Výlet na Cliffs of Moher a náš největší zážitek!

12. října 2014 v 23:50
Zdravím všechny čtenáře :)

Jsem dneska sice hrozne tired, jelikož jsem dorazila z dost dlouhýho výletu, ale napíšu sem víc než jen o tom, o čem budu zřejmě ještě dlouho všem vyprávět :)

Říkala jsem si, že na mě tohle prostě nikdy nepřijde. Nejsem zrovna stýskací typ, pokud mám okolo sebe pořád skvělý lidi a spoustu kamarádů. Navíc kluci jsou vcelku zlatíčka, takže by se mi ani domů nechtělo :D Ben pořád chodí a skoro každý večer se mě ptá, jestli ho uložím do postele a přečtu mu dneska pohádku :) Občas ho prostě musí mamka usměrnit, protože tam nemůžu sedět každý večer. Mám dny, kdy jsem totálně vyflusaná, jelikož dělám opravdu dlouho a máme spoustu jiných aktivit, jako třeba plavání ve čtvrtek. Ten jsem teď hlídala i přes noc, takže jsem měla kluky na starost celý den, což musím uznat, nebyl zrovna dvakrát jednoduchej den :D Ale tak tři kluci, umíte si asi představit...

Každopádně jsem si takhle jeden den seděla u pc a narazila na fotky. Začalo se mi prostě hrozně stesknout. Asi se všichni budete divit, ale po mým mazlíkovi, pejskovi, kterýho jsem musela nechat doma :) Jorky, Bára, moje zlatíčko a taková moje druhá sestřička :) Navíc, když vidím, jak si kluci vůbec nevšímají svého pejska, o to víc mě mrzí, že vlastně nemůžu být s ní :) Ono je to těžký, s rodinou si zavoláte přes Skype, s prarodiči taky, s kamarády si napíšete přes Facebook či sms, ale co pes, ten vám toho moc nepoví :-/ Pokaždé, když volám s rodiči, tak jí vidím a říkám si, že je teď vlastně chudinka doma sama častěji a že se určitě nudí a taky mě občas napadá, zda mě vůbec ještě pozná až se jednou vrátím. Potom jí vidím, když na ní zavolám, jak mě hledá a nejraději by oblízla celou obrazovku! Měla jsem prostě takovou malinko stýskací chvilku. Prostě trošku krize, která se překonala!

Ale abych se dostala k našemu výletu! Máme tu další aupair jménem Sarah. Francouzka z Bretagne. Jestli to čte někdo z mojí bejvalý třídy na střední, tak si určitě řikáte, ježiši! O tom nám ona přeci pořád vyprávěla, že je to nejhezčí část Francie a kolikrát se tam byla podívat! Jojo tak přesně odtud ona zrovna pochází :)

Rozhodly jsme se s holkama vyrazit na výlet! Tentokrát nás čekalo místo jménem Cliffs of Moher. Leží nedaleko Galway, o kterém už jsem psala v jiném článku. Autobusem je to do města něco kolem 2 hodin cesty, takže nic katastrofálního a my vyrazily prostě jen na jednu noc. V sobotu ráno jsme skočily do autobusu a vyrazily směr Galway, kde jsme měly booknutou Tour na Cliffs of Moher a Burren. Tour měla trvat od 10 do 18 hodin, což bylo super! Potom jsme měly pěkně čas jít se checknout do hostelu a ještě vyrazit někam do víru velkoměsta!

Tour začala parádně! Místo jsme našly a vyrazily ( jen s Nadine, jelikož Sarah mohla dorazit až večer) jsme směr Burren. Po cestě jsme dělali malé zastávky a viděli toho opravdu hodně! Navíc řidič (rovnou i průvodce) byl úžasnej! Naprosto skvěle mluvil o všem, co prostě můžeme vidět okolo a ke každýmu místu znal nějaký ten příběh. Takže to nebyla jen strohá vyjížďka na útesy! Jmenoval se Emmet a bylo mu něco kolem 45 let. Navíc jsem ho teda obdivovala, že řídí a celou dobu u toho vypráví :D Každá zastávka měla cca 15 minut, abychom mohli všichni vystoupit z autobusu, udělat pár fotek a místo si prohlédnout. Potom jsme dojeli na místo, kde se konal oběd. Bylo to malé městečko s cca 5 obchůdky, včetně jedné hospody a jedné kavárny. S Nadine jsme si vybraly kavárnu, že si dáme Fish and Chips, které tam měli. Na oběd jsme měli 45 minut a potom byl zase sraz u autobusu. V kavárně jsme čekaly na oběd spolu s dalšími lidmi. Jak jsem poté zjistila, z jiného autobusu, protože ten den samozřejmě byly cca 3-4 tours z města Galway. No každopádně jsme se najedly a vyrazily směr autobus. Koukám a koukám a on nikde! Divný ne? Ale on parkoval až tamhle nahoře, tak se tam jdeme podívat. Panika! Nadin začala panikařit, jelikož viděla, že autobus prostě nebude zřejmě ani na kopci. A DOPRDELE! :D
Začala jsem jí uklidňovat, že prostě řidič nemohl odjet jen tak bez nás, když nás pokaždé počítal, takže musel zjistit, že jsme v autobuse nebyly! No byla jsem teda hodně nervózní! Ale když jsem viděla její výraz, tak jsem prostě musela zůstat v klidu, jelikož tu musel být někdo, kdo tu situaci vyřeší, jelikož ona byla při nejlepším málem na infakrt :D
No dobře, ale co teď?! Okamžitě mě napadlo, že vidím autobus od jiné společnost, takže se zeptám! (Razím pravidlo, pokud něco potřebuješ, tak se prostě zeptej, od čeho máš pusu!). Přijdeme tedy k druhému autobusu a ptám se řidiče: Byl tu ještě jeden autobus, my s ním jely a nevíte, kde ho najdeme? S úsměvem na tváři mi odpoví: Jasně, Emmet, ten odjel, prý už nemohl čekat, ale jede zítra stejnou trasu, takže vás tu vyzvedne. V duchu jsem si říkala: Ok, velmi vtipné, ale teď mi řekni pravdu :D

No vážně, on odjel?! Jistě, ale on se pro vás zítra vráti až pojede stejnou trasu! To si ze mě asi děláš prdel ne? :D Jakože tu jsou tři obchody skoro dohromady, z toho dvě, kde se dá najíst a on pro nás jako nikdo nemohl dojít?! Ok, začala jsem strategii! My jsme ale nebyly pozdě?! Nebo ono mi to teda zrovna dvakrát nepřišlo, navíc ty slečny v kavárně?! Ty samozřejmě patřily do tohohle autobusu :D Pohled na Nadine, která vypadala, že každou chvíli omdlí a pak zpátky na řidiče. To jako myslíte vážně?! No fakt odjel! Nastupte k nám do autobusu, já vás vezmu s sebou!

Oh shit! Takže sedíme v jiným autobuse, s jiným řidičem a uplně jinýma lidma! :D Pohled na Nadine mě stále neuklidňuje. Pokud neomdlela do teď, určitě to během pár chvil udělá :D Nadine, jedeme za nima, to bude v poho, teď už jsme na cestě. Ber to pozitivně, máš o čem vyprávět vnoučatům :D Což teda asi dvakrát nezabralo, jelikož její pohled mi uplně stačil :D Každopádně sedíme na cestě směr Cliffs of Moher, sice v jiným autobuse a s věcma v tom druhém, ale jedeme a tam naší skupinu určitě chytíme (jelikož prohlídka trvá 2 hodiny :D). Dorazily jsme na místo a našly autobus. Pričemž jsme dostaly i lístky na vstup a náš řidič? Tomu to prostě asi ani nepřišlo divný :D Prostě musel odjet, protože blokoval někomu cestu, či co :D Potom jsme ještě chvíli sice slyšely od ostatních řidičů, že si ho máme pořádně hlídat, jinak nám to udělá klidně znovu :D a samozřejmě si z nás malinko utahovali, ale co?! Kdo může říct, že jel na útesy, řidič ho prostě nechal někde in the middle of nowhere a on přežil :D Zbytek cesty jsme si pak samozřejmě užily a stejně tak i večer v Galway, které má nestkutečný kouzlo, jak v noci, tak ve dne :)

Dneska už toho mám přeci jen po těch všech výletech plný brejle, takže pádím do hajan a vy se mějte famfárově! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama