Never give up!!

3. května 2014 v 15:32 |  Začátky jsou těžké
Never give up! je název dalšího článku, jelikož jsem se prostě nevzdala a nikdy se nevzdám představy odcestovat do USA. Jelikož to ale teď nevyšlo, tak jsem se rozhodla s tím bojovat i jiným způsobem. Rozhodla jsem se, že odjedu na krátkodobý pobyt do Evropy a poté prostě zkusím svoje štěstí v USA znovu. Zřejmě to teď prostě vyjít nemělo a tak to vyjde příště!

Ani jsem netušila, jak to půjde ráz na ráz. První jsem měla výběr mezi Francií, Holandskem, Anglií a Irskem. Ono bylo vlastně od začátku vcelku jasno. Francouzštinu mám na základní úrovni, odjet tam by se mi vážně líbilo. Anglie po zkušenostech jiných holek byla zavržena už na začátku a Holandsko mě díky tomu, že jsem se chtěla dorozumívat vyloženě anglicky taky nelákala. Ještě tu ale bylo Irsko. Tak abych pravdu řekla, co vím o Irsku? Irská whisky, čtyřlístek a krásná příroda. Tím moje nápady končí. Ale podle toho, co jsem četla, zde bydlí opravdu milí lidé.

Dobře, jdu do toho!! A jelikož jsem si to všechno propočítala, tak jsem se rozhodla svůj krátkodobý pobyt malinko prodloužit, na rok! Dita z agentury mi tedy zaslala žádost o Irsko, kterou jsem obratem zaslala vyplněnou zpátky. Tentokrát na rozdíl od USA to nebylo tak složité vyplňování. Zbytek papírů použila z žádosti předchozí. Obratem mi zaslala nabídku dvou rodinek. Dorazila mi první a já se do ní uplně zamilovala. Maminka se třema dětmi (kluky), vypadají neskutečně mile! Maminka uplně stejně mile jako kluci! Jenže bydlí někde na countryside a já se lekla, protože jsem zvyklá na město a řekla jsem si, že prostě počkám na další rodinky. Stejně by bylo divné chtít odjet hned k té první, to bych musela mít velké štěstí na lidi :)

Druhý den mi hned dorazila další nabídka rodinky. Ta sice bydlela ve městě, děti měly taky 3, ale dost malé, které ještě nechodí do školy. To by byl asi dost velký záhul. Navíc se mi na ten den zdál skvělý sen, že odlétám směr Irsko! Rodinka si pro mě přijela na letiště a hádejte, která to byla? Maminka se třemi kluky! Že by osud?!

Nejlepší na tom všem bylo, že to kromě pár lidí nikdo z rodiny doma nevěděl, že chci nakonec odjet jinam, když USA nevyšla. Jenže včera se mi ozvala první rodinka na email. Paní od kluků mi napsala, že se jí moc líbím a chtěla o mě vědět víc, tak jsem se rozhodla to doma taky oznámit, aby nebyli zas až tak moc surprised, kdybych třeba za dva měsíce už utekla pryč :D

Od včera jsme si s hostmum napsali už několik emailů a čím dál tim víc se mi líbí. Doufám, že já jí také a vypadá to, že dokonce jo! Chtěla by si v týdnu zavolat přes Skype, abych poznala kluky :) Dokonce mi pochválila mojí angličtinu a řekla všechno o dvou au pair, které už měla. Jednu slečnu z Polska a druhou z Německa. Dokonce už mi ani nevadí ta countryside. Hledala jsem na Google a městečko kousek od nich je super a ta příroda? Ideální! Kešek mají okolo taky dost! Dokonce mi dnes v emailu napsala, že jejich au pair si na prázdniny zvaly k ní domů rodinu nebo přátele a že by byla ráda, kdybych měla nějaké dobré přátele, kteří by rádi navštívili Irsko, že by mohli přijet o holiday nebo klidně můžu na Vánoce a Velikonoce já domů, že se přizpůsobí.

Zní to úžasně! A musím říct, že bych si moc přála, aby tahle rodinka klapla! Sice jsem dost nervozní z našeho Skype rozhovoru, jelikož Irský accent je hodně jiný, ale rozumět snad budu a když ne všemu, tak základu určitě jo :)

Nejlepší do toho všeho je můj výron, který jsem si udělala včera na výletě. Tak se hostmum hezky starala o to, aby se mi to brzy vyléčilo a ať odpočívám.

Je to možná malinko přeskakování od jednoho ke druhému, ale jsem z toho všeho dnes tak mile rozhozená a natěšená, že bych ani nevěřila, že to sepíšu pěkně za sebou :D

Držte mi palce!! Pro dnešek se s vámi loučím, užijte si víkend. A ne v posteli jako já! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama