Návštěva sestřičky a výlet do Dublinu

13. dubna 2015 v 0:06 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
Zdravím všechny!!!

Přesto, že jsem teď dva dny strávila zavřená v baráku sama, bez auta a nemohla se nikam dostat, tak jsem se prostě nedokázala dokopat k napsání článku! Zřejmě taky proto, že (přiznávám se bez mučení) jsem byla po tom týdnu vcelku utahaná. Ale nemění to nic na tom, že jsem se konečně dočkala!!

ANO!! Přijela mi sestřička!! Konečně jsem tu svojí milovanou, mladší sestřičku viděla!

Pracovala jsem až do pátku a v sobotu ráno brzy vyrazila směr Dublin, kde jsem se už dopoledne sešla s Nadine. Neviděly jsme se už pár týdnů, takže jsme si to neskutečně užily! Velký objímák na začátku samozřejmě nesměl chybět a hned jsme vyrazily směr centrum. Jelikož autobusové nádraží, kde jsme se sešly, nebylo daleko od našeho hostelu na první noc, tak jsme se rozhodly zkusit check in. Slečna nám oznámila, že tedy checknout se sice můžeme, ale jelikož pokoj je hotový a uklizený až po jedné hodině odpolední, tak věci si můžeme nechat u nich a vyrazit do města. Přičemž nám půjčila klíče od místnosti na kufry. No já svoje věci na původně 4 dny nacpala do batohu (sama nevím jak :D) a ten jsem si vzhledem k tomu, když jsem viděla onu místnost nechala u sebe. Nadine měla batoh malinko větší i když přijela jen na jednu noc :D Nakonec si ho tam nechala a jen cennosti si vzala s sebou. Do teď nechápu, jak iPad nacpala do svojí minikabelky! Řeknu vám, to je pro mě větší magie než to, jak jsem já všechno nacpala do svého mini batohu!

Každopádně jsme hned vyrazily směr centrum a přemýšlely, kam si dojdeme na něco k jídlu. V Dublinu je toho spoustu, od rychlých občerstvení jako je McDonalds, KFC, Subway apod. až po různé mini take away formou burgery, falafel, nudle apod. Okamžitě jsem si vzpomněla na jedno místo, které prostě musíme navšítivit!
Eddie Rocket!! Z venku úžasně vypadající restaurace v Americkém stylu, která má na menu nejen burgery, žebírka, saláty apod. ale taky milkshakes! Přišly jsem před restauraci a bylo jasno! Jdeme dovnitř! Obě jsme si objednaly burgera a hranolky a k tomu colu. Prostě typické Americké menu!! A řeknu vám, bylo to super! Každopádně, pokud budete mít možnost a tuhle restauraci navštívit, tak to udělejte, nebudete litovat.

Nebudu vám povídat o tom, co jsme všechno s Nadine dělaly, ale povím vám o tom, jak jsem jela potom za sestřičkou na letiště. Blížila se hodina H a já nechala Nadine v centru (zbytečné platit za bus na letiště a zpět). Vyrazila jsem tedy, mým už dobře známým autobusem č. 16 na letiště a nemohla se dočkat. To jsou takové ty pocity, které se prostě nedají popsat! Někdo, koho jste neviděli už 8 dlouhých měsíců, konečně dorazí a vám buší srdce jako o závod radostí a i trošku nervozitou. Přeci jen jsme se neviděly už tak dlouho, co když se jí tu nebude líbit, co když nebude až tak nadšená?! Všechny myšlenky prolézají mozkem jako žížaly v hlíně a já sedím na letišti a čekám na sms, že už dorazili na letiště! Dorazí totiž jak moje sestřička, tak její manžel :) Jak tam tak sedím, jdu se projít a vrací se mi myšlenky z poslední návštěvy letiště. Ty byly šťastné, jelikož jsem konečně viděla svoje rodiče, ale zároveň smutné, kdy jsem je musela vyprovodit zase domů! Na druhou stranu nemohu uvěřit, že už jen dva měsíce a na letišti budu stát s kufrem já a loučit se s Dublinem a pojedu domů!

Když tam tak sedím, sleduji lidi okolo. Někteří se vítají, někteří se loučí a dokonce mám pocit, že někteří přišli na letiště jen na oběd či na čaj. Dám si svůj již známý čaj s mlékem a jdu se podívat k východu od gates. Stojím na stejném místě jako kdysi při čekání na rodiče a vedle mě dvě malé slečny (cca 7 let). No, ty co mě znají vědí, že jsem se s nimi dala do řeči. Jelikož mi už přišla sms, že jsou na zemi a informační tabuli se již rozsvítilo: přistáli, tak jsem začala být nervózní. Holčičky vedle mě na někoho zřejmě taky čekají. A tak povídám: To čekání je nekonečný, co?! A malá hned odpoví: Jo, taky čekáš?! Tak jsme si krátily navzájem čekání o tom, že jsme si povídaly, na koho čekáme, jak ten dotyčný vypadá a hádaly, zda z otevřených dvěří opravdu už vyjde! Otevřely se dveře a najednou vidím ségru!! Proběhla jsem srkz zábradlí a okamžitě jí objala! Batoh samozřejmě nechala na zemi někde za zábranou (díky bohu, že se tu nemusíte bát, že by vám někdo něco ukradl). Vítání jako po sto letech a mě se chtělo brečet! Je tady! Ona opravdu dorazila!!

Vyrazily jsme tedy všichni do centra a sešli se s Nadine. Proběhli jsme Dublin, aby taky něco viděli a večer vyrazili do Temple baru! Místo, kde nesmíte večer chybět! Jelikož je to centrum města a nejen kvůii pití (za pivo dáte stejně akoro 7 Euro :D), ale spíš kvůli muzice. Okolo Temple Bar v ulicích to prostě žije! Všude můžete vidět pouliční zpěváky, tančníky a všechno, co si snad dokážete představit! Já, jako ta otrlá samozřejmě, po pár minutách tančím v davu a sestřička si mě natáčí. Upozorňuji, že pivo jsem měla jen jedno a opilá jsem nebyla! Jen prostě miluju živou hudbu na ulici! Je to zážitek!
Dublin jsme si každopádně užili, rozloučili se s Nadine a druhý den vyrazili pro auto. V plánu totiž byl road trip z Dublinu do Belfastu a do Severního Irska na Giants Causeway a Rope Bridge. Nejen, že jsme dostali uplně nový auto, vyrobený na konci února 2015, ale ještě bylo v dieselu a větší než jsme měli v plánu, takže jsme na tom vydělali! V Belfastu nás každopádně čekalo muzeum Titanicu. Kdo by nevěděl, tak Titanic zde byl vyroben a vyplul odtud.
Potom nás čekatl přesun na sever a dokonce jsme, aniž bychom to měli v plánu, po cestě narazili na místo z Game of Thrones.
No a potom hurá na "Obrův chodník".

To byl zážitek!!

Miluju přírodu, ale tohle je uplně taková jiná příroda. Dechberoucí, jak se ty útesy linou na pobřeží a z oceánu právě vystupuje onen "Obrův chodník". Tohle místo má prostě svoje kouzlo! A pokud vám je té přírody málo, tak se s námi přesuňte ještě na jinou část pobřeží, kde najdete Carrick a Rede neboli Rope Bridge. Lanový most, vedoucí z jednoho útesu na druhý.
!!BOMBA!!

Sice jsme si vystáli 30 minutovou frontu, ale stálo to za tu minutu chůze na ostrov. Na ceduli napsáno velkým písmem: Maximální počet osob na mostě je 8. No jo, jenže to by nesmělo být tak krásné počasí a velikonoční volno, že?! Takže jsme se malinko pohupovali, jelikož nás tam bylo minimálně 15 :) Každopádně, pokud mám nějaká místa doporučit v Severním Irsku, tak to budou tato dvě!!
Viděli a projeli jsme toho opravdu spoustu. Díky skvělé organizaci (jako vždy mé :D) jsme za 4 dny stihli Dublin, Belfast, pláže, Obrův chodník, Rope Bridge a ještě spoustu dalšího. Každopádně to byl zase jeden týden, kdy jsem si to neskutečně užila!!

Takovýhle týdnů by mělo být víc, aby se člověk nabil na další týdny tady! Mě sice opravdu zbývá už neuvěřitelných 8 týdnů neboli dva měsíce! Ale i tak je to doba dlouhá, i když to většinou neskutečně letí! Život Au Pair prostě není sranda a není to procházka růžovou zahradou, jak si spousta lidí myslí. Není to jen o dětech, ale třeba i rodičích a vycházení s nimi. Naučit se vycházet a pracovat s lidmi je sice fajn, jako např. číšník nebo prodavač, ale tady s nimi musíte ještě žít. Není to jednoduché a spousta Au Pair by vám na to pověděla úplně to samé. Občas jsou dny, kdy prostě chcete skončit a zavřít za sebou dveře a ono to nejde, jelikož nakonec dostanete hlad a stejně se s nimi musíte vidět. Jsou ale dny, kdy se vám odtud prostě nechce a říkáte si, co bude až odtud odjedete. Vzpomenou si na vás? Jak o vás asi budou mluvit? Bude se klukům stýskat?

Ale to zase příště! Teď jdu konečně do hajan, jelikož zítra nám to zase po velikonočním volnu začne :)

Tak ať ten první den v týdnu začnete dobře a vykročíte pravou nohou :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama