Květen 2015

Praha, můj nový domov!

31. května 2015 v 22:19 | Blog o mém au pair životě
Slíbila jsem, že článek napíšu až se trošku uklidní zabydlování. Protože já své sliby plním, tak tady je ten slibovaný článek!

Poslední napsaný článek byl o tom, jak jsem se vrátila zpátky z Irska domů. Bylo to malinko nečekané a to nejen pro okolí, ale rozhodně i pro mě. Jak už jsem se zmiňovala v předešlém článku, tak bych se nerada zaobírala tím, proč jsem odešla o chvíli dřív. Rodina a kamarádi vědí, případně i ti, kteří se zeptají, ale na blog tyto věci rozhodně nepatří.

Každopádně se stalo, co se stalo a já ze dne na den byla zpátky v rodné vlasti! První momenty byl tak trošku šok!

No, když se zamyslíte nad tím, že máte ještě své plány, co byste chtěli vidět, co podniknout a najednou sedíte v letadle a za pár hodin už zase na zemi v Čechách, tak kdo by v šoku nebyl. Nejen z toho kulturního, po dlouhé době slyšet okolo sebe zase jen a jen češtinu byl pro mě moment, kdy jsem chtěla nasednout zpět na nejbližší letadlo a letět kamkoliv jinam. Angličtinu jsem si prostě zamilovala, už od malička se jí prostě držím a vědět, že už ji vlastně nebudu na denní bázi používat, nebylo zrovna příjemné zjištění.

Šok v tom lepším slova smyslu byl ale jiný. Víte, jak já se těšila na český, normální, obyčejný chleba?

Tak to si ani NEUMÍTE PŘEDSTAVIT! Od příletu jsem nejedla nic jiného! :D

Byla jsem doma týden a jelikož, jak už jsem psala, jsem chtěla opět někam vyrazit, tak jsem ani dlouho nemusela čekat!

Dostala jsem obrovskou šanci! A taková šance se prostě musí chytit za pačesy a jít jí v patách! A co to bylo za šanci?

!!PRAHA!!

Vždy jsem měla ráda velkoměsta, lidi, ruch, auta a rozruch všude kolem. Jednou už jsem v Praze bydlela, sama ve svém, ale teď jsem dostala tu možnost jít do podnájmu. Super! Nezaplatím tolik za nájem, obě slečny znám a já už v tom bytě několikrát byla. Moc se mi líbí, je blízko u metra, ale zároveň je v okolí samá zeleň! Já se vlastně nemusela ani dlouho rozmýšlet! Kamarádka mi to nabídla a já už v tu chvíli věděla, že do toho prostě pujdu! Nechala jsem si pár dní na rozmyšlenou, ale někde uvnitř už jsem dávno věděla, že jsem rozhodnutá a že si vlastně není co rozmýšlet.

Zřejmě jsem si ale neustále opakovala to, s čím jsem odjížděla. Chvíli zůstanu doma, užiju si prázdniny, teplo, sluníčko a možná si zajedu na dovolenou. S Au Pair z Irska jsme se v září chtěly sejít v Paříži a teď se všechno otočí opět vzhůru nohama! Jenže já jsem prostě ten člověk, co potřebuje přesně takové otočení vzhůru nohama a trošku vzrušení. Jinak by to byla přeci nuda ne?! :) Takže ono vlastně bylo tak nějak rozhodnuto už předem a na nabídku jsem samozřejmě kývla!

A hop! Týden utekl jako voda a já jsem opět v Praze! Nejkrásnějším městě Evropy! v srdci Evropy a v místě, kterém miluji!

Sbalila jsem si opět dva kufry, se kterými jsem se vrátila z Irska (můj tatínek je nazývá skříněmi..) a vyrazili jsme s rodiči směr můj nový domov! Od včerejšího dne tedy už bydlím! Trvalo mi sice ještě dnes douklízet tak, aby tu nebyl žádný nepořádek a uspořádat si všechno podle svého, ale bydlím už od včerejšího dne!

I přes to, že jsem se neskutečně těšila a jakmile jsem z auta uviděla Prahu, byla jsem zde opět s pocitem domova (rodiče a kamarádi odpustí, ale já opravdu miluji velkoměsto! :D). I tak jsem ale byla malinko nervozní. Proč? Já sama vlastně nevím. Zřejmě z toho důvodu, že nešlo všechno tak, jak jsem si představovala, najednou je druhý týden po mém odjezdu z Irska a já už jsem v Praze a znovu bydlím! Bez nervozity by to ale zřejmě nešlo...

Večer jsme si s mou novou, skvělou spolubydlící sedly a povídaly si až do půlnoci! Neviděly jsme se dlouho a tak jsme sdílely veškeré své zážitky a poznatky. Po celém tom dlouhém pokecu a také s tím, že jsem se jí s nervozitou svěřila, se mi najednou ulevilo. Ona mě vyslechla a řekla mi svůj názor. Tímto bych ráda poděkovala své ÚŽASNÉ spolubydlící za to, že ji mám a za to, že mě vyslechla a pomohla mi se zbavit pár balvanů, které mě tížily na srdci...

Momentálně ale rozesílám životopisy a čekám na ten správný okamžik, kdy se dozvím, že konečně mám práci! I když dnes jsem se byla jen tak procházet v centru, narazila na Irskou hospodu, kde mi okamžitě jeden typický Ir chválil angličtinu a zval mě dovnitř samozřejmě :D Poté jsem vyrazila tramvají DOMŮ a jen se rozhlížela kolem. Sledovala lidi, krajinu a obchody. Miluju jezdit tramvají! Člověk vidí to, čeho by si normálně nevšiml a může si i popovídat, či jen nandá sluchátka a nechá se unášet na vlnách své oblíbené hudby.

Držte mi tedy palce, ať jedna z prací vyjde a ať konečně zase zapluji do pracovního procesu.

Přeji Vám všem, ať jdete za svými sny a ať si užíváte každé minuty, jelikož nikdy nevíte, co bude zítra a jak se vám plány obrátí vzhůru nohama!

Zpátky doma

18. května 2015 v 22:42 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
Poslední týden jsem opravdu busy při tom všem zařizování, tak se moc omlouvám, že článek je k dispozici až dnes.

Někdy prostě vše nevychází přesně podle plánu a tak se taky stalo, že jsem už týden doma. Říkáte si, cože?!

Ano, je to tak. Měla jsem být v Irsku ještě měsíc a jet do Disney, ale přijela jsem dřív.
Nerada bych se na blogu ale rozepisovala a zmiňovala, co se stalo a proč je tomu tak. Moji nejbližší přátelé a rodina ví, proč se tak stalo a blog opravdu nepatří mezi místa, kde bych se o důvodu odjezdu z Irska chtěla zmiňovat. Přeci jen, některé věci by měly zůstat v soukromí.

Mohu jen říci tolik, že to nebylo vůbec jednoduché rozhodnutí, nebylo to v plánu a s Beníkem jsme si oba dost pobrečeli. Přes všechno, co se kdy v Irsku dělo, jelikož tam byly chvíle, kdy člověk byl nahoře a i ty, kdy člověk byl na samém dně, nikdy nebudu litovat toho, že jsem se rozhodla odjet do ciziny jako Au Pair.

Tuhle zkušenost mi prostě nikdo nevezme!

Sice v původním plánu Irsko vůbec nebylo a i když to není země, kde bych jednou chtěla žít (nepřirostla mi prostě k srdci tolik jako USA), ale nikdy nebudu litovat dne, kdy jsem si sbalila kufr a vyrazila zkusit své štěstí tady. Ono to jen prostě nevyšlo podle plánu.

Procestovala jsem kus Irska. Příroda je tu opravdu neuvěřitelná, tráva zelenější (Nejen ve filmech nebo dokumentech, je to prostě tak!) a lidé neskutečně milí. Až máte občas pocit, zda to dělají z nějakého důvodu nebo prostě takoví jen jsou.

Jsem opravdu městský typ a miluju ruch velkoměst, davy lidí i zvuk projíždějících aut než usínám. Zřejmě proto mi "město" Ballina tak úplně nepřirostlo k srdci. Dublin byl však o něčem jiném. Ono totiž, když se ráno probudíte, podíváte se z okna a venku místo lidí a města, vidíte stádo krav a minimálně 1km okolo vás není ani živáčka. Pro někoho možná krásný klid a snová krajina, pro mě však po třičtvrtě roce v Irsku noční múra. Každý máme ale jiné preference, že..

Nikdy nezapomenu na nic, co se v Irsku stalo. Od začátku, kdy jsem si říkala, že kluci vlastně ve svém věku nic neumí, po to, kdy se naučili spoustu nových dovedností, jako např. čištění zubů, plavání, používání nože apod.. Malý se neskutečně zlepšoval každým měsícem, co jsem v Irsku strávila a ten pocit, kdy mu dáváte něco ze sebe a kdy poprvé četl z knihy, to je prostě k nezaplacení! Po Beníkovi se mi bude prostě hrozně stýskat! Nejen po něm, samozřejmě..

Poznala jsem v irsku nespočet lidí, na které taky nikdy nezapomenu! Od našeho prvního výletu v Galway, kdy jsem poprvé spala v hostelu a poznala neskutečnou Kanaďanku Emily (nikdy jsem nepotkala někoho, tak spontálního a energického, jako je ona!) a Američanku Haley (která je neskutečný andílek a skvělá osůbka), Novo Zélanďany, kteří prostě jen tak cestují po Evropě, ale hlavně naprosto úžasné Au Pair a kamarády od nás z Balliny!

Holky mi před odjezdem i během pobytu byly obrovskou podporou! Kdykoliv jedna z nás potřebovala, byla na dně, stýskalo se jí nebo prostě jen měla špatný den, tak jsme tu pro ni byly!

Avšak má nejbližší a nejlepší kamarádka Německá Au Pair Nadine, jeden úžasný človíček a andílek v mém životě. Nejen, když jsme spolu byly v Ballině, ale i poté, co ona odjela do Kilkenny a dokonce i teď, když já už jsem doma, si stále Skypujeme, píšeme a podporujeme. Já jí v její Au Pair práci a ona v mých snech a budoucnosti!

Prožily jsme toho spolu tolik! Od čajových dýchánků v Ballině, výletů do Dublinu i jinam, až po společnou návštěvu posilovny a bazénu. Na chvíli, kdy jsme spolu lovily kešku, zmokly na kost a ona mi říkala, jak mě nesnáší, opravdu nikdy nezapomenu! Sdílely jsme spolu chvíle dobré i zlé a tyto vzpomínky nám zůstanou do konce života!

Máme spolu už domluvený výlet do Prahy, až se ona vrátí z Irska!

I když teď to bude malinko komplikovanější. Já totiž dostala nabídku, která se prostě neodmítá a tak znovu odjíždím směr Praha! Na nějakou dobu ze mě bude opět Pražanda, ale stejně si nechávám otevřená zadní vrátka a mám tak trošku zaječí úmysly.

O těch se ale zatím zmiňovat nebudu, kvůli tomu, že ještě nejsou domyšlené a také kvůli tomu, že nerada plánuji dopředu. Jelikož, jak je vidět, tak plány prostě ne vždy vychází tak, jak si my zrovna přejeme a mění se jako počasí.

Zřejmě jsem to měla ale v mém osudu napsané a mělo to tak být. Teď už se tedy můžu jen těšit na to, co mi přijde do cesty příště a užívat si další kapitolu svého života.

Blog si ponechám a budu občas přidávat články, aby jentak nezapadl v prachu a hlavně, protože miluju psaní!

Krásný večer a spoustu splněných snů!!