Duben 2014

Game over aneb konec mého American dream!

27. dubna 2014 v 11:10 Začátky jsou těžké
Tak a je to tady!

Před pár dny mi volala slečna z agentury rozhodnutí té partnerské agentury v USA. Neprošla jsem!! Jak je tohle možné?

Říkala jsem si sakra! Když mi to oznamovala do telefonu, měla jsem na krajíčku, ale držela jsem se, jak to jen šlo! Říkala, jak jí to moc mrzí, že to nevyšlo a než jsem se stihla vlastně zeptat proč, sama mi odpověděla. V hlavě se mi honilo, copak jsem neudělala psychotesty? Nebo snad se jim nelíbilo něco v mém dopise či videu? Vždyť už mi předtím oznámili, že sice zdravotní stav není výborný, ale pokud si doplatím ještě pojištění, tak by neměl být problém?

Sama mi řekla, že je to kvůli zdravotnímu stavu, že to neprošlo. Jakto?! Vždyť mám i potvrzení od doktorů, ne jen od jednoho! Prý se žádost dostala k někomu "výš" a ten rozhodl bohužel takto. Paní se kterou mluvila přímo z americké agentury se jí omlouvala, že mi první řekli, že v tom nebude problém (jelikož jsme si to dopředu ověřovali) a najednou mě neberou ze stejného důvodu.

Nebudeme si nic nalhávat. Byl to můj obrovský American dream a teď je fuč!! Najednou jako by se vám zhroutil svět, když se o něco přes půl roku snažíte a opravdu se tomu věnujete, veškerý svůj volný čas, všechnu energii a teď se to všechno zkazí, zničí...Ořvala jsem to! Říkala jsem si, proč sakra zrovna já?! Zamračený Nemohla jsem myslet na nic jiného než na to, že se tam nepodívám...Asi to bude někomu zdát jako hloupost, ale pro mě to byl vážně obrovský sen. Nic jiného jsem si ani nikdy víc nepřála. Už od té doby, co jsem jako malá přišla z první hodiny angličtiny a pověděla jsem doma rodičům, že jednou chci jet do Ameriky. A ono se mě to prostě drží do dnes! Hrozně ráda bych poznala jejich kulturu, zvyky, běžný život. Prožít si prostě kus Ameriky na vlastní kůži :) Trvalo mi to vážně dlouho, než jsem se s tím smířila, že prostě tenhle rok neodjedu. Ale nezbylo mi vlastně nic jiného.

Po pár dnech mi vlastně došlo, že to tak asi mělo být. Prostě jsem asi neměla odjet tenhle rok, ale třeba až nějaký další. A pokud jde o můj American dream, tak never give up!! Fight for it! Protože pro sny se prostě má bojovat a člověk si má své sny plnit. A i já si ho jednou splním! Jen to bohužel nebude tenhle rok, ale co, jsem mladá, jednou na to dojde.

Vždycky myslete pozitivně a snažte se věřit, protože i sny se můžou plnit :)

Já se rozhodla, že to prostě zkusím jinak! Takže příště už to snad vyjde!! :)

Dlouhé je to čekání!!

9. dubna 2014 v 21:07 Začátky jsou těžké
Vážení čtenáři (teda pokud to někdo čte :D),

Tak vám teda řeknu, že poslední dny, možná i týdny jsem jako na jehlách. Spát se mi moc nechce nebo teda se spíš budím brzy ráno sama od sebe. Od té doby, co jsem odevzdala veškeré potřebné dokumenty, včetně videa do agentury, jsem vcelku nervózní. Protože teď už záleží jen na agentuře, zda mi můj au pair pobyt posvětí či ne. První jsem čekala přibližně dva týdny a rozhodla se do agentury z nervozity zavolat, jenže mi bylo řečeno, že se agentura stěhovala na jiné místo a tak se video a papíry teprve zasílaly (vždyť jsem to vlastně věděla, že se budou stěhovat, vůbec mi to z toho všeho nedošlo)..

Rozhovor se slečnou z agentury byl vlastně dost vtipný. Jelikož už tam volám nějakou dobu a tak nějak asi otravuju, tak jsem se představila a slečna hned nevěděla, tak říkám příjmení a podotýkám, že jsem vlastně ta, co pořád otravuje :) Spolu jsme se zasmály a slečna mi slíbila, že papíry ten den zasílá a už to záleží jen na Americké straně.

Od toho dne jsem nervózní opravdu dost! Čekám každým dnem telefon a už se nemůžu dočkat až uvidím pražské číslo a budu si moci říct ANO, vzali mě! Nebo NE, nevzali.. Budu zklamaná, ale nezmění to můj sen a já se tam dostanu jiným způsobem! Ale proč by mě vlastně nevzali?!
Dokonce jsem se před pár dny dozvěděla od jednoho z lidí, kteří mi dali referenci na hlídání dětí, že mu volal někdo z agentury a ptal se na mě! Takže ANO! Něco se konečně děje! Ono se to hýbe! Nikdy se nevzdávej! Tímhle motem doporučuji se řídit každému z vás! Mě totiž pomohlo už po operaci a myslet pozitivně je další důležitá věc!

Dnes to už bude zase pár dní a já jsem opět nervózní, ale Markéto neblbni! Nemůžeš chtít všechno hned! :D Jenže to jsem právě já, musím mít všechno, co chci teď a nejlíp uplně hned! :D U zubaře už si ze mě dokonce střílejí, jelikož už hodně lidí ví o tom, že bych ráda odjela směr USA a že jsem poslala papíry a čekám na agenturu. Jelikož jsem nervózní, tak jsem poslední dny u zubaře skoro pořád... Začalo to tím, že mě pobolíval zub, tak jsem vyrazila k zubaři. Ten mi ale oznámil, že kaz nevidí a žádný tam zřejmě nebude. Všechno se to děje z nervozity (teda podle sestřičky i dokotra a já nemám důvod jim nevěřit :)). Jenže potom mi vypadla plomba. Takže k zubaři znovu! Uf, hodíme tam cement, ať se vám to vyléčí a potom dáme novou plombu. Ejhle! Cement vypadl. To už neni možný! v týdnu k zubaři potřetí! To už jsem z čekárny slyšela sestřičku říkat: Je tu zase naše skoro Američanka! No jo, už mě tam znají a za týden mě čeká po novém cementu znovu nová plomba. Tak mi držte palce, ať už jdu jen na tu plombu :D Ale ať se s mými zuby děje cokoliv, tak hlavně, že to vyjde s mým au pair pobytem, prostě musí!

Ale všechno se teď nemotá jen okolo au pair hovoru s agenturou. S mým malým zrzounkem Kubou (jedno z dětí z mých referencí pro agenturu :)), jsme byli v circusu! Byl nadšený a já z něho! Nejvíc se mu líbily koně. I když jsme viděli i bílé lvy, na které jsem se těšila já, tak jeho prostě uchvátily koně! :) Zaplatila jsem mu jízdu a to byl ve svém živlu! Prošli jsme si o přestávce zvířátka a tak se mohl pomazlit s pejskem, který byl zavázaný u maringotky na provázku :) Byl neskutečně zlatý, hrozně hodný a dostalo mě, jak moc si to užil! V týdnu jsem zašla ještě za dětmi do školky, kde poslední dobou trávím taky dost času. Jsou to zlatíčka, připravuji pro ně divadlo, ale ještě nemám hotové loutky. Musím ještě uhnat někoho, kdo půjde na divadlo se mnou. Nikomu se zatím moc nechce :D Že bych ze sebe blázna dělala ráda jen ja? :D
Každopádně mám teď okolo sebe opravdu spoustu dětí, takže občas sedím u počítače a jen vymýšlím, co nového bychom spolu mohli provádět. Kubovi nějakou angličtinu, dětem příběhy, cvičení, malování, vytváření a na sebe už mi nezbývá tolik času...Ale mě to nevadí, já s nimi hrozně ráda trávím svůj čas a už teď jsem vymyslela další výlet směr Chomutov Zoo Lesopark pro kubu za pár týdnů, podle toho, jak nám vyjde počasí.

Mějte se krásně, stejně jako já a berte všechno optimisticky, nějak to dopadne ;)