Zpátky doma

18. května 2015 v 22:42 | Blog o mém au pair životě |  Ireland
Poslední týden jsem opravdu busy při tom všem zařizování, tak se moc omlouvám, že článek je k dispozici až dnes.

Někdy prostě vše nevychází přesně podle plánu a tak se taky stalo, že jsem už týden doma. Říkáte si, cože?!

Ano, je to tak. Měla jsem být v Irsku ještě měsíc a jet do Disney, ale přijela jsem dřív.
Nerada bych se na blogu ale rozepisovala a zmiňovala, co se stalo a proč je tomu tak. Moji nejbližší přátelé a rodina ví, proč se tak stalo a blog opravdu nepatří mezi místa, kde bych se o důvodu odjezdu z Irska chtěla zmiňovat. Přeci jen, některé věci by měly zůstat v soukromí.

Mohu jen říci tolik, že to nebylo vůbec jednoduché rozhodnutí, nebylo to v plánu a s Beníkem jsme si oba dost pobrečeli. Přes všechno, co se kdy v Irsku dělo, jelikož tam byly chvíle, kdy člověk byl nahoře a i ty, kdy člověk byl na samém dně, nikdy nebudu litovat toho, že jsem se rozhodla odjet do ciziny jako Au Pair.

Tuhle zkušenost mi prostě nikdo nevezme!

Sice v původním plánu Irsko vůbec nebylo a i když to není země, kde bych jednou chtěla žít (nepřirostla mi prostě k srdci tolik jako USA), ale nikdy nebudu litovat dne, kdy jsem si sbalila kufr a vyrazila zkusit své štěstí tady. Ono to jen prostě nevyšlo podle plánu.

Procestovala jsem kus Irska. Příroda je tu opravdu neuvěřitelná, tráva zelenější (Nejen ve filmech nebo dokumentech, je to prostě tak!) a lidé neskutečně milí. Až máte občas pocit, zda to dělají z nějakého důvodu nebo prostě takoví jen jsou.

Jsem opravdu městský typ a miluju ruch velkoměst, davy lidí i zvuk projíždějících aut než usínám. Zřejmě proto mi "město" Ballina tak úplně nepřirostlo k srdci. Dublin byl však o něčem jiném. Ono totiž, když se ráno probudíte, podíváte se z okna a venku místo lidí a města, vidíte stádo krav a minimálně 1km okolo vás není ani živáčka. Pro někoho možná krásný klid a snová krajina, pro mě však po třičtvrtě roce v Irsku noční múra. Každý máme ale jiné preference, že..

Nikdy nezapomenu na nic, co se v Irsku stalo. Od začátku, kdy jsem si říkala, že kluci vlastně ve svém věku nic neumí, po to, kdy se naučili spoustu nových dovedností, jako např. čištění zubů, plavání, používání nože apod.. Malý se neskutečně zlepšoval každým měsícem, co jsem v Irsku strávila a ten pocit, kdy mu dáváte něco ze sebe a kdy poprvé četl z knihy, to je prostě k nezaplacení! Po Beníkovi se mi bude prostě hrozně stýskat! Nejen po něm, samozřejmě..

Poznala jsem v irsku nespočet lidí, na které taky nikdy nezapomenu! Od našeho prvního výletu v Galway, kdy jsem poprvé spala v hostelu a poznala neskutečnou Kanaďanku Emily (nikdy jsem nepotkala někoho, tak spontálního a energického, jako je ona!) a Američanku Haley (která je neskutečný andílek a skvělá osůbka), Novo Zélanďany, kteří prostě jen tak cestují po Evropě, ale hlavně naprosto úžasné Au Pair a kamarády od nás z Balliny!

Holky mi před odjezdem i během pobytu byly obrovskou podporou! Kdykoliv jedna z nás potřebovala, byla na dně, stýskalo se jí nebo prostě jen měla špatný den, tak jsme tu pro ni byly!

Avšak má nejbližší a nejlepší kamarádka Německá Au Pair Nadine, jeden úžasný človíček a andílek v mém životě. Nejen, když jsme spolu byly v Ballině, ale i poté, co ona odjela do Kilkenny a dokonce i teď, když já už jsem doma, si stále Skypujeme, píšeme a podporujeme. Já jí v její Au Pair práci a ona v mých snech a budoucnosti!

Prožily jsme toho spolu tolik! Od čajových dýchánků v Ballině, výletů do Dublinu i jinam, až po společnou návštěvu posilovny a bazénu. Na chvíli, kdy jsme spolu lovily kešku, zmokly na kost a ona mi říkala, jak mě nesnáší, opravdu nikdy nezapomenu! Sdílely jsme spolu chvíle dobré i zlé a tyto vzpomínky nám zůstanou do konce života!

Máme spolu už domluvený výlet do Prahy, až se ona vrátí z Irska!

I když teď to bude malinko komplikovanější. Já totiž dostala nabídku, která se prostě neodmítá a tak znovu odjíždím směr Praha! Na nějakou dobu ze mě bude opět Pražanda, ale stejně si nechávám otevřená zadní vrátka a mám tak trošku zaječí úmysly.

O těch se ale zatím zmiňovat nebudu, kvůli tomu, že ještě nejsou domyšlené a také kvůli tomu, že nerada plánuji dopředu. Jelikož, jak je vidět, tak plány prostě ne vždy vychází tak, jak si my zrovna přejeme a mění se jako počasí.

Zřejmě jsem to měla ale v mém osudu napsané a mělo to tak být. Teď už se tedy můžu jen těšit na to, co mi přijde do cesty příště a užívat si další kapitolu svého života.

Blog si ponechám a budu občas přidávat články, aby jentak nezapadl v prachu a hlavně, protože miluju psaní!

Krásný večer a spoustu splněných snů!!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama