Listopad 2014

Hunger Games: Mockingjay

27. listopadu 2014 v 23:43 Ostatní články
Musím se vám pro začátek k něčemu přiznat. Nejsem zrovna velký čtenář a pokud jdu do kina, většinou jsem před ním knihu nečetla. Vím, říká se, že kniha je většinou mnohem lepší a rozvitější než film, jenže já zatím přečetla jen pár knížek (zřejmě se nemám čím chlubit). Převážně čtu novinové články, internetové články, blogy, diskuze a momentálně také knihy pro děti v Angličtině, když už tedy mám čas.

Díky tomu jsem do kina šla bez jakéhokoliv očekávání a tušení, co mě ve filmu vlastně čeká. Navíc jsem sama viděla první díl stejnojmeného filmu, ale druhý jsem, sama nevím z jakého důvodu, prošvihla a neviděla. Po kině se to ale rozhodně hodlám napravit.

Film Hunger Games: Mockingjay mě příjemně překvapil. Musím přiznat, že pro mne to byl jeden z nejemotivnějších filmů vůbec, byť jsem neviděla předchozí díl. Do děje ale vplujete hned od první chvíle. Není třeba znát předchozí díly, po chvíli, co se do děje vpravíte, tak vám sám ukáže, co se dělo a co se bude dít. Rozhodně tento film nedoporučuji slabším povahám. Pobrečeli jste si u Titaniku? S velkou pravděpodobností si pobrečíte i při Hunger Games. Rozhodně to můžeme přisuzovat tomu, že jste skvěle vtaženi do děje, kde se jedná o lásku dvou mladých lidí, která musí překonat obrovská úskalí a sami zjistíte, že láska je opravdu silná! Ale nepředstavujte si typický romatický doják typu "holčičí" film, to vůbec.

Film je v některých momentech více než akční. V jednu chvíli se zaduní vše kolem nebo se vám zatřese pod nohama zem, dokonce vám po zádech možná popoběhne malý mrazík. V jednu chvíli máte dokonce pocit, že jste byli snad vtaženi do Druhé Světové války a dokážete si živě představit, jak hrozná pro lidi musela být. Tento film vám ale rozhodně zvedne sebevědomí. Tedy alespoň vám otevře oči v tom, že pokud se jedná o sílu lidu, ta je opravdu velká! Sílu lidu, prostě nelze zastavit! Každý z nás je takový malý Mockingjay ve svém životě a měl by se snažit jít si za svými sny a plány. V každém z nás je obrovská síla něco dokázat, někomu pomoci nebo něco přemoci! V jedné části filmu máte dokonce pocit, že dokážete změnit celý svět!

Hunger Games není jen o romantice, slzách, boji za svobodu, ale o síle nás všech. O tom, jak dokážeme vše, o co budeme usilovat. O tom, že bychom měli bojovat a nenechat se utlačovat a také o tom, že v každém z nás dřímá takový malý Mockingjay, jen ho nechat vyletět z hnízda a ukázat se světu!

Tenhle film mě opravdu mile překvapil a doufám, že překvapí mile i vás všechny, kteří se na něj rozhodnete jít. Připravte se tedy na slzy, pot, krev, lásku, hněv, zlost i smích, protože všechny pocity můžete zažít v jenom filmu s názvem Hunger Games: Mockingjay!

Dublin a oslava narozenin

24. listopadu 2014 v 23:13 Ireland
Zdravím všechny čtenáře, čtenářky, kamarády i kamarádky, ale v první řadě hlavně rodinu, která blog dokonce docela čte :D

Včera jsem se vrátila z Dublinu! Jeli jsme s rodinkou na víkend, jelikož host grandad slavil 70. narozeniny a oslava byla právě tam. Bylo mi řečeno, že jsem zvaná a samozřejmě mi vše včetně hotelu bude hrazeno. Což mi přišlo jako super! Navíc poznám spoustu příbuzných, na který bych asi jen tak nenarazila. Rozhodně jsem hned souhlasila! Nejtěžší věc byla sehnat dědovi dárek. Tak děda s babičkou sice jezdí jednou za tři týdny sice k nám, ale zase tolik ho neznám, abych poznala, co by se mu líbilo. Navíc, tady je spoustu věcí dost drahých, takže jsem za to nechtěla utratit týdení výplatu. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, byla whiskey. Děda si jí občas rád dá, ale zase nebude to takovej blbej dárek?! Každopádně doma mi to schválili, tak jsem kopila dvě lahve. Teda dvě menší typické irské whiskey. Koupila jsem takovou hezkou dárkovou taštičku a k tomu kartu (přáníčko) k narozeninám s nápisem: Neřeš svůj věk, je to jen číslo a když ji otevřete, tak je napsáno: Ale pokud je to číslo velké, měl bys to začít řešit! :D Přišlo mi dost vtipný, takže vyhrálo :D

V pátek jsme vyrazili po škole směr Dublin. 4 hodiny v autě se třema klukama budou asi už samy o sobě zážitek co?! Tak jsem si vzala svoje Beats by Dre sluchátka a snažila se odpočívat a dokonce jsem ani nic neslyšela. Nebyl to vůbec špatný nápad! :D V Dublinu nás čekala večeře. V našem hotelu, který byl neskutečně luxusní a obrovskej! Šli jsme do našeho pokoje a mně přišel jako neskutečný bludiště! Večeři jsem si teda neskutečně užila! Měla celkem 5 chodů s tím, že všechny byly malý, ale rozhodně se to dohromady nedalo pořádně sníst! Sedli jste si ke stolu, kde jste měli neskutečné množství všech možných příborů a tři skleničky! Lžíci na plévku a vidličku na dezert jsem poznala okamžitě a na klín si položila ubrousek! Zbytek příborů vím, že mám používat z vnější strany, takže to snad nebude takový problém. Číšník přinesl menu. Na výběr byl předkrm, hlavní jídlo a dezert. Od každého chodu bylo na výběr z cca 4-5 jídel. Říkala jsem si, musím to sníst všechno?! :D Hned se nás také zeptal na drinky. Voda byla v karafách samozřejmě celou dobu na stole a pořád nám ji dolívali. Ale bylo mi řečeno, určitě si dej třeba víno, děda hned prohlásil, že objedná celou lahev! No copak se zbláznil?! Copak jsem notor?! :D Sám pije červené a já bílé, takže nevím, co by s tím zbytkem lahve dělal :D Každopádně jsem si tedy objednala sklenku bílého vína. Jen číšník odešel, přišel jiný s prvním předkrmem. Vždyť jsem si ještě nic neobjenala?! Chléb bílý i tmavý a máslo a rajčatové pesto. Hrozná dobrota! První předkrm odnesen a vzápětí přinesl další! Rajčata plněná krémem z kuřecího masa a tvarohu a bylinek, pecka! Říkala jsem si, že budu plná ještě dřív než mi donesou moje jídlo :D Konečně! Můj objednaný předkrm! Koží sýr plněný v závitku se salátem. Dobrota! Hlavní jídlo jsem měla kuřecí prsíčka plněná pistáciemi, kešu oříšky a bylinkami se šťouchanými brambory a zeleninou. K tomu nám ještě na stůl donesli zvlášť zeleninu a hranolky, abychom si mohli každý dodat na talíř. V tuhle chvíli jsem už byla opravdu plná! Jenže přišel čas na dezert! A že já na sladké moc nejsem, jako většina mých přátel ví a může potvrdit, tak jsem si objednala dost z malin a šlehačkou. A teda, ten byl!! Po cca 4 hodinách jídla a přátelské konverzace jsme se přesunuli na nás krásný pokoj, kde jsem ani nemohla usnout, jak mi bylo těžko po takovým jídle!

Kažopádně večeře v sobotu večer (už ta slavnostní s dortem a práním k narozeninám byla v podobném duchu počtu jídel :D Poznala jsem skoro celou rodinu, včetně sourozenců a kamarádů. Bylo to super! Ale víc mě bavila sobota dopoledne!

Vyrazila jsem totiž do centra Dublinu! Vánoční výzdoba všude kolem byla prostě neskutečná! Miluju atmosféru vánoc a lidi bláznili, nakupovali. V obchodě Disney bylo tak narváno, že se nedalo projít dveřmi :D Sešla jsem se s Haley. Američankou z Arizony, kterou jsem potkala kdysi v Galway, když jsem poprvé spala na hostelu. Je neskutečně úžasná a srží z ní skvělá pohoda a neskutečně žeru její každý slovo! :D Americká angličtině je prostě krásná, to ať mi nikdo netvrdí, že ne :D Mezitím, co jsem na ní u katedrály čekala jsem ale měla tu čest potkat jedny z mála češek v Irsku, ke kterým jsem se ráda hlásila. Vtipná to scénka, kdy jsme se poznaly :D Stojím takhle u cedule před katedrálou a koukám do ní a vlastně ani nečtu, jen tak koukám :D Z druhé strany se ozve: Nevím, co jse uvnitř, zda stojí ten vstup za to. Tak kouknu za ceduli, vidím dvě mladé slečny a povídám: No ono je to jako každá jiná katedrála :D Holky koukaly! Tímto zdravím směřem do Plzně! Terku a Lucku :) Povídaly jsme si snad hodinu o všem možným. Doporučila jsem holkám, kam se podívat a neskutečně mě potěšila poznámka, že nejsem jako jiní Češi, že jsem se hned snažila pomoci, že asi pobírám Irské manýry :D Musím vás děvčata zklamat, já taková byla už předtím v Čechách :D Každopádně moc děkuju holkám, že jsem je mohla poznat a že mi mohly pomoci zkrátit moje čekáni na Haley a rozhodně mi ho zpříjemnily :) BTW! Jestli stále chcete cestovat a plnit si sny, nikdy není pozdě holky!! :) S Haley jsem si potom ten den neskutečně užila a ona mi slíbila, že se mi zeptá jedné rodinky, kterou zná na aupair job. Akorát mě teda musela upozornit, že bohužel nebydlí přímo v USA, ale na Hawaii :D To je fakt smůla :D Takovej vysněnej job, to mě se snad ani stát nemůže :D Ale pokud mi to zajistí a vážně to vyjde, budu jí celej život neskutečně vděčná :D a každý rok má ode mě na vánoce nějakej obří dárek :D

Což mi připomíná, že se Vánoce kvapem blíží a já stále nemám žádnej dárek! Ale už je mám alespoň vymyšlený, tak to by šlo :)

Dost bylo dnes už úvah, snad se článek bude líbit a já jdu zalehnout, jelikož mám zítra dlouhý den :)

Pac a pusu na dobrou noc!!


Další úspěch!

20. listopadu 2014 v 12:19 Ireland
Zdravím všechny čtenáře, kamarády i rodinku :)

Došlo mi vlastně, že jsem už dlouho nic nenapsala. Nějak mi to úplně vypadlo! No ono, když jste tu v jednom kole, tak pořádně nepřemýšlíte nad články. Navíc musím uznat, že si to tu užívám se vším všudy!

Od doby co mi odjela rodinka, volali jsme si mezitím několikrát, už se mi tolik nesteskní. Vrátila jsem se do svého kolotoče a za svými kamarádkami a musím říct, že si to opět užívám! Nadine a já jsme nakonec o víkendu zůstaly ve městě. Jelikož jsem musela v sobotu večer hlídat, domluvila jsem se s kluky, že v sobotu ráno je vezmu plavat a večer, když musím hlídat, tak si uděláme filmový večer! Byli opravdu nadšení! Cian mi dokonce řekl, že je to nejlepší den jeho života :D prý dvě takový super věci v jeden den?! To potěší ne? :)

V pátek jsme si naopak s Nadine udělaly večer společně. Vyrazily jsme do posilovny, kterou jsem si tu opravdu oblíbila. Mají skvělý stroje na běhání, takže paráda a dělám si svoje kruhový tréninky (tímto bych ráda poděkovala svojí trenérce Báře!! Jestli to čte :)). Každopádně jsme vyrazily do posilovny a potom ještě do bazénu. Prostě takovej super relax!! Nakonec jsme se rozhodly ještě vyrazit na malou večeři do místní restaurace jménem Junction! Byly jsme tam poprvé a musím prozradit, že jsme šly v neděli znovu na oběd :D Úžasný místo! Tam by se ti Péťo Nováková líbilo! Taková parádní spíš fast food, ale restaurace ve stylu amerického bistra s těmi typickými sedačkami ve stylu kupé, už jen těm servírkám chybí brusle :D Každopádně jsme si daly jen salát pro Nadine a já si vybrala wrap. No kdybych to věděla! Zaprvý byl teda mexickej, takže dost pálivej, což bylo super! Ale ta porce?! Wrap, k němu hranolky, coleslaw salát a ještě zeleninový salát! Sakra! Po plavání a posilce jsem byla sice hladová, ale zase jsem si nechtěla uplně dát takovou porci :D No každopádně jsme si pátek užily a v sobotu už mě čekalo spíš hlídání :D

Od rána už se kluci vyptávali, kdy vyrazíme plavat. No sorry kluci, ale musíte se obléct, nasnídat apod. Tak jsme si dali snídani, připravili si věci a vyrazili do bazénu. No nepředstavujte si žádnej bazén s tobogány nebo podobně, to tady opravdu nemají :D Jsme v malinkatým městě, takže bazén znamená čistě bazén. Ale pro nás to znamenalo zkusit plavat s Benem poprvé bez rukávků. Zabalila jsem všechno, jen jejich brýle jsem nebrala, říkala jsem si, že pod vodou nebudou, tak je nepotřebují. No to jste neviděli tu scénu :D Prý já tam bez brýlí ale nejdu! Říká Ben a ani do sprchy nevleze! To je jeho největší problém! Bojí se, že mu voda teče do očí. Snažila jsem se mu to vysvětlit už ve vaně, že si oči prostě utře a je to ok. Jenže ne a ne ( kdyby se mimochodem sprchovali každý místo vany třikrát týdně, tak by mu to divný nepřišlo!).Hostmum se rozhodla, že se zkusí zepta na recepci, tak přinesla dvoje brýle. Jedny větší pro Ciana, který mimochodem ani neprotestoval a jedny pro Bena, jenže ejhle, jediný, co měli, byly růžový! :D Tak to jsem čekala, co bude :D Prý ty na sebe teda nevezme! Tak to budeš hochu muset bez brýlí! No každopádně ať to neprotahuju, tak jsme poprvé vyrazili do bazénu bez brýlí, dokonce jsme bez nich v pohodě plavali a nakonec i bez rukávků! Teda ne uplně plavali, ale šlo to vcelku super! Tomu říkám úspěch!! Potom jsme měli filmový večer a bylo to super, Nadine zůstala přes noc, takže jsme koukali na film všichni společně. Deka, popcorn, brambůrky, zmrzlina a všechny tyhle nezdraví věci pro děti i pro nás :)

V neděli jsme si pak udělaly s Nadine výlet a oběd v Junction again :D Každopádně chci ale napsat o dalším úspěchu, na který jsem narazila asi tak dva dny zpátky! Měla bych být placená extra :D Když jsem přijela, jejich pes, Lancer, byl jenom venku a občas ho pustili do jeho místnosti, kde mimochodem nemá ani deku a to já teda ne. Proč ho nevezmete dovnitř? Protože by něco rozkousal, neumí se chovat. Pokud byste ho trénovali, tak by to ale uměl! Lancera jsem se ujala já! Po pár týdnech uměl mimo jiné sedni, lehni a zůstaň. Jednou za čas jsme si ho brali večer dovnitř a konečně má svoje místo v obýváku s námi. Ale, co byl pro mě největší úspěch? To si takhle v kuchyni, která je s obývákem spojená vaříte a Lancer leží a spí v obýváku na svém místě a je tak hodný, že si nikoho a ničeho nevšímá?! Tomu říkám úspěch! Poslední dva dny s námi tráví večery a se mnou i ve dne chvíle dohromady na jeho pelechu ani se nehne, nezlobí, neotravuje apod. Je prostě zlatej!! Musela jsem sama sebe pochválit! I když Ben mi okamžitě řekl, že tohle by předtím teda rozhodně nedělal, dokud jsem tu nebyla. Že by pořádně ani dovnitř nemohl! YES!!

A ještě jeden úspěch vlastně musím prozradit! Tady se jí nutella na denním pořádku! Což mě teda ničí! Ve dvou dětech snědí sklenici za týden, což je děsivý :D a Ben se mě v týdnu zeptal, co si mám raději dát? Šťávu nebo pomerančový džus? A chtěl bych toast s máslem, ale žádnou nutellu, to je pro tebe dobrý viď? :) Nakonec si dal toast s máslem a k tomu mlíko! :)

O víkendu mě čeká oslava narozenin hostgrandad v Dublinu. Jsem zvaná a dokonce spíme celou dobu kdesi v hotelu a bude to zřejmě dost velký! Těším se :)

Užijte si víkend

Neuvěřitelné!! Tři měsíce v Irsku!!

10. listopadu 2014 v 22:12 Ireland
Zdravím vás všechny :)

Dnešní den byl vcelku dlouhej, namáhavej a únavnej, takže to nebudeme protahovat :D

Víkend byl prostě parádní! Na to, jaký tady máme malinký městečko (pro ty, co znají Děčín, tohle je ještě menší :)), tak jsme se s Nadine rozhodly vyrazit do víru velkoměsta za nočním životem. Říkaly jsme si spíš, jestli tu vůbec nějaký je.
Abyste pochopili. Irsko a hlavně naše městečko Ballina je plný hospod, to ano. V sebemenším zapadákově byste minimálně jednu hospodu našli. Byť by ve městě bydlelo pět lidí, tak ta hospoda by tam prostě byla! To by nebylo Irsko :D

Ono jde spíš o to, že do hospody si jdete prostě sednout pít. Což po pár týdnech, jak byste tu zjistili, je dost nuda a hlavně dost nákladná záležitost! Jedna pinta piva tu stojí i 5 Euro! A to jste dá se říci na vesnici. V Dublinu totiž pěkně prosím stojí 7 Eur :D V hospodách se ale občas o víkendu hraje živá hudba, tak jsme se rozhodly vyrazit. Naše oblíbená hospoda s názvem Broken Jug, do které chodí nejvíc mladých lidí (když už je teda zrovna potkáte :D). Měl tu zpívat Simon, kterého už jsme jednou slyšely jinde a má krásný hlas. Když jsme viděly, jak je tam kolem 11 hodiny stále poloprázdno (cca 5 lidí) a začaly se rozhodovat, co vlastně dál, tak se s námi dal do řeči jeden místní. To tu mají lidi prostě ve zvyku, začít si s vámi povídat, jen tak, o něčem a o ničem :D Sdělil nám, že Broken Jug v pátky bývá poloprázdný, ale pokud zajdeme do Bar Square, tam by mohla být živá hudba a mohlo by to být fajn. Tak jsme se sebraly a šly :)

Dopadlo to super! Sice jsme žádnou živou hudbu neviděly, ale za to tu byl DJ, který hrál parádně a večer jsme si naprosto užily! Můj první večer v Ballině, kdy můžu říct, že jsem si ho vážně užila a to nejen relaxem doma :D Bar byl plný mladých i starších lidí. Divili byste se, kolik lidí ve věku 50 let a výš tu chodí do hospod. Ženský se oblíkají, jako by jim bylo minimálně 18 let. Nosí vysoké podpatky, sukně pod zadek a namalované jsou tak, že by z nich nejeden malíř měl vyloženě radost :D Na to už si pomalu začínám zvykat. Jelikož my s Nadine vždycky vyrazíme bez podpatků a oblečené vcelku normálně. Žádné šaty, ale džíny a top, tak jsme vcelku příjemná atrakce pro všechny okolo. Zřejmě je taky vidět, že prostě nejsme z Irska D:

Každopádně si nás vyhlídli takový "milí" pánové. Tedy abyste rozuměli, oni byli milí, ale až moc :D oba ve věku cca 50 let (hostmum prohlásila po tom, co jsem jí to vyprávěla, ježiš Irové, to je typický! :D). První dorazil si pokecat a potom, když Nadine odešla na toaletu mi přinesl telefonní číslo na podtácku, že odcháhí a jestli ho mohu předat kamarádce. No já na něj první koukala, jestli to myslí vážně a popravdě se mi chtělo začít opravdu se smát. Ale! On to zřejmě myslel smrtelně vážně, tak jsem mu řekla samozřejmě a odešel :D Načež přišel další a oznámil mi, že jsem nejhezčí žena jeho života a že se do mě asi vážně zamiloval :D Tak to už jsem smích prostě neudržela, podívala se na Nadine a ta na mě hodila pohled, že to on zřejmě myslí uplně vážně :D Po tom, co mi nutně musel říci, jaká jsem krásná a že mi je zřejmě jenom 20 let a že o něj nebudu mít zájem, mi nezapomněl připomenout, abychom se potkali v jiné z hospod tady ve městě :D Funny Friday :D

Opravdu jsme si užily celý víkend, nejen díky Baru, ale i posilovně a západu Gaelic football v neděli a já v pondělí začala pěkně odpočatá! BTW o víkendu tu byla ségra hostmum, která je fyzio a řekla mi, že se o svojí nohu nemusím bát, že to prostě budě chvíli trvat než se srovná do normálu, a že to může být klidně i rok! :) Takže prostě no stress :)

V neděli se mi ale ještě přihodila taková věc! Přijdu domů z posilovny a konečně se povalím na postel! Beník ke mě přiběhne do pokoje (což má mimochodem dovolené jen ode mě, jinak to má zakázané :D) a říká: Budeš si se mnou hrát? Říkám, že teď ne, že si dám sprchu, ale pak můžeme třeba u mě na posteli číst pohádky, když bude chtít :)

Tak prý jo! Se mu po mě prý stýskalo, když jsem byla celý víkend v čoudu, tak sem mu slíbila, že budeme číst pohádku a druhý den si budeme hrát :) Šmudla malej :) Mimochodem si to neumíte představit! Je mu 4,5 roku, chodí do první třídy a už se učíme číst! Teda učíme, vlstně už pár slovíček číst umí! Super!! A hrozně rád mi to ukazuje, jak mu všechno jde :)

Od začátku už to jsou tenhle týden 3 měsíce, co tu v Irsku jsem a on se naučil tolik věcí se mnou! Neuměl se sám oblíknout, teď zakazuje babičce mu pomáhat! Pravidelně jsme prskali okolo sebe a na sebe, teď kašle do ruky! Smrkat? To nikdy nedělal. Teď konečně ví, jak používat kapesník! Skládá si po sobě oblečení, dokonce už konečně slyším i děkuju a prosím! A to nemluvím o tom, že zhasínat světlo a splachovat záchod to neexistovalo! Teď?! Občas se to musí připomenout, ale jinak mi to sám oznamuje! První spláchnout, potom umýt ruce, potom si usušit ruce a zhasnout světlo! :D No neni on zlatíčko?! Dokonce i když jsem zrovna upstairs, tak mluví tolik nahlas, abych ho já nahoře slyšela :D

No dnes už by to vlastně asi stačilo, mám toho dneska plný brejle :D Chodím spát skoro jako děti. Vařila jsem dneska tři jídla, po víkendu byl neskutečněj binčus, takže ten jsem musela uklidit, pračky jsme měli rovnou dvě, myčku teda jen jednu. Pěkně uklidit popel, rozdělat oheň a vyhodit popelnice. A měla jsem toho pěkně plný kecky, jsem se nezastavila! A to kluci samozřejmě po úkolech hurá, budeme si hrát :D Sorry, ale já jsem mrtvá! Dnes mi dokonce Lancer usnul v obýváku, jak jsem ho hladila a jak je teď hodnej a hezky umí ležet! I psa jsem stihla vycvičit! :D no jsem na sebe náležitě hrdá za ty tři měsíce!

Ale představa, že mě jich čeká vlastně už jen 7, horzně se to krátí! Čas neskutečně letí a za chvíli máme Vánoce! A po Vánocích to bude utíkat ještě víc! Musíme si užívat, dokud to jde! Takže já jdu do hajan ať jsem ready na zítra :)

Krásnou noc a celý týden vám všem

Návštěva rodičů aneb loučení podruhé

1. listopadu 2014 v 23:05 Ireland
Po delší době jsem se zase dostala k tomu, abych něco málo napsala. Původně jsem to chtěla stihnout ještě před tím, než mi dorazí rodiče, ale nějak jsem to nestihla :D

Měla jsem spoustu práce jak doma, tak s přípravami. Chtěla jsem jim za ten Halloweenský týden stihnout ukázat co nejvíc. Vlastně nejlépe všechno, co já viděla do dnešního dne :D Rozhodla jsem se proto, udělat si plán! Sepsala jsem si všechna místa a vypsala na které dny by se asi tak hodila. Podle počasí můžeme poté kombinovat a přehazovat, co se nám bude hodit.

Největší problém bylo auto! Můj modrý Yaris, který můžu používat jen okolo města a v něm nám k tomu bohužel nemůže posloužit a jelikož autobusem je to vždycky všude na dlouho a na hodiny se spolíhat nedá, rozhodla jsem se, že jsi auto půjčím. Jenže Ejhle! Ono by si člověk myslel, že když máte řidičák 6 let, tak s tím nebude problém. Jenže tady jste v Irsku! :D Pokud je vám méně než 25 let, tak máte prostě smůlu a jste bráni jako Young driver! Tím pádem je pojištění hrozně drahá záležitost. Některé společnosti vám auto vůbec nepůjčí a některé si za to účtují nehorázné peníze. Jenže ono nám nic jinýho nezbude, když budu chtít ukázat víc než jen naše mini město :D

Nakonec jsem si auto objednala u společnosti, kterou mám vyzkoušenou už z Floridy a mám s ní dobrou zkušenost. Půjčuje naštěstí řidičům mladším 25 let, ale samozřejmě s poplatkem, který je u všech společností stejný. Jeho výše je 30 Euro. Řeknete si, to není zase tolik na dobu půjčení. Nebylo by, pokud by to nebylo na každý den! :D Proč člověk, který má 6 let zkušeností s řízením vozidel bez dopravních nehod nebo odebraných bodů, musí být diskriminován za to, že mu prostě jen není 25? To mi hlava asi nikdy nepobere :) Takže místo 77 Euro na 6 dní mě auto vyšlo na 336 Euro :D Pálka co? Několikrát víc než běžně! Za tohle Irsko opravdu nemám ráda :D

Každopádně auto jsme měli vyzvednout na letišti v Dublinu až poté, co si prohlédneme město. Rodiče dorazili v sobotu večer. Já nám objednala hostel, abychom mohli vyrazit do nějakýho typického Irského pubu přímo v Dublinu a druhý den pokouknout ty památky (btw těch v Dublinu opravdu moc není :) Večer se k nám ještě měla přidat moje kamrádka Nadine (btw naši umí anglicky jenom malinko :D).

Dorazila jsem na letiště, kde jsem na ně čekala. Stojím na terminálu a čekám. Sleduji ceduli a zjišťuji, že ledalo přiletělo dřív. Super! Začínají chodit lidi! Přestávají chodit lidi a moji rodiče nikde :D Se někde asi zapomněli ne? Vidím slečnu, jak čeká na přítele a skáče mu do náručí, sleduji tatínka, co se vrací z cest a vidí po dlouhé době svého synka. Krásné! Rodiče stále nikde! To už začíná být malinko podezřelý :D Vychází starší pán a dceři tvrdí, že z Prahy letěl až vzadu, proto jde poslední! What?! Za chvíli se otevřou dveře a naši přichází! Tak se vítáme, objímáme, no znáte to :)

Vyrazili jsme do Dublinu, ubytovat se do hostelu. Máme booknutý Kinlay House Hostel Dublin. Paráda! Přijdeme a pokoj je parádní! Místo 4 postelí dokonce 6, ale stále je jen pro nás! Sprcha a záchod na pokoji, což je super! :) a nakonec mě stál pro jednu osobu míň, než když jsme byly s Nadine na jiných místech :)

Večer jsme vyrazili do Temple Baru. Procházeli uličky a potkávali pouliční umělce či zpěváky. Dublin je prostě město zábavy, mladých lidí a jednoznačně piva! Pokud ale pojedete do Dublinu, připravte se na pořádnou cenu za pivo! U nás v Ballině za 1 pintu Guinnessu dáte 4.5 Eur a v dublinu necelých 7 Eur a to je sakra rozdíl! Odvedeme rodičovstvo na pokoj a my vyrazíme směr noční život Dublinu! Potkáváme takovýho vcelku pohlednýho kluka, co nám ukáže jeden vcelku pěkný klub a protancujeme pár hodin. Jelikož se ale posunuje čas, tak to není zas tak hrozný! :D Druhý den mě totiž čeká moje první jízda, za tmy a ještě z Dublinu až k nám, což je cca 3 a půl hodiny :)
Druhý den jsme prošli pamatky. No, byli jsme u Guinnessu, kde se pivo vyrábí. Jenže naši neumí tak dobře anglicky, abychom šli dovnitř, tak pokračujeme dál a během pár hodin máme prošlé celé město. Nabídnu Nadine, že ji svezeme autem a vyrazíme na letiště pro auto. Kde samozřejmě nastal další problém! Zřejmě si Sixt myslí, že lidé běžně mají na kartě nastavený limit 50 tisíc. jelikož zablokovaná částka měla být něco kolem 47 000 Kč za Opel Corsa. To tam opravdu nemám teda! :D Každopádně problém vyřešen!

Za tmy, deště a neskutečnýho větru (nevím, co to teda mělo být za zkoušku :D) jedme domů! Cesta se nám ze tři hodin protahuje na 4 a i tak jsme rádi, že jsme doma! Myslím, že já asi nejvíc :D

Celý týden potom jezdíme na výlety. Směr útesy, sbírámě kešky užíváme si s kluky. I když tolik anglicky neumí, tak si s nimi každý pokecá a kluci si moje rodiče opravdu zamilovali. Ben se mě ale jeden den ptá: A kdy ty tedy odjíždíš? První mit o nedošlo, ale poté už jo. Ježiš, já neodjíždím! To, že tu jsou naši neznamená přeci, že jedu domů :) Tak jsem mu vykouzlila malý úsměv na tváři :)

V týdnu nás ještě čekal Halloween! Úžasná Scary walk u nás v lese! Čekali jsme za deště a tmy dvě hodiny ve frontě, ale opravdu to stálo za to! Mamka křičela víc než všechny děti dohromady! :D Opravdu jsme se nasmáli a zalekali se :) Chodilo se po skupinkách za úplné tmy, jen průvodce měl světýlko. Z lesů na vás skákali zombie a další příšery! V lese se nacházel hřbitov, postel s mrtvou holčičkou nebo lidský řezník! Stálo to prost ěza to!!

Nejen ten den, ale celý týden byl prostě super a blížil se konec a já si říkala, že bych byla ráda, kdyby to vlastně neskončilo. Nastalo neoblíbené balení a loučení s Irskou rodinkou. Dnes jsme vstávali v 5 ráno a vyrazili ještě autem směr Dublin, kde jsme auto měli vrátit. Cesta byla tentokrát bez deště a větru, takže nám trvala opravdu jen 3 hodiny! :) V Sixtu nám auto převzali během 5 minut a odvezli nás na letiště :)

Na letišti jsme byli vcelku brzy, jelikož jsme všechno sthli vcelku rychle. Vytiskli jsme letenky u přepážky a sedli jsme si na čaj s mlékem , amozřejmě :D

Hodina H se blížila a naši vyrazili za bránu. Nastalo další loučení. Tenhle rok už podruhé. První se obešlo bez slz, ale tentokrát jsem se musela hodně snažit, abych si nerozmazala řasenku! Ještě při čekání na autobus, kdy už naši seděli v letadle a vlastně už byli skoro pryč jsem si pořád musela hlídat, aby mi nějaká ta slzička neukápla. Nesnáším loučení! Ale víte, že vás čekají další skvělé měsíce a rozhodně to není loučení navždy, ale spíš na neurčito :) Vlastně určito, když vezmu, že minimálně v červu dorazím do Čech i kdyby jen na otočku :) Nejsem nijak zvlášť dojímací typ, ale tohle zná zřejmě každý, kdo odlítá na delší dobu pryč a ví, že se prostě s těmi lidmi chvíli neuvidí :)

Každopádně bych měla moc poděkovat za návštěvu, protože byla super! Užila jsem si jí nejen já a rodiče, ale bylo vidět, že i moje druhá Irská rodinka si jí užila! :) Mám vás moc ráda a brzy se zase uvidíme :) Ať už to bude v Čechách nebo někde jinde :-*

To bude asi vše, přeju všem krásný poslední den týdne a víkendu a hezký začátek toho nového týdne :)