Duben 2015

American Sniper Navy Seal Chris Kyle

28. dubna 2015 v 14:18 | Blog o mém au pair životě |  Ostatní články
Právě jsem dočetla knihu Americký Sniper (v originále American Sniper), o vojáku Chris Kyle (omlouvám se všem Čechům, ale jeho jméno prostě nehodlám "počešťovat"), kterou napsal on sám v době, kdy se vrátil z války v Iráku.
Všichni, co mě znají vědí, že filmy a knihy o válce přímo nesnáším. Jakmile však na filmová plátna přišel American Sniper, hned jsem věděla, že tento film prostě musím vidět!!

Ono totiž všichni, co mě znají, také vědí, jaký já jsem blázen do USA! Někteří by poznamenali FANATIK či MANIAK, ale to jsou vcelku silná slova.

Každopádně, když jsem viděla trailer k filmu a zjistila, že se nejedná o jen tak leda jaký válečný film, tak jsem do kina jednoduše musela!

K mé smůle, bohužel, Au Pair z mého okolí mé nadšení o tento film opravdu nesdílely. Jenže já vždy byla takový samorost a rozhodně mi nikdy nedělalo problém do kina nebo kamkoliv jinam vyrazit i sama, tak jsem tak chtěla učinit i tentokrát.
Holkám bylo ale zřejmě líto, že bych měla jít sama, tak nakonec směr kino vyrazily alespoň tři z nás.

Film se mi líbil a byla jsem z něj opravdu nadšená. I když po pravdě je vhodné něco takového o filmu tohoto typu říkat? Válka, krev, vraždy. Nebudu potom vypadat jako zabiják či masochysta?

Ve filmu nebylo ani tolik krve, jak jsem očekávala. Samozřejmě při přestřelkách jí po okolí stříkalo až dost. Přičemž se ale není čemu divit, ona totiž válka (ať přímo tato nebo jiná) není cesta posetá růžemi a zdobená tulipány, že?

Když jsem poté v Dublinu, na trhu s knihami, narazila na tuto knihu, tak jsem ji prostě MUSELA mít!

Většinou je kniha lepší než film, a proto jsem očekávala stejné scény jako z filmu, ale zároveň víc příběhu tohoto Amerického hrdiny.

V knize je spousta termínů, kterým jsem nerozuměla (četla jsem ji sice v angličtině, ale jsem si jistá, že bych nerozuměla těmto termínům ani v mém rodném jazyce). Na druhou stranu je ale pravda, že v knize je všechno podrobně vysvětleno! Od rozkazů a šarží až po munici a zbraně. Tato pasáž knihy pro mě, jako pro neznalce a úplně ne tak zapáleného střelce, nebyla nijak zajímavá, ale i přes to jsem si ji přečetla.

Příběh se neubírá jen k válce, ale také ke vztahu s manželkou a později s dětmi. Zajímavé jsou také vsuvky jeho manželky z onoho druhého pohledu na problémy a dění okolo.

Některé pasáže z filmu jsem v knize postrádala nebo je jen prostě nenašla a naopak. Přičemž film končil úmrtím Chrise a v knize se o něm nepíše, jelikož knihu napsal ještě on sám za doby, kdy žil. Smutné také je, pokud byste byli zvídaví a hledali, jak Chris opravdu zemřel. Byl zastřelen a nebylo to ve válce, nýbrž na rodné půdě v Texasu, odkud pochází.
Každopádně knihu American Sniper by Chris Kyle mohu jedině doporučit. Udělejte si vlastní názor, z pohledu zapáleného vojáka a snipera, na válu v Iráku a poznejte, trochu víc zblízka, jak to na podobných misích chodí. Dozvíte se také víc o myšelní vojáků a o tom, jak jim válka změní život.

Beníkův velký den a moje myšlenky

27. dubna 2015 v 12:23 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
Jelikož jsem měla včera večer takovou kreativní hodinu a napsala jsem další Anglický článek a v tu chvíli mi došlo, že jsem hrozně dlouho nepsala vůbec nic :D

Okamžitě to musím napravit!

I když tenhle článek nebude zřejmě až tak pozitivní jako všechny ostatní před tím, ale i tak je to článek ode mě. Ne všechny dny a chvíle jsou totiž pozitivní a takový je prostě život :)

Přesně takový je totiž i život Au Pair! Jednou jsi nahoře a jednou jsi zase dole. Jelikož poslední týdny byly takový spíš na prd, tak bohužel jsem momentálně spíš dole než nahoře. Ale ono to zase přijde :)

Co se mezitím událo? No, určitě toho bylo hodně! Ale co musím vyzdvihnout jsou malého narozeniny! Můj malý Beník už pěkně povyrostl a v pondělí minulého týdne (ono už je to dneska týden, hrozně to letí!!) mu bylo přesně 5 let!! Sice stále na spoustě věcech pracujeme (to, že si v 5 letech sám neumí ještě na záchodě utřít zadek mi přijde poněkud divný, stejně tak jako, že ho maminka věčně obléká nebo ho kolikrát s babičkou u stolu krmí), ale spoustu se toho se mnou za těch už skoro 9 měsíců naučil!!

Začínali jsme tak, že se sám ani neuměl obléci, když jsem přijela (no pardon, ale ve 4 letech by to snad už umět mohl ne?). A tak jsme se začali učit. Malého to hrozně baví a sám na sobě vidí, jak veliký pokroky dělá. Sám mi řekl, že se neuměl ani obléct, když jsem přijela a kolik toho umí! No, ještě aby ne, když si nedávno sám zapnul knoflíky u košile!! Nejen, že jsme se naučili oblékat, ale taky (ne tedy pokaždé) o věci prosíme a děkujeme. Což mimochodem nedělal ani jeden z nich, když jsem přijela. Konečně si zapínáme zip u bundy a umíme si ohrnout rukávy, když je potřeba. Taky se snaží používat nůž, to mimochodem se s ním učí i ten starší, kterému bude v červnu 8 let.

Beník je neskutečně šikovný! Jakožto nejmaldší žák první třídy (tady se chodí do školy v 5 letech a on šel dříve) už umí číst! Trvalo nám to a díky paní učitelce a ne že bych se chtěla chválit, ale i díky mě (jelikož s ním neustále trénuju :)), už čte krásně! Sice některá slovíčka nám ještě dělají problém, ale přeci jen v 5 leteh je to super! Na utírání na záchodě neustále pracujeme, ale jelikož ho to nikdo předtím neučil a dělali to za něj, tak mu to bude chvíli trvat. V malém bazénu už plave Beník bez rukávků a opravdu mu to jde! Ale zatím jen tam, kde dosáhne nohama na dno. Člověk prostě nikdy neví!

Je hrozně zvídavý a hrozně rád zkouší nové věci a jídla (narozdíl od toho druhého, který naopak skoro nic nejí!). Ochutnal tu se mnou borůvky, maliny, ostružiny, sýry, papriku, rajčata a všechno mu chutná! Jen guacamole se nám nějak vymklo z ruky a vrátilo se zpátky :D což se nikdy předtím s žádným jídlem nestalo! :)

Na narozeniny jsem mu upekla dost a jelikož ho hrozně chtěl péct předtím, tak jsem se rozhodla mu přímo tento udělat k narozeninám. Duhový dort! No,řeknu vám, bála jsem se, až se rozřízne, za bude držet pohromadě a jak bude vypadat! No dopadl parádně! Uznejte sami :) a malej byl nadšenej!! :)
Bohužel tu jsou ale i momenty, kdy toho máte opravdu už dost a zalezete si do pokoje a říkáte si, chci mít klid a nejraději bych se sbalila a jela domů! Jenže ono to nejde! V pokoji sice klid na chvíli máte, ale jen do té doby, než přijde malý a chce si hrát. Při týhle práci prostě nejste nikdy off! A jelikož vím, že jeho máma se mu nevěnuje ani v nejmenším, tak samozřejmě půjdu a budu si s ním hrát.

Když vidíte, že je ona raději posadí k xboxu, aby od nich měla klid a sama sedí a kouká do mobilu nebo volá s kamarádkami, případně vypadne z baráku za nima, tak mi to rve srdce! Zaprvé tu nejsem proto, abych sledovala kluky, jak si hrají hry, to jsem mohla zůstat doma a za druhé jsem prostě rodinný typ a ničí mě sledovat, jak se vlastní máma nevěnuje svým dětem a raději dělá cokoliv jiného.

Zařižuje si takové koníčky, aby mohla být co nejvíce z baráku, přičemž mě ani tak nevadí, že musím často hlídat, ale spíše to, že ona s nima prostě není doma a když už s nimi je doma, tak s nimi vlastně stejně není, jelikož se jim nevěnuje...
A v tom začal být momentálně problém. Maminka totiž zjistila, že malý prostě tráví raději čas se mnou než s ní! Kolikrát je slyšet a ne že byste to chtěli slyšet, ale prostě se tomu občas nevyhnete. Markéta tohle a Markéta tamhleto...

Zrovna nedávno jsme měli hrozně úsměvnou situaci. Já se teda mlátila smíchy :D Aby toho nebylo málo, máma jim ten jejich slavný xbox dala prostě do pokoje a oni nechtějí dělat nic jiného než hrát samozřejmě. Ale máma je šla ten den uložit do postele (jeden z mála dní) a malý povídá něco Markéta, tak jsem nastražila uši, co já, jestli jsem něco provedla nebo podobně :D a co z Beníka nevypadlo!

Markéta přeci nepřijela, aby na nás koukala, jak my si hrajeme na xboxu :D Ona si přijela hrát s náma!

Tak to já se v posteli prostě už mlátila :D Tak jsem se ho ráno ptala, co to říkal, tak mi to zpakoval a říká: No, ale vždyť je to pravda! Tak jsme se spolu zasmáli a den pokračoval, jak začal :)

Občas mám nejlepší pokec asi s malým :) Vždy, když přijde ze školy, tak si spolu povídáme a už dokonce neběhá na xbox. Raději si vezme nějakou hračku z playroom a tráví se mnou chvíli v kuchyni, když vařím nebo ochutnává. Jojo to on dělá rád!! :D

Nebudu vás obtěžovat tím, že prostě byly chvíle, kdy jsem se opravdu chtěla sebrat a odjet domů, ale neudělala jsem to už kvůli malému, který se neustále (zřejmě tuší, že se to blíží) ptá, kdo bude další Au Pair. Jelikož ví, že chci cestovat a jet zase jinam, tak se ptá a já mu nedokážu odpovědět, poněvadž to nevím.
Přesto i tak jsou momenty, kdy víte, že spoustu věcí musíte překousnout, že vám bude rvát srdce až budete odjíždět a budete si říkat a doufat, že dostane malý nějakou novou Au Pair, která se mu bude věnovat a učit ho nový věci a nenechá všechno, co jsme do teď dokázali jentak ležet ladem. Na druhou stranu si občas říkáte, že za to, jak se maminka chová k vlastním dětem a občas i mě (jo, že mi taky umí dělat naschvály!) by si nejspíš zasloužila nějakou špatnou Au Pair, která jí nebude kolikrát vyvářet a dělat tolik, co dělám já, byť to nemám na seznamu.

Bohužel takový je život a nikdy nebude jednoduchý! Ale my musíme hledat ty světlý místa a myslet pozitivně! Stejně tak jako já, když jsem si říkala, že vlastně nevím, co bude až se vrátím domů! Tak se mi trošku rozsvítilo a teď už mám jakýsi plán :)

Ale to zase někdy příště :)

Mějte se krásně a přeji hezký začátek týdne :)

Just do it!!

27. dubna 2015 v 12:19 | Blog o mém au pair životě |  Ostatní články

There is no right way and there is no wrong way. Just do whatever you think is good for you!
I learnt that such a long time ago and it still works the same way.

Believe it or not, it is true!

Sometimes people like to say: You know but I think you shouln't do that or it is not good for you!
But do you know what? It is up to you!
Is that your dream? Is that what you want? Just go for it!

This is your life and noone should decide about your life. Go for everything you want but make sure you are not going to hurt anyone. Do you want to be a pilot? Do you want to travel the World? Is there a place where you would like to go and they just dont agree?

People might like to give you advice and trying to help you what is absolutely ok and great for you but don't forget that if you want to do something you should work on it on your own.

It will be hard sometimes (really often), you will be just pissed of and you will like to give it up but don't do it! It will be a long journey and sometimes you will need someone to help you and thats ok!

Sometimes you are going to fall down. If so? Stand up again and keep trying because the worst thing is to STOP!

These moments will just make you stronger! Without pain there is no gain!

Stop saying: I CAN'T DO THIS!

Just go for it!

If you want something there are no excuses! Not NOW! Not LATER! NEVER! Just DO IT!


Návštěva sestřičky a výlet do Dublinu

13. dubna 2015 v 0:06 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
Zdravím všechny!!!

Přesto, že jsem teď dva dny strávila zavřená v baráku sama, bez auta a nemohla se nikam dostat, tak jsem se prostě nedokázala dokopat k napsání článku! Zřejmě taky proto, že (přiznávám se bez mučení) jsem byla po tom týdnu vcelku utahaná. Ale nemění to nic na tom, že jsem se konečně dočkala!!

ANO!! Přijela mi sestřička!! Konečně jsem tu svojí milovanou, mladší sestřičku viděla!

Pracovala jsem až do pátku a v sobotu ráno brzy vyrazila směr Dublin, kde jsem se už dopoledne sešla s Nadine. Neviděly jsme se už pár týdnů, takže jsme si to neskutečně užily! Velký objímák na začátku samozřejmě nesměl chybět a hned jsme vyrazily směr centrum. Jelikož autobusové nádraží, kde jsme se sešly, nebylo daleko od našeho hostelu na první noc, tak jsme se rozhodly zkusit check in. Slečna nám oznámila, že tedy checknout se sice můžeme, ale jelikož pokoj je hotový a uklizený až po jedné hodině odpolední, tak věci si můžeme nechat u nich a vyrazit do města. Přičemž nám půjčila klíče od místnosti na kufry. No já svoje věci na původně 4 dny nacpala do batohu (sama nevím jak :D) a ten jsem si vzhledem k tomu, když jsem viděla onu místnost nechala u sebe. Nadine měla batoh malinko větší i když přijela jen na jednu noc :D Nakonec si ho tam nechala a jen cennosti si vzala s sebou. Do teď nechápu, jak iPad nacpala do svojí minikabelky! Řeknu vám, to je pro mě větší magie než to, jak jsem já všechno nacpala do svého mini batohu!

Každopádně jsme hned vyrazily směr centrum a přemýšlely, kam si dojdeme na něco k jídlu. V Dublinu je toho spoustu, od rychlých občerstvení jako je McDonalds, KFC, Subway apod. až po různé mini take away formou burgery, falafel, nudle apod. Okamžitě jsem si vzpomněla na jedno místo, které prostě musíme navšítivit!
Eddie Rocket!! Z venku úžasně vypadající restaurace v Americkém stylu, která má na menu nejen burgery, žebírka, saláty apod. ale taky milkshakes! Přišly jsem před restauraci a bylo jasno! Jdeme dovnitř! Obě jsme si objednaly burgera a hranolky a k tomu colu. Prostě typické Americké menu!! A řeknu vám, bylo to super! Každopádně, pokud budete mít možnost a tuhle restauraci navštívit, tak to udělejte, nebudete litovat.

Nebudu vám povídat o tom, co jsme všechno s Nadine dělaly, ale povím vám o tom, jak jsem jela potom za sestřičkou na letiště. Blížila se hodina H a já nechala Nadine v centru (zbytečné platit za bus na letiště a zpět). Vyrazila jsem tedy, mým už dobře známým autobusem č. 16 na letiště a nemohla se dočkat. To jsou takové ty pocity, které se prostě nedají popsat! Někdo, koho jste neviděli už 8 dlouhých měsíců, konečně dorazí a vám buší srdce jako o závod radostí a i trošku nervozitou. Přeci jen jsme se neviděly už tak dlouho, co když se jí tu nebude líbit, co když nebude až tak nadšená?! Všechny myšlenky prolézají mozkem jako žížaly v hlíně a já sedím na letišti a čekám na sms, že už dorazili na letiště! Dorazí totiž jak moje sestřička, tak její manžel :) Jak tam tak sedím, jdu se projít a vrací se mi myšlenky z poslední návštěvy letiště. Ty byly šťastné, jelikož jsem konečně viděla svoje rodiče, ale zároveň smutné, kdy jsem je musela vyprovodit zase domů! Na druhou stranu nemohu uvěřit, že už jen dva měsíce a na letišti budu stát s kufrem já a loučit se s Dublinem a pojedu domů!

Když tam tak sedím, sleduji lidi okolo. Někteří se vítají, někteří se loučí a dokonce mám pocit, že někteří přišli na letiště jen na oběd či na čaj. Dám si svůj již známý čaj s mlékem a jdu se podívat k východu od gates. Stojím na stejném místě jako kdysi při čekání na rodiče a vedle mě dvě malé slečny (cca 7 let). No, ty co mě znají vědí, že jsem se s nimi dala do řeči. Jelikož mi už přišla sms, že jsou na zemi a informační tabuli se již rozsvítilo: přistáli, tak jsem začala být nervózní. Holčičky vedle mě na někoho zřejmě taky čekají. A tak povídám: To čekání je nekonečný, co?! A malá hned odpoví: Jo, taky čekáš?! Tak jsme si krátily navzájem čekání o tom, že jsme si povídaly, na koho čekáme, jak ten dotyčný vypadá a hádaly, zda z otevřených dvěří opravdu už vyjde! Otevřely se dveře a najednou vidím ségru!! Proběhla jsem srkz zábradlí a okamžitě jí objala! Batoh samozřejmě nechala na zemi někde za zábranou (díky bohu, že se tu nemusíte bát, že by vám někdo něco ukradl). Vítání jako po sto letech a mě se chtělo brečet! Je tady! Ona opravdu dorazila!!

Vyrazily jsme tedy všichni do centra a sešli se s Nadine. Proběhli jsme Dublin, aby taky něco viděli a večer vyrazili do Temple baru! Místo, kde nesmíte večer chybět! Jelikož je to centrum města a nejen kvůii pití (za pivo dáte stejně akoro 7 Euro :D), ale spíš kvůli muzice. Okolo Temple Bar v ulicích to prostě žije! Všude můžete vidět pouliční zpěváky, tančníky a všechno, co si snad dokážete představit! Já, jako ta otrlá samozřejmě, po pár minutách tančím v davu a sestřička si mě natáčí. Upozorňuji, že pivo jsem měla jen jedno a opilá jsem nebyla! Jen prostě miluju živou hudbu na ulici! Je to zážitek!
Dublin jsme si každopádně užili, rozloučili se s Nadine a druhý den vyrazili pro auto. V plánu totiž byl road trip z Dublinu do Belfastu a do Severního Irska na Giants Causeway a Rope Bridge. Nejen, že jsme dostali uplně nový auto, vyrobený na konci února 2015, ale ještě bylo v dieselu a větší než jsme měli v plánu, takže jsme na tom vydělali! V Belfastu nás každopádně čekalo muzeum Titanicu. Kdo by nevěděl, tak Titanic zde byl vyroben a vyplul odtud.
Potom nás čekatl přesun na sever a dokonce jsme, aniž bychom to měli v plánu, po cestě narazili na místo z Game of Thrones.
No a potom hurá na "Obrův chodník".

To byl zážitek!!

Miluju přírodu, ale tohle je uplně taková jiná příroda. Dechberoucí, jak se ty útesy linou na pobřeží a z oceánu právě vystupuje onen "Obrův chodník". Tohle místo má prostě svoje kouzlo! A pokud vám je té přírody málo, tak se s námi přesuňte ještě na jinou část pobřeží, kde najdete Carrick a Rede neboli Rope Bridge. Lanový most, vedoucí z jednoho útesu na druhý.
!!BOMBA!!

Sice jsme si vystáli 30 minutovou frontu, ale stálo to za tu minutu chůze na ostrov. Na ceduli napsáno velkým písmem: Maximální počet osob na mostě je 8. No jo, jenže to by nesmělo být tak krásné počasí a velikonoční volno, že?! Takže jsme se malinko pohupovali, jelikož nás tam bylo minimálně 15 :) Každopádně, pokud mám nějaká místa doporučit v Severním Irsku, tak to budou tato dvě!!
Viděli a projeli jsme toho opravdu spoustu. Díky skvělé organizaci (jako vždy mé :D) jsme za 4 dny stihli Dublin, Belfast, pláže, Obrův chodník, Rope Bridge a ještě spoustu dalšího. Každopádně to byl zase jeden týden, kdy jsem si to neskutečně užila!!

Takovýhle týdnů by mělo být víc, aby se člověk nabil na další týdny tady! Mě sice opravdu zbývá už neuvěřitelných 8 týdnů neboli dva měsíce! Ale i tak je to doba dlouhá, i když to většinou neskutečně letí! Život Au Pair prostě není sranda a není to procházka růžovou zahradou, jak si spousta lidí myslí. Není to jen o dětech, ale třeba i rodičích a vycházení s nimi. Naučit se vycházet a pracovat s lidmi je sice fajn, jako např. číšník nebo prodavač, ale tady s nimi musíte ještě žít. Není to jednoduché a spousta Au Pair by vám na to pověděla úplně to samé. Občas jsou dny, kdy prostě chcete skončit a zavřít za sebou dveře a ono to nejde, jelikož nakonec dostanete hlad a stejně se s nimi musíte vidět. Jsou ale dny, kdy se vám odtud prostě nechce a říkáte si, co bude až odtud odjedete. Vzpomenou si na vás? Jak o vás asi budou mluvit? Bude se klukům stýskat?

Ale to zase příště! Teď jdu konečně do hajan, jelikož zítra nám to zase po velikonočním volnu začne :)

Tak ať ten první den v týdnu začnete dobře a vykročíte pravou nohou :)

My first English one to thank you!

3. dubna 2015 v 0:36 | Blog o mém au pair životě |  Ostatní články
Have you ever had the feeling that you just don't know what you want to do in 5 years or where to be?

Did you say YES? I heard you did!

But thats ok if you are not 25 already.
Then people will start to ask you questions like - What are you going to do now? Where do you like to live? What job, what about family etc.
All these questions and you have just one possible answer for them - I dont know! Just leave me alone!

I mean I have a big dream. Since I was a child I have ever wanted to go to the USA! I remember when my mum told me I came home from my first English class ( I was only 7 years old ). I stood in front of her and said - One day, I'm going to America! Believe it or not, noone knows where did I find this but everyone knows that it is still in me and I believe one day I will go there and my dream will finally come true! Thats why I tried American Au Pair and it didn't work so I'm here now! In forever and ever green and rainy Ireland but I still belive.

Because one day someone told me - NEVER GIVE UP YOUR DREAMS!!


But back to the story!

I was thinking what if America won't work again. My friends know I love writing articles, stories or my blog. Not all of you will understand that and don't try but it's a passion! I also found myself in travelling. I love meeting new people, exploring new places, learning about new cultures or tasting new exotic food.

Few days ago I found a blog of a very special and lovely person. Her name is Ivana and she is travelling in Asia right now. She loves travelling and writing so I feel she is close to me. I decided to contact her. And then?!

I finally FOUND the answer! The answer I was looking for!


Do you sometimes have the feeling that you know what you like to do but you just need someone to help you feel it again and just remind you to go for it?!

She DID! She had the words I needed to hear and she wrote the words I wanted to read!


Sometimes we just need some "stranger" to help us see what we want and move us a bit the in right way.
And as someone told me before I WILL NEVER GIVE UP MY DREAMS.

World is waiting for me and if there will be more lovely people like you Ivana, this World could be a better place to live!

THANK YOU!!