Květen 2014

FaceTime podruhé!

7. května 2014 v 22:43 Začátky jsou těžké
Ani jsem nečekala, že to bude tak brzy a znovu se dostane na video hovor. Jelikož ze mě byla Hostmum, dle jejích slov excited, tak jsme se rozhodli si udělat FaceTime hovor po druhé!

Tentokrát musím uznat, jsem nebyla zase tak moc nervózní, jelikož jsem tušila, co všechno mě čeká. Výron, který jsem si udělala na našem geovýletě se mi lepší, na nohu mohu lehce chodit, takže vlastně samé dobré zprávy.

S Hostmum jsme si mezitím napsaly spoustu emailů o klucích, o vyměnily spoustu názorů a taky jsme si psaly o rozvrhu. Ten ale budeme víc řešit v našem druhém hovoru. Tentokrát jsme se domluvili na 9:30 hodin mého času, takže kluci už budou v posteli a bohužel je neuvidím.

Každopádně blížila se hodina H a já si sedla do pokoje k počítači a prostě jen čekala. Těch pár minutek před hovorem pro mě bylo nekonečných! Na jednu stranu jsem byla malinko nervózní a na stranu druhou jsem se neskutečně těšila, zda se budu Hostmum líbit stejně jako v emailech a rozhovoru předchozím. Odpočítávala jsem skundy, sledovala hodiny pořád dokola a čekala, kdy se mi rozsvítí FaceTime hovor.

A je to tu! Už mi volá! Hovor však začala její nynější au pair, se kterou jsem také v kontaktu, abychom si mohly předávat informace. Pozdravily jsme se a vysvětlila mi, že si Hostmum jen odskočila nahoru do pokoje. Než jsme stačily prohodit pár slov, tak už si mě přehodily a já si mohla s Hostmum povídat. Volali jsme spolu víc než hodinu, mezitím se dole ukázal i jeden z kluků. Sice jen procházel, ale stihli jsme se alespoň pozdravit.

S Hostmum to byl skvělý hovor! Ani mi nepřišlo, že hovoříme celou dobu anglicky. Řešily jsme rozvrh, který mě čeká až přijedu. Přijedu? Říkala, že se stavila agentuře kvůli pojištění auta a že s ním nebude problém, jen potřebuje zaslat důkaz o tom, že nemám žádné trestné body a že jsem neměla žádnou dopravní nehodu. Také prý psala do agentury, že se rozhodla, že počkáme jen na kontrolu v červnu, ale že v Srpnu přijedu!

Really??? Že by si mě vážně vybrala? Sakra! Nemůžu tomu uvěřit, sny se také plní? Ale hlavně to nechci zakřiknout! :)

Dozvěděla jsem se, co mě vlastně čeká během týdne i o víkendu a byla jsem jedním slovem nadšená! Hostmum mi opět pochválila angličtinu a to mě neskutečně těšilo! Když vám to řekne někdo, kdo je rodilý mluvčí, těší to opravdu hodně. Řekla, že je hrozně ráda, že mám tak skvělou angličtinu, že si s kluky budu skvěle rozumět a nebudeme mít problém s komunikací. Jsem taky prý hodně usměvavá a ukecaná, což se jí taky moc líbí.

Celý rozhovor probíhal skvěle a když jsme skončily, tak jsem ani nevěřila, jak dlouho jsme spolu volali. Hned jsme také začaly zjišťovat, jak mi létají letenky směr Dublin, kam pro mě chce Hostmum dorazit, i když to má 3 hodiny cesty, jen kvůli tomu, abych nemusela přestupovat.

Jelikož jsem se dozvěděla snad úplně všechno a neměla jsem ani žádné otázky, jak mi všechno krásně vysvětlila, tak jsme hovor ukončily a řekly si, že si zavoláme zase co nejdříve. Hlavně ale taky s kluky, aby si na mě zvykli než dorazím a nebyl potom problém se začlenit :)

Paráda! Vlastně ne, Super! A mnohem víc! Byla jsem prostě nadšená a stále jsem! Nemůžu se prostě dočkat!

Zítra mě zřejmě čeká další hovor a tentokrát i s kluky. Moc se těším až si s nimi popovídám a řeknu jim, jak se na ně těším. Chci, aby si na mě pomalinku začali zvykat, ať je to pro ně potom jednodušší. Taky jsem přemýšlela nad dárky, které bych jim ráda dovezla, al eještě nemám jisto. Uvidíme, co mi padne do oka.

Každopádně mě zítra čeká další skvělý hovor, na který se moc těším a teď už dobrou noc vám všem.

Pac a pusu :D

Můj první FaceTime call s Irskem

6. května 2014 v 17:46
Došlo na den D! Rodinka, se kterou si píši se rozhodla, že by si se mnou rádi zavolali a viděli mě. Byla jsem sakra nervózní! Na začátku ani tolik ne, ale když mě vlastně napadlo, že budeme sice mluvit anglicky, ale že ten Irský přízvuk je vlastně dost jiný, tak jsem se malinko vyděsila!

Ale no stress, ještě se rozhovor nekoná, takže se na něho můžu připravit. Vlastně mě v tu chvíli nenapadla ani otázka, na kterou se zeptat. Mohla jsem mluvit i s kluky (jsou tři: 4 roky, 7 let a 12 let). Což o to, s velkým se člověk vždycky domluví, ale ten nejmenší třeba ani tak dobře nemluví, k tomu používá Irský přízvuk a pak budu vypadat jako blbec!

Jenže, když něco vážně chcete a už se na to vážně těšíte, tak vás ta nervozita vlastně brzy přejde. Domluvili jsme si hovor na 8 hodinu mého času a tak jsem čekala. Najednou mi přišel od Hostmum email, zda by nebylo možné volat dřív, že by s kluky ráda ještě šla ke kamarádce. Proč ne? Najednou byl hovor naplánován za cca 15 minut a byla jsem nervózní ještě víc! :D Odepsala jsem jí tedy, ať klidně zavolá a svěřila jsem se s tím, že se malinko bojím jejího Irskýho přízvuku, že bych jí ne hned rozumněla. Ihned mi ale přišla odpověď s tím, že se opravdu bát nemusím, že na mě bude mluvit pomalu a pokud bych něčemu nerozumněla, ať se zeptám a ráda mi to zopakuje.

Za těch pár emailů předtím jsem zjistila, že je neskutečně skvělá a moc jsem si přála, aby zrovna tahle rodinka klapla! No těch 15 minut uteklo jako voda a mě čekal hovor. Jakmile jsem na svém Macbooku uviděla FaceTime call, tak jsem ho zvedla (netrpělivě už jsem totiž čekala ve svém pokoji:)). Na druhé straně se objevila Hostmum s kluky. Hned jsme se na sebe usmály a pozdravily se. Kluci mě taky pozdravili a představili se. Byli malinko nervózní. Ale asi to bylo taky tím, že se mnou volali přes kameru a nemluvili se mnou přímo. Každopádně jsou úžasní a ten nejmladší je hrozně roztomilej! Miluje pečení, jak mi vyprávěl.

Řekla jsem jim o Geocachingu a to se mu rozzářily oči! Prý rád hraje hru, kde se sbírají poklady a šel by se mnou krabičky hledat! Celou dobu se na mě usmívali a byli skvělí. Nejstarší se potom odebral směr televizie, protože je velký fotbalový fanda a zrovna hrál jeho oblíbený team. Bohužel prohrával.

S Hostmum jsme si povídaly asi hodinu a vůbec mi to nepřišlo. Ze začátku se snažila mluvit pomalu, ale potom na to zřejmě zapomněla a já jí rozumněla i přes to, že se nehlídala. To bylo super! Moc mi pochválila angličtinu a ptala se, jestli jí vážně rozumím. Myslím, že jsme byly obě nadšené. Dobrý první krok!

Zeptala se mě taky na to, zda by mi vadilo, když by mi zavolali její rodiče. Kluky milují a jelikož jezdí jednou za čtrnáct dní k nim na víkend, tak by mě taky rádi poznali. A jelikož maminka Hostmum četla naše emaily a moc jsem se jí líbila, tak by mě taky ráda poznala. Tak jsem řekla why not? Jistě že si s nimi ráda zavolám :) Tak jsme spolu domluvily, měla jsem neskutečně skvělý pocit!!

Během hodinky jsem ještě volala s jejími rodiči a i s nimi dopadl rozhovor skvěle. Moc se mi líbili a dle emailu, který mi poté Hostmum zaslala, jsem se i já líbila jim! Paráda!!

Od prvního hovoru uběhly dva dny a my si stále píšeme o všem možném i nemožném. O tom, jaká jsem, jací jsou kluci, jaké jsou povinnosti au pair u ní doma a o tom, jak to funguje. Dokonce si mě na fcb přidala do přátel i jejich nynější au pair, abych se mohla na cokoliv zeptat i přímo jí! Rodinka měla do teď dvě au pair, jednu dva roky a tuhle na rok. Obě jsou spokojené a i když rodinka nebydlí přímo v Dublinu nebo okolí a je spíš na samotě u lesa, co jsem původně rozhodně nechtěla, tak vlastně ani nepřemýšlím o tom, že bych k nim nejela!

Kluky jsem si hned zamilovala a Hostmum je úžasná! Práce tak akorát jako kdekoliv jinde a nádherná příroda všude okolo! Není o čem přemýšlet, pokud budou chtít mě, budu šťastná jako blecha! :)

Dnes si jdeme volat po druhé a říct si něco o rozvrhu, tak mi držte palce, ať to dopadne stejně dobře jako první hovor :)

See you soon :)

Never give up!!

3. května 2014 v 15:32 Začátky jsou těžké
Never give up! je název dalšího článku, jelikož jsem se prostě nevzdala a nikdy se nevzdám představy odcestovat do USA. Jelikož to ale teď nevyšlo, tak jsem se rozhodla s tím bojovat i jiným způsobem. Rozhodla jsem se, že odjedu na krátkodobý pobyt do Evropy a poté prostě zkusím svoje štěstí v USA znovu. Zřejmě to teď prostě vyjít nemělo a tak to vyjde příště!

Ani jsem netušila, jak to půjde ráz na ráz. První jsem měla výběr mezi Francií, Holandskem, Anglií a Irskem. Ono bylo vlastně od začátku vcelku jasno. Francouzštinu mám na základní úrovni, odjet tam by se mi vážně líbilo. Anglie po zkušenostech jiných holek byla zavržena už na začátku a Holandsko mě díky tomu, že jsem se chtěla dorozumívat vyloženě anglicky taky nelákala. Ještě tu ale bylo Irsko. Tak abych pravdu řekla, co vím o Irsku? Irská whisky, čtyřlístek a krásná příroda. Tím moje nápady končí. Ale podle toho, co jsem četla, zde bydlí opravdu milí lidé.

Dobře, jdu do toho!! A jelikož jsem si to všechno propočítala, tak jsem se rozhodla svůj krátkodobý pobyt malinko prodloužit, na rok! Dita z agentury mi tedy zaslala žádost o Irsko, kterou jsem obratem zaslala vyplněnou zpátky. Tentokrát na rozdíl od USA to nebylo tak složité vyplňování. Zbytek papírů použila z žádosti předchozí. Obratem mi zaslala nabídku dvou rodinek. Dorazila mi první a já se do ní uplně zamilovala. Maminka se třema dětmi (kluky), vypadají neskutečně mile! Maminka uplně stejně mile jako kluci! Jenže bydlí někde na countryside a já se lekla, protože jsem zvyklá na město a řekla jsem si, že prostě počkám na další rodinky. Stejně by bylo divné chtít odjet hned k té první, to bych musela mít velké štěstí na lidi :)

Druhý den mi hned dorazila další nabídka rodinky. Ta sice bydlela ve městě, děti měly taky 3, ale dost malé, které ještě nechodí do školy. To by byl asi dost velký záhul. Navíc se mi na ten den zdál skvělý sen, že odlétám směr Irsko! Rodinka si pro mě přijela na letiště a hádejte, která to byla? Maminka se třemi kluky! Že by osud?!

Nejlepší na tom všem bylo, že to kromě pár lidí nikdo z rodiny doma nevěděl, že chci nakonec odjet jinam, když USA nevyšla. Jenže včera se mi ozvala první rodinka na email. Paní od kluků mi napsala, že se jí moc líbím a chtěla o mě vědět víc, tak jsem se rozhodla to doma taky oznámit, aby nebyli zas až tak moc surprised, kdybych třeba za dva měsíce už utekla pryč :D

Od včera jsme si s hostmum napsali už několik emailů a čím dál tim víc se mi líbí. Doufám, že já jí také a vypadá to, že dokonce jo! Chtěla by si v týdnu zavolat přes Skype, abych poznala kluky :) Dokonce mi pochválila mojí angličtinu a řekla všechno o dvou au pair, které už měla. Jednu slečnu z Polska a druhou z Německa. Dokonce už mi ani nevadí ta countryside. Hledala jsem na Google a městečko kousek od nich je super a ta příroda? Ideální! Kešek mají okolo taky dost! Dokonce mi dnes v emailu napsala, že jejich au pair si na prázdniny zvaly k ní domů rodinu nebo přátele a že by byla ráda, kdybych měla nějaké dobré přátele, kteří by rádi navštívili Irsko, že by mohli přijet o holiday nebo klidně můžu na Vánoce a Velikonoce já domů, že se přizpůsobí.

Zní to úžasně! A musím říct, že bych si moc přála, aby tahle rodinka klapla! Sice jsem dost nervozní z našeho Skype rozhovoru, jelikož Irský accent je hodně jiný, ale rozumět snad budu a když ne všemu, tak základu určitě jo :)

Nejlepší do toho všeho je můj výron, který jsem si udělala včera na výletě. Tak se hostmum hezky starala o to, aby se mi to brzy vyléčilo a ať odpočívám.

Je to možná malinko přeskakování od jednoho ke druhému, ale jsem z toho všeho dnes tak mile rozhozená a natěšená, že bych ani nevěřila, že to sepíšu pěkně za sebou :D

Držte mi palce!! Pro dnešek se s vámi loučím, užijte si víkend. A ne v posteli jako já! :)