Půlka pobytu je za mnou! 5 měsíců!

15. ledna 2015 v 23:33 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
Zdravím všechny a dnes na začátek si musím trošku postesknout! Dnes je to 5 měsíců, co jsem tu! A hlavně to ale znamená půlku pobytu tady!

Ono je to super! Řeknete si, to strašně utíká! Mám pocit, že jsem teprve nedávno přijela a začala poznávat rodinku a haleď najednou je to pět měsíců a já za chvíli jedu domů?! Abych pravdu řekla, vůbec se mi nechce, když na to tak pomyslím. Samozřejmě máme svoje dny, kdy si říkám a dnes se sbalím a pojedu domů, ale to asi každá Au Pair :)
Naopak svoje kluky prostě miluju! Jsou to raubíři, ale to snad děti musí být ne? Občas mě tedy vytáčí, že hrozně často hrají na Xboxu a já nemám možnost to ovlivnit, jelikož to mají dovolené, ale to není můj byznys. Dnes jsem podruhé dostala pusu od Beníka před spaním :) Vždy mě jen objímal, i když není uplně stydlín, tak na pusu nehraje ani moc s mamkou nebo babi. Poprvé jsem ji dostala minule na tvář a dnes dokonce dvě! Přesně, čtete správě, dvě! Na čelo, prý pro hezké sny :) Miluju, když se ke mě tulí a koukáme spolu na pohádky nebo se mě ptá, jak se v češtině řekne tohle a tamto. Miluju, když se spolu smějeme a hrajeme hry, pečeme nebo malujeme. Miluju, když spolu jedeme ze školy a zpíváme Katy Perry a její Roar! Tohle mi bude neskutečně chybět!
Cian, ten starší, se mi hrozně zlepšil ve spellingu a jsem na něj neskutečně pyšná! A s nejstarším jsme měli kolikrát pár skvělých pokeců, dokonce mi několikrát pomáhal s uhlím, nádobím nebo s kluky. Asi se budete divit, ale chybět mi bude i Lance, náš pejsek. Neuměl vůbec nic, když jsem přijela, musel být celou dobu venku, za každého počasí a prostě za každou cenu. Uvnitř se neuměl chovat, tak byl přivázaný na lednici a nikdo si s ním nehrál a nevěnoval mu žádnou pozornost. A teď?! Nepoznali byste ho! Sedí s námi v obýváku na svém polštáři, kouše hračku nebo se nechá drbat! Konečně má ten svůj psí život, přesně takový, jaký si zaslouží! :)

Ani na vteřinku nemusím přemýšlet nad tím, zda bylo správné rozhodnutí odjet jako Au Pair a zrovna sem. Ještě nedávno jsem byla nešťastná z toho, že mi nevyšlo USA a já se málem vzdala! Jenže já se prostě nikdy nevzdávám a nikdy se nevzdám, ať se jedná o cokoliv! A rozhodla jsem se zkusit něco jiného a za měsíc jsem byla tady! Když jsem poprvé viděla fotky svojí nové rodinky a měli jsme svůj první hovor přes Facetime, hned jsem věděla, že jsem se zamilovala! Kluci byly moje láska na první pohled a stále jsou! Tenhle pobyt je prostě úžasný, byť má své chvíle, ale rozhodně bych doporučila každému z vás si to vyzkoušet! Nedokážu říct, jak moc vám dá svobody, jelikož já už jsem předtím bydlela sama v Praze, takže jsem svoje money měla a musela jsem se "učit" šetřit a podobně. Jako Au Pair ale máte tu výhodu, že pokud nepotřebujete šetřit, tak rozhodně nemusíte. Jídlo a ubytování máte vlastně zadarmo a k tomu dostáváte týdenní plat (na ten týdení rozestup jsem si teda rychle zvykla a klidně bych i neměnila :)). Ale co vám tenhle pobyt určitě dá je to, že poznáte spoustu nových přátel, stejně jako já. Lidi z celého světa! Měla jsem tu čest potkat neskutečné množství lidí a to mě jich hromada určitě ještě čeká. Všichni mají své místečko u mě v srdci a nikoho z nich rozhodně nezapomenu! Každý z nich měl něco do sebe a já tu našla neskutečné přátelství, nejen ve svých klukách, ale hlavně v dalších Au Pair, které jsem tu potkala! Rozhodně se uvidíme i po programu a jelikož to nemáme k sobě tak daleko, tak doufám, že brzy! :)
Nejvíc vám ale rozhodně dá pobyt po stránce cizího jazyka. Byť jsem přijela a moje rodinka "valila voči", jak je moje angličtina perfect! Tak rozhodně musím říct, že se tu zlepšíte, doplníte slovní zásobu a pochytíte spoustu typických slovíček pro danou zemi (např. tady v Irsku se neříká Thanks a lot ale Thanks a million nebo That will be a good craic or having a good craic). Sama si neumím představit, že se vrátím zpět domů a začnu zase mluvit česky! :D A vlastně se mi ani nechce!
Tedy domu samozřejmě ano, těsím se na své přátele, na svou rodinu, kterou jsem neviděla ani na Vánoce a na svého milovaného raťafáka Báru!! Přeci jen také doufám, že se v Čechách moc nezdržím a konečně třeba odjedu do USA! Je to sice velký sen, ale jak já už jednou řekla, já se prostě nikdy nevzdám! Svých snů bychom se totiž vzdávat neměli, byť by byly hůř splnitelné, jelikož pokud si za nimi jdete, rozhodně se jednou vyplnit musí! Věřit v něco dělá divy a já stále věřím, že jednou to vyjde! :)

Asi bych ale uplně zapomněla napsat to nejdůležitější z celého týdne! Dnes jsme celá rodinka byly doma. Žádná škola pro nikoho z kluků ani pro mamku. Měli jsme tu hurikán Rachel! Tedy hurikán, říkejme tomu bouře! Už jsem si po pěti měsících zvykla, že pokud tu fouká, tak mám pocit, že na mě padá barák a tohle bylo podle toho, že jsem celou noc tvrdě spala a nic mě nevzbudilo, na stejné vlně, možná malinko horší, ale stále ok. Red alert se ale týkal celého našeho county Mayo a tak školy byly zavřené a nikdo nikam nechodil. Všichni jsme čekali až to přijde! Nakonec měla bouřka "jen" 120 km/h, převracela stromy, ale ne u nás a způsobila výpadek proudu ve stovce domácností. Takže i to jsme přežili a teď už asi nemůže ani přijít nic horšího :D

Mě už teď děsí, že budu muset za pět měsíců odjet, ale stále mám před sebou spoustu zážitků, spoustu seznamování s novými lidmi a kdo ví, co mě ještě čeká! Každopádně mě rozhodně čeká Disneyland Paris a na ten já se prostě těším jako malý dítě. Kolikrát si říkám, že zřejmě víc než kluci! Všechny ty rides! No nechme se překvapit budoucností, co nám ještě za těch pět měsíců přinese a pojďme do říše snů, jelikož nás zítra čeká pátek! Yay! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama