete rodinku, se kterou si nesednete, tak k čemu vám takové skvělé místo bude?
Ale zároveň má taky pravdu v tom, že sice máme vybírat, ale nepřebrat. Vždyť každý máme nějakou chybku a nikdo nejsme dokonalý :) Samozřejmě, že pokud se necítím na 3 děti v rodině, tak si počkám na rodinku s menším počtem dětí.
Ale nepřemýšlejte a nerozmýšlejte kvůli hloupostem a nečekejte, že na vás někdo bude čekat dlouho a bude to ta nejdokonalejší rodinka na světě. To přeci není určitě ani ta vaše, ani ta moje :) Ne každý člověk si sedne s každým.
A tak jsem se musela prostě zamyslet, jestli mám vůbec nějakou podmínku, přes kterou bych nešla. Pro mě to bude zřejmě novorozeně. To si netroufám ani trošku. Děti miluju, ale takhle malé si asi netroufnu hlídat. Jedině, že bych měla podporu Hostmum a pomáhala mi částečně. To by asi šlo :) Lokalitu vůbec řešit nebudu, hledám hlavně skvělou rodinku a úžasný děti. Chci si přeci jen ten minimálně rok v USA užít a ne přežívat :) A jak velké děti a kolik vlastně zvládnu hlídat najednou?
Dneska se mi hlavou honí opravdu spoustu otázek :) Ale ještě nemám vyplněnou ani přihlášku a už přemýšlím nad tím vším :)
Zřejmě proto, že je to opravdu můj velký sen už opravdu HODNĚ dlouho!! Předpokládám, že nikdo nemá tak dlouhou historii svého Amerického snu jako já. Ještě do teď mi rodiče vypráví o mém prvním dni na základní škole a mé první hodině angličtiny. Znáte to, klasická první slovíčka jako dog, cat, colors apod. Jenže já prostě přišlo domů a oznámila jsem, že jednou prostě musím jet do Ameriky. Že tam opravdu chci a jednou tam pojedu. Jak je sakra možný, že mě to napadlo v první třídě záklandní školy? A drží se mě to až do dnes? Sama nevím :) Prostě je to asi jednoduše můj velký sen a jen tak se mě nepustí :) Proto jsem taky minulý rok navštívila USA poprvé. V listopadu jsem s kamarádkou odjela na Florida trip. Bylo to něco vážně úžasnýho!! Nikdy na ty dny nezapomenu! Nešlo o to počasí. Bylo tam sice nádherně. Skypovali jsme s rodinkou každý den (internet je tam prostě uplně všude :D ) a oni mi říkali, jak u nás sněží a já jim odpovídala, že jsem se ten den zrovna slunila na pláži. Prostě paráda :) Ale to byl jen ždibek toho, co mě na Americe tolik uchvátilo! Navštívily jsme spolu s kamarádkou jak Egerglades national park, kde jsem na vlastní oči a opravdu velmi blízko viděla poprvé obrovského aligátora. To vám byl zážitek! Něco tak obrovského, neskutečně nebezpečného a přesto úchvatného! V rámci tripu jsme objeli celou Floridu a zastavovali jsme opravdu skoro v každém městě. Spali jsme ze dne na den v jiném hotelu či motelu a v Orlandu navšítily Universal zábavní park. Tak toto mají amíci vážně úžasně vymyšlený!! Nedivím se dospělým ani dětem, kteří park navštíví, že stojí v úžasu a prostě se jen "kochají". Viděla jsem na vlastní oči Bradavice z filmu Harry Potter, stejně jako vesničku Prasinky. Ta byla "zasněžená" ve 30 stupních, což bylo opravdu vtipné. Stejně jako vánoční stromečky všude kolem :)
Ať jsem v Americe viděla cokoliv, tak to nemělo ani trošku na to, jak jsem si zamilovala američany. Když vidíte ta krásná místa, tak i kdyby jich bylo nespočet a lidi byli zamračení, tak by to nestálo za to. Ale američané jsou neskutečně usměvaví lidé a skvěle pozitivní. Zřejmě proto mi pořád kamarádka tvrdí, že tam prostě zapadám jako poklice na hrnec :D
Jdete si takhle ráno do obchodu něco koupit a ona vám slečna u pokladny oznámí, že vám to dneska opravdu moc sluší. Vždyť mě nikdy neviděla, tak jak může vědět, jak vypadám každý jiný den? :D Prostě super pocit! Zamilovala jsem si to tam! Věděla jsem už dlouho, že bych tam ráda odjela, ale od minulého roku mě to tam táhne mnohem víc!
Tak doufám, že brzy všechno zařídím, najdu si skvělou rodinku a vyrazím do světa :)
Bude se mi sice neskutečně stýskat, ale budu si žít svůj Americký sen a užívat si každou minutu prožitou v USA :)

Jak to všechno začalo

3. prosince 2013 v 21:27 Začátky jsou těžké
Vážení a milí čtenáři mého blogu Usmívající se

Po předloze jedné slečny, co odjela minulý rok na au pair program a založila si blog, rozhodla jsem se udělat to samé. Předpokládám, že by třeba mohl pomoci někomu, kdo se bude snažit udělat stejné rozhodnutí jako já nebo ona a odjet si splnit sen za velkou louži.

Jak to tedy všechno začalo? Začalo to už na základní škole, když jsem jako malá holka prišla z angličtiny a doma oznámila, že prostě jednou pojedu do USA. Že tam prostě musím. A hle! Ono se mě to do mých 23 let ještě nepustilo Smějící se Potom prišlo, co přišlo a já musela na operaci. Rozhodla jsem se tedy prozatím odjet do USA alespoň na dovolenou. V listopadu 2011 jsem tedy s kamarádkou navštívila Floridu. Můj sen se rozhodně z části splnil. Byla to jedním slovem BOMBA! Já se nemohla "nabažit" lidmi, kulturou a jazykem, že se mi ani domů nechtělo. Navíc to počasí. U nás doma bylo kolem -3°C a já se opalovala na Miami Beach v bikinách Smějící se Prostě paráda! Jenže to mi rozhodně nestačilo. Po tom, co jsem se vrátila zpátky domů, jsem zjisitla, že se musím vydat zpátky a tentokrát na delší dobu. Konečně jsem tedy mohla začít zařizovat přihlášku na au pair program v USA! První agentura SA mě bohužel odmítla. I přes to, že potvrzení od lékaře dostanu. Vlastně je chápu, zdravotnictví v Americe je prostě "jiná liga". Za všechno se tu tvrdě platí. Ale na druhou stranu, budu mít od lékaře potvrzení o tom, jsem schopná odjet a nebudu mít žádná omezení. Tak proč teda to sakra nevyšlo!

Nevzdávám se! Kamarádka mi doporučila ještě jednu agenturu: CoolAgent. Vyzkoušela jsem to tedy tam. A první reakce byla lepší. Je možné zkusit se zkontaktovat s Americkou stranou a zeptat se předem, zda by byl nějaký problém. Zkusit se má přeci všechno, tak jdeme na to! Po dlouhém čekání jsem musela poslat veškeré lékařské zprávy, samozřejmě přeložené do angličtiny (trvalo mi to snad celý večer) a opět jsem čekala na vyjádření. Po pár týdnech jsem se konečně dočkala! Ale bohužel Zamračený Jenže nic se nemá vzdávat a jelikož Dita, koordinátorka au pair pobytů v USA, slyšela, jak jsem z toho smutná, doporučila mi ještě vyzkoušet jednu jejich agenturu, se kterou spolupracují v USA. Řekla jsem tedy ano i přes to, že jsem přestala doufat.

Mám okolo sebe tolik skvělých přátel, kteří mě podpořili, že jsem začala znovu věřit! A ono to zřejmě pomohlo. Druhá agentura souhlasila s mým zdravotním omezením, pokud si tedy doplatím ještě zdravotní pojištění navíc, s čímž jsem tedy rozhodně už od začátku počítala. Takže teď začneme vyplňovat přihlášku a shánět všechny potřebné dokumenty a doufám, že konečně to vyjde! Usmívající se

Držte mi prosím pěsti, ať se mi konečně sen splní!

Mějte se famfárově :)