Září 2014

Další týden za mnou :)

29. září 2014 v 23:21
Ne, že bych je tedy počítala, ale mám pocit, že jsem tu byla v pátek už šestý týden. Neskutečně to letí!
Co se událo nového? Kluci mě malinko pozlobili, s holkama jsme měli super filmový večer v pyžamech a přijela se na nás podívat babička s dědou. Každopádně jsem pomalu začala plánova Halloween a příjezd rodičů.

Chtěla bych je vzít vlastně úplně všude (i když tady toho tolik zase není). Zabookovala jsem nám už první noc v hostelu v Dublinu, abychom si prošli i Dublin. Momentálně přemýšlím o půjčení auta a cestování po pobřeží, protože to je tady asi ta nejkrásnější věc :) V tu chvíli ale samozřejmě musel nastat problém, protože tady v Irsku sice můžete mít řidičák už v 17, ale půjčit auto si můžete až v 25 letech! WTF?! Některé půjčovny vyžadují výpis, že řídíte už 5 let a neměli jste ještě žádnou nehodu a většina z nich požaduje samozřejmě příplatek za řidiče, který by byl chudák náhodou mladší 25 let! Moje smůla, že mám narozeniny až v Březnu vlastně, že? :D Což mě přivedlo k tomu, že jsme zrovna v týdnu řešily s holkama (Nadine a Jessica, moje nové kamarádky z Německa, taky aupair :)), že budu svoje kulatiny slavit tady v Irsku :D
Řešily jsme ale i spoustu jiných věcí, jelikož jsme měli v pátek filmový večer u Jess. Její hostrodinka odjela do Dublinu, my nechtěly jít nikam bez ní, tak jsme se rozhodly jí navštívit, upéct si pizzu (domácí samozřejmě) a udělat si pěkný filmový večer :) Pořídily jsme dva filmy, Magic Mike, na který jsem se moc těšila a nakonec mě docela zklamal a Bridemaides, který jsem zjistila (cca v půlce filmu), že jsem už jednou viděla :D Většina mých přátel mě moc dobře zná a když vám tady napíšu, že jsem za tenhle večer vypila 3 plechovky piva, budete asi koukat :D Samozřejmě to byl Bulmers aneb jablečný cider (jablečné pivo). Holkám jsem řekla, že po roce s nima tady, ze mě bude zřejmě alkoholik :D (Němky no :D)!
Večer jsme si každopádně užily! Myslím, že úplně stejně jako večer v pátek, kdy jsme byly společně v kině na filmu Before I go to sleep. Můj první film v angličtině, čistě bez titulek a samozřejmě kino mimo ČR :D Musím uznat, že jsem byla sama ze sebe překvapená! Jsem tu teď cca 6 týdnů a nepozoruju na sobě žádnou změnu ohledně angličtiny. I když těžko říct, mluvím denně, takže to asi sama ani nepoznám. Navíc mi každý tvrdí, jak je moje angličtina skvělá (nevím, jestli to není jen ze zdvořilosti :D). Byla jsem každopádně hrozně nadšená z toho, že jsem rozumněla každý slovíčko! Hlavní roli měla Nicol Kidman a zahrála to úžasně! Pokud milujete napínáky, psychologický filmy a filmy, nad kterými musíte trošku přemýšlet, tak tenhle je ten pravý! Do poslední chvíle jsem netušila, jak to vlastně dopadne a kdo je ten, který to spáchal! Film mě vtáhl do děje, že jsem se skoro nemohla u konce odtrhnout! Ve chvíli, kdy přišlo rozuzlení, jsem ji málem nahlas podporovala! Ale dost o filmu, ten si můžete zkouknout v kině :)

Každopádně jsme měli s kluky malý incident a ve výsledku rozmluvu spolu s hostmum. Oni hrozně rádi hrají Wii. Nemají pohybovku, ale Maria apod. Ten starší na tom není tak špatně, ale nejmenší je na hře skoro závislej. První, co ho zajímá, když vstane z postele, je hra. Když ho vezu domů ze školy, hned se ptá, jestli může hrát apod. Jenže prostě první by měly být povinnosti a potom teprve zábava. Na to oni nejsou zvyklí! Jenže jeden den toho už prostě bylo moc! Hostmum odešla do práce a my se jako obvykle začali oblékat. Malý ale hrál hru a oblékání do školy a čištění zubů ho opravdu nezajímalo. Když mu starší chtěl hru vypnout, tak takový řev jste ještě neslyšeli! Že to nebude moc hrát potom, že musí začít od začátku a brek. Tak to teda ne!! Tak to jsem spustila já :D Že mě jeho hra vážně nezajímá, že musíme teď dělat jiný věci a že se takhle chovat nebude, jinak mu jí prostě vypnu z elektriky! On se na mě prostě jen podíval a řekl mi: Jenže ty mi jí vypnout nemůžeš a pousmál se. Tak to se mýlíš kamaráde :D Vážně jsem mu odpověděla, že já teda můžu a starší mu řekl, ať se prostě přestane chovat, jak se chová a že já to řeknu mámě až se vrátí ze školy a on mi to dosvědčí :D Nechtěla jsem, ale Cian mi řekl, že se choval opravdu hrozně a ať jí to povím. Když se vrátila, tak jsem ot na ní spustila. Se vší slušností samozřejmě :D Že by kluci měli znát pravidla, že prostě povinnosti první a potom až hry, protože se stalo to a to. Netrvalo dlouho a měli jsme všichni s kluky talk. Zaprvé musíte Markétu poslouchat na slovo a když ona řekne, že se jde něco dělat, tak se to prostě jde teď hned dělat. Za druhé, hrát se půjde až se ráno nasnídáte, vyčistíte si zuby a převléknete se, ne dřív a hodina hraní za den, ne víc (to se nedodržuje ani teď mám pocit) a pokud se tyhle pravidla nebudou dodržovat, prostě vám hru vypne a já jí schovám na půdu! A hotovo! :D A bylo vymalováno! Mezitím sice přijela babi s dědou, takže se to malinko porušovalo, ale vcelku to funguje, uvidíme, jak to půjde dál :)

No a to narážím na další věc, babi a děda! Přijeli na víkend (tedy od čtvrtka až do pondělí). Prarodiče jsou úžasní. Děda mě na začátku učil jezdit vlevo, takže si s ním rozumím a babička je hrozně milá paní, tedy občas mám pocit, že je až moc milá :D Čeho je moc, toho je příliš občas :D Otázka, jak se mám třikrát za den už mi po dvou dnech přišla opravdu otravná :D Navíc kluci můžou vlastně dá se říct skoro všechno, když je tu babi s dědou. Dostanou sladkosti. Stále nechápu princip abičky, když kluk řekne, že dojedl oběd a už nechce a ona mu nabídne koláč, který si samozřejmě dá, na to plný není :D Nemluvě o tom, že je malýmu 4 a půl roku a babička místo toho, aby mu občas řekla dojez to, jde a dokrmí ho! WTF?! Jsou mu 4 roky, to on umí udělat sámm :D Malej se neuměl pořádně sám převlíknout, když jsem přijela (on toho teda neuměl mnohem víc před těmi cca 6 týdny) a teď si po sobě svoje věci i poskládá do komínku :) jenže, jak je tu babička s dědou, tak to je konečná. Každý den skoro pizza. Když ne k obědu, tka k večeři. Od malýho jsem dostala obr Micky Mouse, že prý s ním můžu spát a až pojedu domů, tak si ho s sebou mám vzít :) Je skvělej (i když občas zlobí), přiběhne a říká mi, že mi chce dát velkýho objímáka :)

Dost už plácání, doufám, že máte pěkný začátek tohoto týdne a doufám, že vám to bude takhle pokračovat. Já mám zítra svou první lekci vaření (jsem zapsaná na kurzy vaření Irských jídel, takže se fakt těším :)) a v týdnu už si jdu snad pro nový telefon, který si beru na paušál a budu moc konečně používat internet a být tak s vámi ve spojení pořád :)

Krásný večer všem :)

Nejtěžší výšlap mého života aneb Croagh Patrick

21. září 2014 v 23:23 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
O tomhle prostě musí padnout článek! Tohle místo si ho prostě a jednoduše zaslouží!
Sobota se nesla v duchu výletu směr Westport. Samozřejmě jako všude, výletu předcházelo spoustu problémů. Pojedeme autobusem v tu a tu hodinu, ok. Najednou se plány mění, že prý se pojede autem, ale vlastně se neví, v kolik hodin. Paráda! To nám to pěkně začalo už v pátek :D Nakonec tedy rozhodnuto, jede se autem kamarádky aupairky, tady z okolí a vyrážíme 4 holky směr náš zřejmě největší výšlap! No on Croagh Patrick není ani tak vysokej (764mnm), to jsem dala větší hory, třeba už jen u nás v Čechách, ale je to spíš o tom, že je neskutečně strmý! Croagh Patrick je prostě hora, kterou v jeden den šlape 25 000 lidí, jelikož je to Holy mountain. Když dorazí na vrchol, kde je malý kostelík, tam se modlí. 25 000 lidí, umíte si to představit? V jeden čas, na jednom místě a všichni jdou na jednu horu! Někteří dokonce bez bot! Někteří to dělají pro ten výšlap, někteří z víry k Bohu.
My se prostě rozhodly, že když jsme tady v Irsku, tak tohle patří na list toho, co prostě musíme udělat! Jelikož jsem si vyvrkla kotník chvíli předtím, než jsem odjížděla do Irska, měla jsem výšlap v plánu až příští rok s mojí hostmum, ale nějak se to sešlo a vyrazily jsme s holkama teď (taky díky tomu krásnému počasí, které jsme na výšlap potřebovaly :)).
No začalo nám to pěkně. Čekám na sjednaném místě, hodina H se blíží a nikdo nikde?! Kde všichni jsou?! Jedna ze slečen šla pěšky na sjednané místo a ta dorazila po chvíli, ale kde je zbytek? Jely autem a nějak se prostě zapomněly, takže jsme měly cca hodinu zpoždění, paráda! Na místo jsme dorazily tedy o hodinu později a vydaly se směr hora!
Když jsem ji viděla, měla jsem pocit, že se otočím a nikam nejdu! Ten pohled na vrchol z parkoviště byl neskutečný! Majestátní! Na vrchol nebylo ani vidět! Vrchol byl totiž zahalený do mlhy a já viděla jen tu cestu vzhůru. Začátek vypadal vcelku dobře, takže jdeme na to! Jenže po pár metrech jsme se mohly přesvědčit o opaku! Ještě, že mám pořádný kotníkový boty, protože ty budou teda potřeba! Cesta byla čím dál tím víc strmější a už to pomalu nebyla ani cesta, spíš jen hromada kamení, po kterých jste prostě museli chodit, jelikož nebylo jiné východisko! :D Paráda!
Jenže to ještě nebyla ta nejhorší část cesty, ta byla teprve před námi! Potkala jsem spoustu lidí, mluvila jsem snad se stovkou z nich! Netušila jsem, že tam bude v jeden den tolik lidí! Ale prý je to vcelku běžné, jelikož je to holy mountain, lidé jí prostě chtějí zdolat každý víkend! :D Potom to přišlo! První odpočinkové stanoviště, kde sedělo několik lidí a při pohledu na kopec se mi chtělo brečet a říkala jsem si, že tohle prostě rozhodně nedám! Před námi už nebyla žádná cesta, jen kamení, opravdu velké kameny na cestě, žádná zem, prostě jen kameny a kopec strmý tak, že jsem měla pocit, že musí vést až do nebe! :D Několik lidí týdně odtud odváží helikoptéra s vyvrknutým kotníkem (teď už se tomu ani nedivím!). Jenže paní, co šla se mnou řekla, nemusíš pokračovat, někteří prostě skončí tady. Něco ve mě se ale hnulo a řeklo mi, už jsi došla až sem, to prostě musíš dát! Zvedla jsem se z odpočinku a vyrazila na vrchol! Měla jsem opravdu pocit, že tohle se nedá zvládnout! Několikrát jsem se prostě zastavila a říkala si, že nebudu prostě pokračovat! Šla jsem! Už při cestě nahoru vás ale napadá, jak se tohle dá sejít potom dolů, ta představa mě nepřestávala děsit, celý výšlap vzhůru! Když jsem viděla, jak lidi jdou dolů, teda ani nevím, zda se tomu dá říkat jdou (někteří bez bot, někteří vypadali, že tuhle cestu ale jednou týdně běhají v rámci jakéhosi tréninku :D). Teď už jsem ale skoro nahoře a teď už to prostě nevzdám!! Ať jsem potkala po cestě kohokoliv (jakože tam bylo spoustu lidí), všichni mi říkali, už jsi skoro tam! Jo jo, pamatuju si, když jsem četla na jedné diskuzi slečny, která výšlap zdolala: Nevěřte jim, oni lžou :D jen vás prostě chtějí povzbudit :D
Vrchol se každopádně blížil a já si ale musela dávat častější pauzy. Co dvacet kroků, to pauza, jinak tohle prostě nedám. Drž si tempo, říkala jsem si! Najednou jsem viděla lidi, kteří stojí na vrcholu a já jsem prostě jen kousek pod nimi! To mi dodalo obrovskou sílu pokračovat a vytrvat! Potom se před vámi otevře modré nebe, vidíte kostelík a máte pocit, že tohle je prostě největší věc, co se vám kdy povedla! Horší pocit z výšlapu jsem ještě nikdy předtím neměla! A po výšlapu jsem najednou měla pocit, že můžu snad i létat, i když moje nohy si to tedy nemyslely :D Každopádně ten výhled z vrcholu je nepřekonatelný, nádherný, úžasný, prostě ohromující. Jeilkož po vámi je vidět zátoka a oceán, na tohle prostě nemá nic jiného. Ten pocit, že jste to právě zvládli, se nedá s ničím jiným srovnat!
Jenže potom nastane ta chvíle, kdy si uvědomíte, že vlastně musíte stejnou cestou dolů! V tu chvíli jsem si říkala, že přeci jen raději zůstanu přes noc a vydám se až ráno. Nebo ze sebe udělám kuličko a prostě se zkutálím :D Cesta nahorů byla těžká, ale co ta cesta dolů proboha? Až v tu chvíli si uvědomíte, proč lidi naproti vám při cestě nahorů měli tak děsivě vypadající obličeje :D Jenže, co vám vlastně jiného zbyde, než se prostě vydat z toho kopce dolů?! Tak jsem se prostě vydala! Nejtěžší úsek mi trval věčnost! Nemáte kam šlápnout, pořád musíte sledovat svoje nohy! Když už najdete místo pro jednu z nich, nedaří se vám najít místo pro tu druhou :D Jak říkám, měla jsem pocit, že mi tenhle nejtěžší úsek trval věčnost a kolikrát jsem se prostě zastavila a říkala si, prostě nebudu pokračovat! Jenže ti lidi okolo vás, jsou prostě úžasní! Neskutečná podpora od každého, kdo vás jen míjí! Opět jsem slyšela: Už máš skoro za sebou ten nejtěžší úsek, už jenom kousek, opět lhali! :D Jenže na oplátku, pro pomoc těm, kteří jdou teprve nahoru zase tvrdíte, že jsou kousek od vrcholu. Podpora je prostě v tuhle chvíli důležitá! A mě se jí dostávalo ze všech stran! Každý mi prostě říkal, drž si tempo, nikam nespěchej, prostě sleduj, kam šlapeš a dolů se dostaneš, navíc opět dodali, už jsi skoro z nejhoršího venku :D
Nepřestávala jsem sama sebe podporovat tím, že jsem si tvrdila, už máš ten úsek skoro za sebou! Už jen pár kroků! Zvládla jsem to! Moje kolena sice brečela, ale jsem z nejhoršího venku! Teď už jen zbytek cesty, několik km, ale už ne tak hrozného typu! Po pár km vidíte parkoviště s auty (kterých tam mimochodem mezitím dost ubylo) a za chvíli vidíte vlastně skoro normální silnici! Po cestě navíc potkáte ovečky, které se vůbec nebojí a prostě si tak přejdou přes cestu a koukají na vás z cca 5 m :D Nádherný pocit! Dojít dolů na parkoviště! Moje kolena stále brečí, ale co je to oproti tomu, že jsem tohle prostě dala?!
Dnes je den po výšlapu a má kolena stále brečí, ale zítra to bude určitě lepší. Kotnik je v pořádku, takže z toho mám vlastně největší radost, že ten přežil, nekonala se žádná helikoptéra a já to prostě dala! Jsem na sebe ohromně pyšná! Z parkoviště jsem hned volala hostmum, že jsem to právě zvládla! Byla nadšená, hned mi gratulovala a řekla, že je to úžasný, že je na mě ohromně pyšná a neustále se vyptávala, zda jsem opravdu v pořádku :D
Ten pocit je k nezaplacení a nikdy jsem ještě neměla podobný pocit jako včera! Po tom, co jsem si myslela, že Sněžka je těžký výšlap, byť je vyšší, mě přesvědčila tahle hora o opaku! Ne nadarmo se říká, že pokud ji někdo vyleze 3x za život, půjde do nebe a že pokud ji vyšlápnete a něco si přejete, tak se to splní! Taky jsem tam to přání nechala a doufám, že když jsem tuhle horu zdolala, tak mi prostě jednou vyjde :)
Přeji všem krásný večer, já se jdu po dnešním babysitingu konečně hodit do postele, myslím, že dnes spím jako mimino :D

Můj první měsíc

14. září 2014 v 0:52 Ireland
Tak jsem po delší době zase rozhodla, že to prostě potřebuje článek :) Jsem tu přeci měsíc ne? :D
Uteklo to jako voda, ani mi nepřijde, že už jsem tu měsíc! Tak chviličku trvá než jsme se poznali a teď už (vlastně už uplně od začátku) jsem tu jako doma. Klukům chvíli sice trvalo než si na tu změnu zvykli, ale teď skoro každý den dostanu hug a úsměvy se na mě valí ze všech stran. Pořád slyším jen Markéta, Markéta, Markéta? Yes? :D

Mám prostě parádní rodinku! Malej měl teď první dva týdny školy kratší vyučovací dobu, takže jsem měla co dělat, abych všechno stíhala, natož, když jsem ráno chtěla vyrazit do města za holkama na kafe. Musela jsem ho vyzvednout už ve 12 (škola jim ale začíná až v 9:20) a chvíli ho zabavit než se vrátí ten starší ve 3 hodiny ze školy. Ze začátku, než si zvykl, že nejsem jako jeho minulá aupair, se zabavil sám u Wii. Pro mě nuda, pro něj každodenní zábava. Jelikož byla zvyklá dělat si "svou" práci a klukům řekla, ať jsi jsou hrát a samozřejmě to dopadlo tak, že zůstali v pokoji a hráli si na Wii nebo koukali na televizi. To se mi ze začátku vážně nelíbilo, jelikož jejich jediný nápady vždycky padaly na hru a nic jiného je nezajímalo. Jenže teď jsem tu já a doufám, že všechno bude jinak. Po dvou týdnech už u ní tolik nesedí, malej se pořád o něco zajímá (konečně začal jíst borůvky, mrkev, rajčata, to co nikdy nejedl :D). Prostřední si konečně začal víc hrát se psem, kterého mi do nedávna bylo hrozně líto, jelikož je celý den na zahradě sám a nikdo kromě mě o něj nejevil zájem :) a s nejstarším máme taky super vztah. Měli jsme už několik super večerů, kdy jsme si parádně popovídali. Jeden večer mi teda vysvětlil, že jako nejsem v Americe a proto mám používat anglický slova a ne ty americký :D S mamkou už jsme měly také nejeden skvělý rozhovor. Nejen ohledně mých povinností, ale i o všem ostatním. Hrozně mě chválí, vysvětlila mi také co jo, co ne a jak postupovat kdykoliv se cokoliv semele. Dnes mám svůj druhý den babysitingu a jelikož jsou kluci už po pohádce v postelích a spí, tak jsem si zalezla do pokoje a rozhodla se napsat článek :)

Tenhle týden byl plný překvapení :) Ale nejen kvůli ním mám nejlepší rodinku, co jsem mohla mít! Babi s dědou nás navštívili a babi je hrozně fajn ženská, navíc mě neustále chválí a pochvaluje si, jak skvěle se o kluky starám :D Děda je naopak skvělej pán v letech, kterej mi o všem vypráví a já tak ráda poslouchám, a to bez ironie :) Každopádně to nejhorší pěkvapení nakonec bylo dnes! Malej si namlel (já u toho nebyla) a bolí ho ručka. Myslím, že to nic není, spíš jen takový to drama a divadlo. Jelikož s rukou normálně hýbal, když si ho nikdo nevšiml, ale jakmile se ho někdo zeptá, jestli je to dobrý, tak to začne brečet, jak ho ta ruka vlastně hrozně bolí a nemůže s ní hýbat :D Uvidíme tedy ráno, jak to s ním dopadne, zda bude muset do nemocnice na rentgen či ne. Pro mě tedy bohužel další práce s hlídáním toho druhého i když mám mít volno, takže to snad bude dobrý :) Teď chrupčí a dokonce si na ruce ležel a zatím dobrý :)

Ale tenhle týden a minulý víkend byly opravdu bohatý na zážitky :) Vyrazily jsme s jednou místní aupair z Německa, jménem Nadine na výlet směr DownPatrick Head. jedním slovem, BOMBA! Nádherné útesy (zrovna jsme i vychytaly počasí, takové dlouho v Irsku nebylo). Nezapomenutelný zážitek, stát na kraji útesu, dívat se dolů a pod vámi jen šumí vlny ve srázu 80m. Chvilkama to bylo opravdu děsivý, jelikož vítr i tak foukal, takže se člověk opravdu nemohl moc naklánět :D Jeden útes "kouká" přímo uprostřed oceánu a ten pohled je neskutečný! Rozhodně tu nejsem naposledy! Taky jsme se v týdnu vypravily s holkama na pláže do Enniscrone. Nádhera! Západ slunce nad mořem a projít se na písku uprostřed léta v Irsku, to jsem vážně nečekala! :D Doporučuju jít do moře maximálně po kotníky, jelikož v tomhle studeném moři se asi plave jen s neoprenem (podle několika málo plavců, které jsem zahlédla). Každopádně jsem si to neskutečně užila! A tím ta má překvapení a skvělé chvíle nekončí! :D

Jeden den si tak sedíme s hostmum u televize, když už byli kluci v posteli a povídá mi, že děda slaví tenhle rok 70. narozeniny a budou se slavit v Dublinu v listopadu. Myslela jsem si, že chce pohlídat kluky, ale naopak mi pověděla, že jsem zvaná, pokud tedy chci. To jsou mi otázky?! Of course yes!! :D Víkend v Dublinu! Přijede celá jeho rodina a že jich tedy má (minimálně 7 sourozenců)! Když byli tady, tak mi o nich všech vyprávěl, takže se neskutečně těším, až je všechny poznám osobně :)

S Nadine jsme si povídaly o vánocích. Chce je trávit doma s rodinou v Německu, ale přemýšlely jsme o Silvestru a zřejmě vyrazíme na výlet do Londýna! Taková jedna velká party v Londýně na New Years Eve! :) Byl to vlastně můj nápad (první mě napadl samozřejmě NY, ale to se na těch pár dní cenově dost prodraží, bohužel :)) a ona souhlasila! Je to skvělá slečna, které je teprve 18 let a jelikož nevěděla, zda chce dál studovat medicínu či ne, rozhodla se na rok vypadnout a mezitím o tom přemýšlet. To byl další skvělý nápad a parádní zpráva z tohoto týdne. V pátek jsme tak trošku ve městě slavily můj první měsíc. Já tedy nealko, jelikož jsem pak řídila domů a k tomu nějakou tu dobrotu. Prostě super večer s holkama!

No a dnes? Si tak sedíme s hostmum v obývacím pokoji a ona mi povídá, že příští rok v Červnu chce kluky vzít do Paříže do Disneylandu. OMG, ty se mají, zřejmě budu už muset v tu dobu domů nebo někoho hlídat? Omyl! Jsem zvaná! Takže v červnu jedu do Francie užít si Disneyland s mojí druhou rodinkou!! Tak to už jsem myslela, že mě trefí šlak! Tolik skvělých věcí v jednom týdnu jsem ani neočekávala! :D Takže už jsme trošku koukaly na vstupenky, no řeknu vám, to jsou pálky teda! A taky musíme mrknout na letenky, každopádně na konci školního roku se můžou kluci těšit na parádní dobrodružství a já pojedu s nimi!! YES!! :)

No a samozřejmě taky to, že moji rodiče už mají booknutý letenky na Říjen a přiletí se na nás podívat na Halloween! Super! Těším se, až jim tady všechno ukážu a vezmu je na ty všechny skvělý místa! A hlavně, Halloween! Už mám vymyšlený kostým a u nás ve městě je jedne úžasnej les, kde se celý týden bude konat strašidelný les a pochod 5Km se Zombie, hroby, netopýry, čarodějnicemi apod. Kluci říkali, že je to neskutečně skvělý! A že prý děsivý i pro dospělý :D

Tak vám nevím, na co se těším nejvíc. Prostě na všechno a taky na to, že poznám zase další nový lidi, jelikož máme v plánu další super výlety do jiných měst :) Netušila jsem, jak moc spokojená tady budu a každý den děkuju za to, jak super rodinku mám, jelikož se opravdu cítím jako člen rodiny a ne jako obyčejná aupair a dívky pro všechno :D Kluky mám den ode dne raději i když víc už to asi ani nejde a cítím, že oni mě taky. Malý dokonce u stolu mluvil se Santa Clausem, aby mi k vánocům prý přinešl nějaký pěkný parfém, no není to sweet?! :)

Ale myslím, že článek už je dlouhý až až :)
Všem přeji dobrou noc a krásné sny :)
BTW veřejně chci pozdravit Janičku, která mi říkala, že moje články čte po cestě do práce, tak snad se ti tenhle bude taky líbit :)

Multikulturní město Galway

1. září 2014 v 12:05 Ireland
Drazí a milí,

rozhodla jsem se napsat článek, jelikož jsem tenhle týden vyrazila poprvé mimo naše město na výlet do Galway. Rozhodly jsme se vyrazit s dalšími aupair, které jsem tu poznala. Dvě z nich jsou Španělky a jedna z Venezuely.

Nás nejstarší dostal k narozeninám výlet do Liverpoolu, jakožto velký fanoušek fotbalu, na zapás Chelsea. Odjížděli už v pátek večer, ale přijela babi s dědou hlídat kluky a tak jsem měla už od pátku ráno volno, GREAT!!! :) No volno, sice jsme malýho vypravovali do školy, jelikož byl jeho první den. Kdybyste viděli, ty děti v uniformách jsou tak cute!

No každopádně jsme měli vyrážet v sobotu ráno busem s jednou ze Španělek směr Galway. Zbytek holek jel s jakýmsi Davidem autem. Bylo mi to také nabídnuto, ale sorry slečny. Davida neznám, nikdy jsem ho neviděla a nepojedu s někým dvě hodiny autem, pokud ho vůbec neznám a nemám nejmenší tušení, jak ten dotyčný řídí :) Autobus mi nevadí a je pohodlný, tak proč ne :) V pátek po odjezdu hostmum jsme si zabookovali místa v hostelu hned v centru, jelikož jsme tušili, že o víkendu prostě bude město plné lidí a bude lepší mít hostel zabookovaný předem (a taky že jo :D). Galway je univerzitní město plné mladých lidí a o víkendech turistů z celého světa. V centru najdete spoustu pubů, restaurací a klubů, jelikož noční život je tu nezbytností. Náš autobus dorazil na místo před 11 hodinou dopolední. Musím teda uznat, cesta to byla parádní! Luxusní autobus se spoustou místa na nohy, sklopit sedačku a spát celou cestu! Navíc každá jsme měly dvě sedačky, jelikož autobus byl v tuhle hodinu ráno poloprázdný, což bylo super!

V 11 hodin jsme tedy dorazily do města a šly se podívat na nejrušnější ulici. První tedy nějaký rychlý oběd a pak hurá za městem, jelikož náš check in byl až kolem 3 hodiny odpolední a zbytek skupiny, co jela autem, stojí někde v zácpě a přijede dýl. Prošly jsme si tedy tu nejrušnější ulici (plnou lidí různých kultur) a pár obchůdků převážně se suvenýry. Je vidět, že tohle je opravdu univerzitní město, jelikož všude potkáte mladé lidi. Taky je ale poznat, že je to vážně krásné historické město. Typické historické budovy z kamene a typické barevné (převážně tedy zelené a červené) krámky, restaurace a hospody. Hlavní ulice byla super! Každých cca 100m jste potkali umělce, kteří předváděli, co uměli :) Pořídila jsem si dokonce jedno CD od pouličního zpěváka. Ten kluk má vážně talent!! Podepsal mi ho, takže třeba bude mít jednou vážně cenu zlata :D Procházely jsme se, sledovaly ruch města a užívaly si tu barevnost obchodů a hlavně krásné počasí, jelikož to nám vážně skvěle vyšlo! :)

Blížila se hodina na schůzku s ostatními. Domluvily jsme si schůzku na nejznámějším náměstí ve městě a vyrazily za nimi. Chvíli to trvalo, ale taky dorazili. David je opravdu milej kluk (Ir), žije na severozápadě Irska a má to asi 40 minut do našeho městečka :) Potom nastal první zádrhel! Jeli do Galway s tím, že si najdou ubytování až na místě. Ptali jsme se v našem hostelu a místo samozřejmě nebylo! Takže nám doporučili jiný hostel a vyrazili jsme tam. No naštěstí jsme se na třetí pokus ve třetím hostelu mohli zaradovat, jeikož tam konečně místo bylo! Na nic jiného už bohužel nebyl čas, protože jsme ztraili tolik času hledáním hostelu (rada pro ostatní, pokud jedete do Galway, nikdy nenechávejte rezervaci pokoje až na místo!) a zápas v Gaelickém fotbale byl už 5 minut po 3 hodině, tak jsme vyrazili do typického irského pubu. Po cestě jsme ještě stihli jedno kafe v Džungli. Jenže nastal další problém! Slečně se v prvním pubu moc nelíbilo, jelikož tam bylo víc lidí, co fandilo jinému týmu než my (nechápu sice, kde byl problém, jelikož zápas stejně moc nesledovala), tak jsme vyrazili do jiného. S námi ještě vyrazila Emily (Kanaďanka z našeho hostelového pokoje). Druhý pub byl narvaný k prasknutí (nic divného, když zápas chtěl vidět každý), takže jsme museli vyrazit zase jinam. Má štěstí, že byl zrovna halftime :D Ve třetím pubu jsme konečně zakotvili a mohli si dát něco k pití. Vyzkoušela jsem Cider (první jeden Francouzský, za večer jsme vyzkoušela asi 4 druhy Ciderů :)

Byť jsme zápas prohráli, tak to byl opravdu zážitek! Plná hospoda fanoušků různých týmů a hlavně, to byl neskutečně těsný zápas do poslední vteřiny. Fandila jsem zdatně, takže jsem druhý den nemohla ani mluvit :D Každopádně to byl úžasný zážitek! Jen jediná věc mě neskutečně štvala! Holky všechny mluví španělsky. Jeli do Irska naučit se anglicky, což jim zatím zdatně moc nejde, ale hned jsem zjistila příčinu. Jak měly možnost, mluvily spolu španělsky, proč?! Ani já, ani David jsme jim nerozumněli. Vůbec jsem neměla tušení o čem si povídají a takhle se anglicky opravdu nenaučí!

Po zápase jsme vyrazili na hostel dát si sprchu, abychom mohli potom vyrazit do nějakého klubu. V tu chvíli nastal nejlepší čas výletu! Na hostelu jsme potkali spoustu lidí! Tři kluky z Nového Zélandu, slečnu z Austrálie, aupair z Ameriky z Arizony a slečnu z Kanady. Neskutečný zážitek, spoustu konverzace a taky trošku alkoholu a byl to úžasnej večer!! :) Najednou dorazil zbytek skupiny z druhého hostelu (sprchvoali a připravovali se asi dvě hodiny a my na ně čekali, no bavili jsme se s ostaními) a přišli s tím, že jsou připravený a že jdou ven, jestli jdu a já no nejdu, budu tady s klukama a holkama z celýho světa. Ty lidi mi za tu chviličku přirostli k srdci mnohem víc (zřejmě taky proto, že si nepovídali mezi sebou, ale všichni spolu a ne jiným jazykem), takže jsem řekla, ať klidně jdou teď a my potom vyrazíme za nimi a někde se sejdeme. Mazitím jsme si tak neskutečně skvěle popovídali se zbytkem "světa", rozdali jsme si na sebe kontakty a vyrazili taky do víru města :) Skončili jsme v jakémsi baro klubu a užili si večer. Zbytek za námi dorazil až v tu chvíli, když já už po dvou dnech vstávání v 6 ráno, s Hiley šla do hostelu :) Měli jsme úžasný rozhovor o ní, její rodině v Americe a její "nové" rodince v Dublinu a potom jsme skočili do postele.

Ráno nás čekalo zase brzské vstávání na snídani a rychle se odchecknout a vyrazit zase směr město. To jsem si původně myslela. Ráno jsme tedy brzy vstávali, došli si na snídani a potom vyrazili se odchecknout. Američanka musela brzy odjet, jelikož večer ještě hlídala a tak vyrazila s námi. Měla jsem plán odjet autobusem ve 2, abych ještě stihla sestru hostmum, která přijela na návštěvu k nám a trošku jí poznat. Jenže Španělka chtěla jet až v 5 a já bych ráda kromě hospod viděla i něco jiného. Ve městě je krásná katedrála a jelikož jsme nehodala čekat na ostaní, než se vypakují (bylo 11 hodin a oni stále ve svém hostelu bez iniciativy někam se hnout :D). Rozhodla jsem se tedy vyrazit sama, zatímco se oni potom sejdou a pojedou domů zřejmě spolu. Viděla jsem ještě kus města a nelituju toho, že jsem šla jen sama, bylo to super! Po cestě jsem ještě potkala Emily (Kanaďanku), která měla namířeno ani nevěděla kam :) Se všemi jsem se rozloučila a rozhodně se nevidím naposledy, protože tohle byl zatím můj nejlepší víkend (vlastně jen jedna noc) ever! Tolik lidí z celého světa! Kluci z Nového Zélandu cestují po světě a zrovna jsou v Irsku a nemají ještě páru kam vyrazí příště. Emily je v Irsku, protože tu chce pracovat na farmě a potom jede na farmu na Nový Zéland a potom chce vyrazit do Španělska na vánoce. Hiley je 19 a vyrazila do Irska na aupair a v prosinci se vrací na vánoce a svatbu svojí sestry a Australanka? Ta potkala kluky někde v hostelu a rozhodla se cestovat s nimi! COOL!

Žádný můj zážitek předtím nemůže tohle setkání překonat! Nikdy by mě nenapadlo, že za jeden večer potkám tolik lidí, tolik různých kultur a budu mít tolik zážitků. Včetně toho jsem na sebe neskutečně pyšná! Všechni, co jsem potkala mi řekli, jakou mám perfektní angličtinu! WOW! A slyšet tohle od Američanky, Kanaďanky, Ira i ostatních byla pro mě obrovská čest a neskutečně mě to potěšilo!!! A proto na sobě taky hodlám pracovat dál, aby slovo perfektní bylo na mojí angličtinu málo :)

No každopádně myslím, že dnes je toho až dost, už vás ten článek musí minimálně nudit, jak je dlouhej :D
Užijte si týden a vykročte tou správnou nohou :)