Září 2016

Nikdy nezapomenu

12. září 2016 v 14:23 | Blog o mém au pair životě |  Ostatní články
Už při vymýšlení názvu článku mě polil pot. Sama do teď nevím, zda to byla ta správná slova či jsem měla raději vybrat nějaká jiná. Při vzpomínce na onen den si ale nedokážu vybavit nic jiného.

Při psaní článku se mi zpětně přehrávají obrazy z toho dne, jako by to bylo včera. Jako bychom s rodiči seděli v tom stejném obývacím pokoji a sledovali ty stejné televizní noviny a nevěřícně na sebe házeli pohledy typu: To nemůže být přeci pravda nebo nezapnuli jsme místo televizních novin nějaký film?

Jak většina z vás již ví, tak jsem už do svého dětství snila o stěhování se do USA. Vzhledem k nynější situaci jsem však názor změnila. Není to kvůli tomuto dní, spíše o tom, že na trhu práce už to není, co bývalo apod. Nic to však nezměnilo na tom, že k USA stále tíhnu a v roce 2012 jsem tam nechala část svého srdce. Mám tam zde přátele, se kterými jsem neustále v kontaktu. Určitě pamatujete na Haley z Kalifornie, kterou jsem potkala v Irsku jako au pair či Kyle, kterého jsme s kamarádkou potkaly v Miami na pláži. Oni a mnoho dalších mi přilnuli k srdci, stejně jako samotné Státy Americké.
Včera to bylo přesně 15. let od útoku na New York. Myslím, že si tento den všichni pamatujeme, a to i přes to, že jsme na místě nebyli či se nás tato situace až tolik netýká. I tak určitě všichni víme, co se ten osudný den odehrálo. Na událost bylo nespočetně krát vymyšleno různých teorií, avšak všechny mají něco společného: World Trade Center už na svém místě bohužel nikdy stát nebude a také to podstatnější, že v ten den zemřelo obrovské množství lidí.
Nechci se tu zaobírat tím, jak to všechno vlastně bylo a která z teorií je pravdivá či ne. Naopak bych ráda tento den pouze připomněla.


Je to opravdu skoro jako včera, když jsme s rodiči sledovali televizní noviny a viděli tu hrůzu! Myslím, že jsem si to v 11 letech už velice dobře uvědomovala. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se děje a to od té doby to nebylo rozhodně naposledy, co jsme podobné obrázky v televizi začali vídat častěji. Nicméně v tento den se Svět svým způsobem změnil. V jednu chvíli přišla obrovská katastrofa, která byla opravdu hrozivá, nicméně Američany jako takové určitě v mnohém posílila. Zemřelo neskutečné množství lidí, avšak tolik dobrovolníků a záchranářů či policistů nebo dokonce i civilistů, kteří na místě pomáhali. Ať už vytahovat těla z trosek obchodního centra nebo s pracemi nutnými pro znovuobnovení.
V jednu chvíli vidíte, jak z vrchních pater obchodního centra skáčou lidé, protože nechtějí umřít v sutinách a raději volí tedy "jistou smrt" a poté další obrázky z dalšího místa, kam také naletělo letadlo a zabilo několik stovek lidí (Pentagon) a máte pocit, že toto se přeci stává jen v nějakém sci-fi filmu nebo se vám to prostě jen zdá! Zprávy se valily jedna za druhou a ukazovaly hrůzné obrázky míst, která byla zničena. První letadlo naletělo do jedné věže a poté další do druhé. Mezitím první věž padá a do toho skočí zpráva o Pentagonu. Co se to děje?! Tohle přeci nemůže být pravda!

Nevěřícně na sebe v obývacím pokoji všichni koukáme a stále máme pocit, jako by média něco popletla.

Bohužel!

Amerika se změnila a to obrovským způsobem. V New Yorku už nadále nestojí budovy obchodního centra, místo nich se na místě tyčí budova a u ní památník Ground Zero za oběti tohoto strašného neštěstí. Zpřísnily se kontroly na letišti. Lidé od té chvíle mají větší strach a menší důvěru k lidem, které neznají. Od této chvíle vídáme v médiích stále více obrázků o útocích z celého světa a nejen USA.

Zdá se, že svět už není tak bezpečné místo, jakým býval. Není to tak! Bohužel zde stále budou a byli lidé, kteří nebezpeční jsou. Vždy tomu tak bylo, akorát síla médií nebyla tak velká a ne každý z nás měl televizi, aby všechno zjistil hned. Přes sociální sítě se dnes dozvídáme novinky ze Světa prakticky "ihned" po té, co se stanou. To v minulosti možné nebylo.

Samozřejmě, že je na Světě více lidí a to také znamená větší kriminalitu. Na druhou stranu tu s námi neustále žije hromada skvělých lidí, kteří se snaží navzájem si pomáhat, a toho my si musíme všímat! Vždy tu totiž budou lidé zlí i hodní, ale záleží jen na nás, ke komu se my přidáme a jak se budeme na Svět dívat.