Leden 2017

Den poté

10. ledna 2017 v 23:18 | Maky |  Evropa
Vezmeme to malinko pozpátku. Dnes jsem se rozhodla napsat článek o odjezdu z Paříže zpět domů, respektive odletu a příští článek bude tak trošku o tom, kam v Paříži zajít, co ochutnat atd.

Jelikož jsme toho opravdu ochutnaly a viděly spoustu, tak jedoduše musím článek rozdělit na dva. Ale teď už zpět k našemu článku. Proč jsem se rozhodla napsat článek o odletu z Paříže? Protože bych to nebyla já, aby byl jednoduchý a stačilo by jen nasednout do letadla a odletět, že? Co se tedy stalo?!

V den, kdy jsem měla odlétat, jsme se rozhodly s Martinou, že mě doprovodí na letiště, tam si ještě dáme kávu, pokecáme a doladíme ještě odpovědi na moje otázky. Psala jsem o ní totiž článek na internet a k němu má patřit také rozhovor. Vzhledem k tomu, že jsem odlétala hned den po Silvestru, tak jsme si trošku přispaly. Není se čemu divit, když jsme dorazily domů ze zacpaného centra až ve 4 hodiny ráno. Spaly jsme tedy až do nějaké 11 hodiny dopolední a poté se pomalu začaly přesouvat na letiště. Mezitím jsme si ještě povídaly a zjišťovaly, jak vlastně musím znovu přijet, protože jsme nestihly vidět toto a tamto a ono. Neboj Paříž, určitě se vrátím!

Na letišti jsem nemusela řešit nic podobného jako odbavení, jelikož jsem cestovala pouze s příručním zavazadlem, takže jsem si udělala check in rovnou přes internet den předem a vyrazila na letiště jen s letenkou v mobilním telefonu, díky bohu za dnešní technologie! Člověku jednoduše stačí držet telefon, který používá místo letenky a nemusí řešit to, že by po ruce měl mít tiskárnu nebo musel stát tu frontu u odbavení. Na letišti jsme si ještě v restauraci Paul, která má několik poboček i v Praze, daly kávu a bagetu, jelikož jsem věděla, že dorazím do Prahy až pozdě večer, no kdybych to věděla...

Martine se se mnou rozloučila a já jí po slibu, že určitě zase dorazím, zašla za kontrolu směrem ke gate. Teď už jen pár minut a jsem v meziprostoru, koupím si vodu a počkám na letadlo. Poté dvě hodinky a jsem zpátky v Praze. Na jednu stranu se mi vůbec nechtělo, Paříž mi bude chybět, protože je prostě nádherná, má své kouzlo, neskutečně mě uchvátila již po druhé a budou mi chybět Francouzi i Francouzština! Na stranu druhou jsem se přeci jen těšila domů, jelikož jsem si před návratem do práce chtěla ještě vyprat, uklidit apod., zkrátka se trošku vrátit do reality. Zřejmě jsem si to asi vymodlila nebo, jak to jinak nazvat.

Začalo to čekáním na vstup do letadla. Odlétat jsem měla v 17:40 a v 17:30 jsem si ještě říkala, že zřejmě bude nějaké menší zpoždění. V 17:40 už jsem si říkala, určitě tedy nevyletíme na čas, ale možná to pilot ve vzduchu ještě dožene, to už se mi párkrát stalo. v 18:00 jsem věděla, že rozhodně tedy na čas už nevzlétneme a do Prahy už rozhodně včas nedoletíme! V 18:15 už jsem začala být malinko nervózní, ale opravdu jen malinko. Stála jsem snad v nekonečné frontě lidí, kteří všichni čekali na nástup do letadla a já si říkala, že když frontu opustím, tak budu muset na konec! Po nějaké době jsem to však vzdala a šla se prostě zeptat, nebyla jsem jediná.

Letušky, ne že by mě to však překvapilo, zrovna moc Anglicky neumí, tak musím použít opět svoji Francouzštinu. Tak trošku jsem to splácala dohromady a zeptala se po Anglicko-Francouzsku. Nicméně pan "letuška" mi Anglicky odpověděl. Řekl mi, že bude letadlo buď zpožděné nebo poletí až zítra.

Zítra?! COŽE?! A kde je problém? Pán řekl, že je problém s letadlem. Noooo, to je jiná, to tu raději zůstaneme než letět rozbitým letadlem, že? Později jsem však odvodila, že chtěl zřejmě říci s letištěm a ne s letadlem. Nicméně to neměnilo nic na tom, že stále nevíme, zda odletíme či ne. Nezbývalo nám tak nic jiného než čekat. Jen jsem dosedla, uslyšela češtinu a sama si nahlas zanadávala a řekla si, že tedy budu muset zavolat do práce, protože nemám volno a pokud bychom tu zůstali, tak si budu muset vzít den dovolené navíc. Vedle seděli tři lidé. Slečna s přítelem (snad se neurazí, pokud tomu tak nebylo, jelikož jsem si říkala, že to byl pár) a paní, všichni tři Češi. Ptali se, co jsem zjistila a tak jsem odpovídala a čekali jsme spolu, nic jiného se stejně dělat nedalo. Venku mrzlo a já si začala říkat, zda to není kvůli tomu. Zvedla jsem telefon, zavolala domů, aby se nedivili, že nejsem ještě na cestě a v klidu se posadila a čekala na "ortel".
Po cca pěti minutách si "letušák" vzal mikrofon a začal Francouzsky hlásit: Letadlo směr Praha dnes již neodletí, zařídili jsme vám hotel a autobus bude čekat před letištěm. Kufry si můžete vyzvednout dole na pásu č.5.

PARÁDA!!! Takže vážně nikam neletíme! Noooo, tak to nám ještě chybělo :D

Sice se pár jednotlivců začala na letušky vztekat a nadávat, ale čím si pomohli? Stejně neodletěli...Můžeme být rádi, že jsme měli, kde přespat a ve výsledku se i kde najíst a být v teple. Nárok na ubytování i jídlo máte samozřejmě dle zákona. Jakmile se váš let zpozdí o více, jak 3 hodiny, tak máte nárok na 2 telefonáty a jídlo a pokud je tomu tak přes noc, tak máte nárok na ubytování, telefonáty a jídlo. Transavia tomu všemu dostála a zařídila nám hezký hotel v docházkové vzdálenosti u letiště. No, nemůžeme si tedy stěžovat...Pokoj byl super, dostali jsme večeři i snídani. Akorát jsme stále netušili, v kolik ráno poletíme, že?

Paní, kterou jsem na letišti potkala (Simona) se mě zeptala, zda se může držet se mnou, jelikož neumí Francouzsky a ani Anglicky a byla ráda, že mě tam potkala. Však já miluji potkávat nové lidi, proč by mi tohle mělo dělat nějaký problém? Ještě několikrát jsem se pro jistotu letušky zeptala, kudy pro kufry. I když jsem já žádný neměla, tak ona ano a já se rozhodla, že tam s ní půjdu, aby se nikde neztratila a necítila se jako v cizí zemi mezi cizími lidmi.

Jenže při cestě s letuškou ke kufrům nás zastavil voják a řekl, že nás dál nepustí. Něco prý našli v jednom z kufrů a my musíme počkat! Výborně! Co dalšího se ještě může stát? :D Není nad adrenalinový večer na Pařížském letišti!

Po nějaké době čekání nás opět pustil a my se vydali ke kufrům. Letušky jsem se během cesty ptala, zda a v kolik zítra tedy poletí to naše letadlo. Stále říkala, že ona sama ještě neví a že nám od Transavie přijde sms, abychom veděli, v kolik na letiště dorazit. Alespoň, že tak, říkala jsem si. Do dnešního dne mi žádná sms nepřišla, abych ještě dodala k tomu všemu..

Vzaly jsme Simči kufr a vyrazily k autobusu. Byla to jen jedna zastávka, kdybych věděla, že je to tak blízko, tak jsme mohly jít pěšky, ale co. V hotelu už samozřejmě stála opět hromada lidí, neodletělo totiž ten večer více letadel. Vyčkaly jsme si frontu a slečna recepční byla už od pohledu velice milá. Začala jsem, že jsme z Transavie a zkusila jsem to Francouzsky. Něco jsem nevěděla, tak jsem pokračovala Anglicky. Slečna se hned zeptala, zda má mluvit Anglicky či Francouzsky. Vysvětlila jsem jí, že se snažím učit, že jí rozumím všechno, akorát špatně mluvím. Tak pokračovala ve Francouzštině, vysvětlila mi číslo pokoje (i to jsem rozuměla ve Francouzštině dokonce!) a řekla, kdy je večeře a v kolik a kde je snídaně. Poté se raději zeptala znovu, zda jsem jí vše rozuměla a já jí pro jistotu vše zopakovala Anglicky. Všechno jsem slyšela a pochopila správně, paráda!
Šly jsme si odnést věci na pokoj a hurá na večeři. Už jsme byly obě hladové! Sešly jsme se tam i s ostatními Čechy z odloženého letadla a daly si spolu večeři. Potkala jsem tam i Zuzku, slečnu, která měla druhý den zkoušku z Angličtiny a tak jsme se spolu najedly a domluvily se, že se druhý den sejdeme na snídani a na letiště půjdeme všechny tři. Počkat! My ale stále ještě nevíme, v kolik nám to letí, že?! Rozhodla jsem se tedy vyrazit s tou mojí lehkou Francouzštinou na recepci a optat se oné skvělé a neskutečně milé recepční! Řekla, že nějaký let, který byl dnes zpožděný letí ráno v 6:45 a toho my se držely!

Ráno jsme tedy vstaly ve 4:30, došly si na snídani a v 5:30 už jsme musely být na letišti, abychom mohly projít kontrolou a hurá do letadla! Přesně tak snadno to probíhalo, až jsem byla neskutečně překvapená! Kontrola proběhla opravdu rychle, akorát tedy ta fronta u check-inu. Díky bohu na to Transavia byla připravená a Prahu, která odlétala jako první odbavila hned. A jelikož já jsem trošku drška a babička, jak mě naučila, když něco chceš, tak otevři pusu, protože na co jí jinak máš! Zeptala jsem se, zda musíme i s příručáky čekat kvůli letence a jeden klučina se nás ujal, lehce nám pomohl předběhnout tu nekonečnou frontu a poslal nás rovnou do meziprostoru! Well done me! :D
V letadle bylo prázdno! Letělo nás možná tak 10! Nevím, zda to bylo kvůli tomu, že se zbytek lidí nezeptal, v kolik to druhý den letí a čekal na onu sms, kterou jsem opravdu do dnešního dne nedostala, nebo zda to bylo kvůli tomu, že zbytek jednoduše letěl jindy? Já každopádně seděla v letadle, vedlě mě dvě prázdné sedačky a ještě jsem si užila nádherný východ slunce! Já prostě miluju létání!

Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok, že? Znamená to, že budu tedy tenhle rok celý cestovat a že to bude jen lepší a lepší? To doufám! Čeká mě totiž v březnu Rumunsko na 4 dny a hned na to v květnu USA, respektive Kalifornie! A pokud půjde vše tak, jak má, tak se v říjnu uvidíme, Vietname!

Silvestr v Paříži

9. ledna 2017 v 23:42 | Maky |  Evropa
Měla bych se stydět a stydím! Ale jako vážně! Furt slibuji článek a slibuji a slibuji a ono nic! Jsem hrozná, člověk je v jednom kole, navíc jsem začala psát články ještě v angličtině pro dva Američany, takže se musím teď mnohem více otáčet a tak mi nějak nezbývá čas. To samozřejmě není žádná omluva pro to, že jsem už asi věčnost nenapsala ani jeden na blog...

Ale dnes se to pokusím napravit!

O čem tentokrát článek bude? Plánovala jsem dnes napsat dva, ale jelikož už je vcelku pozdě a já zítra opět vstávám do práce, tak to vidím alespoň optimisticky na jeden :) A ten bude o mé cestě do Paříže za oslavou Silvestra. Tak a teď už hurá do toho!
V Praze jsem potkala rodilou Pařížanku Martine, která v Praze nějakou dobu žila a poté se vrátila zpět do Paříže. K mému velkému překvapení, jejímu však také, si v Praze našla práci i přes to, že mluví jen Francouzsky a Anglicky. Pracovala v jedné firmě na HR oddělení a mluvila převážně v Angličtině. Potkaly jsme se na skvělém místě v Praze, kde lze mluvit několika jazyky. Pokud máte potřebu se zdokonalit nebo si čistě jen poklábosit, tak doražte na Speak Easy event, který se koná každou neděli v Praze (momentálně myslím někde na Václavském náměstí - místo se několikrát kvůli kapacitě změnilo). Od prvního okamžiku jsem věděla, že to bude skvělá kamarádka a hlavně jsem s ní mohla trénovat svou Francouzštinu, kterou jednoduše nemám s kým jiným trénovat a za každou cenu si jí chci samozřejmě udržet.

Rok se s rokem sešel, měsíce ubíhaly a my jsme si řekly, že kdy jindy se vidět, než na oslavě konce roku 2016, který jsme každá chtěla uzavřít určitým způsobem a také při návštěvě Paříže. Mnozí z vás si jistě pamatují, že Paříž jsem již v minulosti navštívila. Měla jsem však vymknutý kotník a nebyla to zrovna "zábava" a tentokrát jsem chtěla Paříž zažít malinko jinak. Zřejmě jsem již "vyrostla" a chtěla jednoduše Paříž zažít očima místních a tak lehce po Francouzsku. To se mi možná i povedlo :)

Svůj první Silvestr mimo ČR, nepočítám tedy ten v Irsku, jelikož to nebyla žádná oslava, když to vezmu kolem a kolem. Poslední dny roku jsem se tedy rozhodla strávit v Paříži, městě lásky, radosti, dobrého jídla, skvělého vína, prvotřídních crepes a té nejlepší Francouzské společnosti. To jsem však ještě netušila, co mě vlastně všechno čeká!

Od doby, kdy jsem letenku bookovala, se toho v Evropě událo opravdu hodně. Od vlny migrantů, putujících do Evropy, útok v Istanbulu nebo Berlíně, kde jsem mimochodem den před tím nájezdem kamionu stála a v televizi poté sledovala, jak jsem vlastně utekla té zubaté opět o vlásek. Dle mého nějaké znamení, že? Také myslím a proto se chystám....noooo, o tom až později! Všechno tohle však nedodalo rodičům ani přátelům na klidu a zrovna dvakrát radosti jsem jim všem tímto odletem do centra "čehosi možného" zrovna neudělala. Nicméně mě to rozhodně zastavit nemohlo a jak já říkám, pokud je to psané, tak se to stane, ať už je to v Paříži nebo Praze, ne?!

Do Francouzského hlavního města jsem přiletěla na letiště Orly, kam už jsem jednou letěla, takže pro mě nebylo nijak složité se zorientovat. Martine na mě už čekala a k jejímu překvapení já už dávno věděla, jakým autobusem máme jet a kam. On toho stýček Google ví opravdu hodně, pokud máte adresu dotyčného a já jen nechtěla nic nechat náhodě, pokud by se cokoliv dělo a já musela dorazit sama. Její byt je od letiště vzdálený cca 20 minut autobusem a kousíček pěšky přes řeku Seinu. Vyházela jsem věci z mé malé krosničky, letěla jsem jen s příručákem. Odevzdala jsem veškeré sladkosti, které jsem jí přivezla z Čech a podarovala jí např. čokoládou Studentská pečeť či Lázeňskými oplatkami. Vyrazily jsme do města se najíst. Vážně jsem se těšila na všechny ty croissants a crepes (v Paříži tohle musíte prostě ochutnat! Ty croissants, které tu my děláme neviděly ty pravé ani z dálky!). Dojely jsme vlakem, další možnost, jak se od ní dostat do centra, až k centru města a procházely jsme se.

Paříž je prostě kouzelná! Miluji ty malé Pařížské uličky, plné kaváren, creperies, pekařství a vináren. Na jednu stranu je Paříž trošku špinavé město, ale má prostě své kouzlo. Nebudeme si nic nalhávat, které město nemá ošklivé ulice? V každém se alespoň jedna najde. Hned první den se mě rozhodla Martine vzít do její oblíbené restaurace, i když spíše bistra. K mému překvapení a prvnímu nadšení dát si něco typicky Francouzského, jsme si nakonec daly burger (ona to byla malinko Francouzsko-Americká restaurace), ale jak Martine řekla, je to tak trošku Francouzský burger! :D Slečna jí ho přinesla a na mě tak trošku zapomněla. Ale tak to se stává. Pět minut, deset, patnáct a vzhledem k tomu, že já začala mít opravdu hlad a Martine nechtěla začít jíst, než budu mít jídlo na stole já, tak začínala mít hlad i ona. Zeptala se a slečna se začala okamžitě omlouvat! A já, že v pořádku, že se to může přeci stát. Ona vypadala, že se nejmíň zhroutí a já se jí snažila ujistit, že je vše v pořádku. Francouzi mě nepřestanou překvapovat, jak jsou ochotní a neskutečně milí!

V ten den jsem již poznala jejího kamaráda Fabrice. Když řekla to jméno, tak jsem očekávala příchod nějaké slečny. Omlouvám se našemu Fabrice, protože do teď mi to přijde jako ženské jméno :D Každopádně dorazil neskutečně milý kluk, který uměl skvěle Anglicky, ale já ho poprosila, abychom mluvili Francouzsky, přeci jen proto tu jsem, že. Rozuměla jsem všem perfektně, můj problém je mluvit. Nemám tak dobrou slovní zásobu, abych mohla mluvit, nicméně rozumím všemu. I když ne všem slovíčkům, tak tomu, o čem se mluví a to je důležité a to jsem právě chtěla změnit!
Po večeři jsme prošli město a domluvili se na náš Silvestr. Ten měl probíhat skvěle! Večer měl začít u Fabrice doma, každý měl přinést něco k jídlu, k pití a poté se mělo pokračovat do clubu. My se rozhodly místo do klubu poté pokračovat na Champs Ellyssee, protože tam měla probíhat jakási světlená show. Pokud byste si někdo myslel, že v Paříži uvidíte ohňostroj u Eiffelovky, tak to se opravdu mýlíte. To jsem si zjistila už před odjezdem, ale spousta lidí tam jede právě s tím,že ohňostroj, který vlastně neexistuje, očekává. Ten Paříž nedělá už od roku 2012 myslím, takže bohužel. Nicméně my se sešli s ním a dalšími kamarády Martine u něho doma. To, že přišel až půl hodiny po té, co my tam už dávno čekaly, to pominu, jelikož vyzvedával ten den někoho na letišti a jednoduše nestíhal. Všechno jsme poté spolu ve třech připravili, než dorazili ostatní. Sešlo se nás 7! To bylo pro mě neskutečně super! Všichni rodilí Pařížané, avšak někteří z nich momentálně bydlí v jiné části Francie. Bylo to skvělé! Já poslouchala Francouzštinu a snažila se mluvit, ochutnala poprvé Fois Gras, pila pravé šampaňské z oblasti Champagne, ochutnala Pařížský skvělý mangový dortík a fakt jsem si to užila!

Poté jsme vyrazily do centra a oni do klubu. Chyba! Měly jsme možná jít do toho klubu s nimi :D Dostat se do centra byla vcelku sranda! Z metra nás vyhodili o stanici dřív, než jsme chtěly vystupovat, jelikož bylo metro tak plné lidí, že se nedalo dostat až k Arc de Triomphe, super! Vystoupily jsme s davem a šly s ním. Jelikož jsme vystoupily na opačném konci ulice, která mám pocit je dlouhá snad jako celá Praha, tak jsme musely k oblouku dojít, což za cca 5 minut času bylo vcelku nemožné, nevadí. Před vstupem do této ulice najednou zácpa, překvapilo mě, že jezdí auta! Jako vážně? Pět minut před půlnocí a tam byl provoz jako, když jedete v Praze domů po 5 hodině večer, kam sakra ty všichni lidi jedou? Spousta lidí, zácpa! Co se to tam děje? Snažily jsme se dostat co nejblíže, protože nám už nezbývalo do půlnoci moc času a zrovna se objeví horda lidí, která se nehýbe? Po chvíli jsme zjistily, že je to kvůli prohlídkám. Na začátku Champs Ellyssee stála policie a kontrolovala veškeré tašky a batohy lidí, kteří chtěli na ulici jít a sledovat show. Musely jsme jednoduše počkat. Prodraly jsme se alespoň co nejblíže, abychom mohly co nejrychleji vyběhnout a povedlo se. Daly jsme se do poklusu a oslavily tak vlastně první vteřinu roku 2017 uprostřed Champs Ellyssee s hordou dalších lidí a světelnou show, kterou jsme vlastně ani pořádně neviděly :D

Paříž je ale nádherná a protože nás to neodradilo, tak jsme si řekly, že první vteřiny roku 2017 chceme strávit ještě na jednom místě a tím byla přeci Eiffelovka! Mám pocit, že mi dolní končetiny mrzly na kost, ale došla jsem a ona byla tak nádherná! Tohle místo prostě a jednoduše nepotřebuje slova! Eiffelova věž svítila, blikala, zářila a já měla pocit, že je to nejhezčí okamžik mého života! Až tedy na tu zimu, těch asi milion lidí okolo a neskutečného množství aut (ano, stále ještě jezdili okolo lidi! Netuším tedy kam v takovou hodinu jeli, ale jeli..). Zvedla jsem telefon a zavolala domů přes Facetime, popřála krásný nový rok a ukázala, kde stojím! I když jsem byla od domova vlastně daleko, tak dnešní technologie vás dokáží přenést tak, že máte pocit, že jste vlastně kousek. Díky bohu, že žiji v této době!

To byla ta hezčí část mého Silvestra. Ta horší začala ve chvíli, kdy jsme si řekly, že už je opravdu zima a my vyrazíme domů. Chyba! První stanice metra, kterou jsme potkali - ZAVŘENÁ! No, tak budeme pokračovat dál.Zima začala být ještě větší a my si říkaly, jak daleko asi dokážeme dojít. Další stanice metra - OTEVŘENÁ! Plná lidí, ale co! Tou jsme se potřebovaly dostat na vlakové nádraží, odkud nám jel vlak k Martine domů! Metro plné, nedalo se ani hýbat, šílenost! Když už jsme se dostaly do metra a dojely na vlakové nádraží, tak vlak nejel! Sakra! Něco se po cestě stalo, takže jsme musely čekat další půl hodiny na další spoj, což by nebylo tak hrozné, kdyby ono nástupiště nebylo odkryté a nebyla tak hrozná zima! Sama se divím, že dnes nepíšu z postele a nemám horečky, kolik jsme toho nechodily v tom mrazu přes ty 4 dny, co jsem v Paříži byla...

Vlevo stály dva černoši, kteří se chtěli prát a jeden na druhého křičel a na straně pravé od nás byl jeden člověk tak opilý, že zvracel do kolejiště, ideální večer, vlastně už ráno :D Ale my sedly do vlaku, kde se ještě jeden frajer pokusil sahat na mé vznešené pozadí. Načež já na něho hodila takový pohled a dokonce i Francouzsky mu řekla, že pokud to zkusí ještě jednou, tak ještě v životě nedostal takovou facku, jakou dostane ode mně :D Když se člověk potřebuje domluvit, tak se vždycky domluví, že? :D Sedly jsme si a dorazily na nádraží, odkud jsme se v zimě a mrazu dopotácely domů! Obě zmrzlé si daly sprchu a zalehly do postele!

Paříž na Silvestra tedy jen pro otrlé a pro ty z vás, kterým nevadí davy lidí. Ale davy není plné Václavské náměstí, to je opravdu dav lidí! Můžu sama přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla tolik lidí na jednom místě v jeden moment! A zcela upřímně nevím, zda bych něco takového někdy chtěla opakovat. Paříž je nádherná, to město miluji, ale na Silvestra si zřejmě dokáži představit i lepší místa a možná malinko klidnější! Nicméně jsem si splnila svůj velký sen na to strávit Silvestr v Paříži a příště třeba NY? Co vy na to?!

Teď už hurá do postele a zítra bych zkusila napsat ještě o dalších zážitcích z Paříže, protože tohle byl jen začátek...