Den poté

10. ledna 2017 v 23:18 | Maky |  Evropa
Vezmeme to malinko pozpátku. Dnes jsem se rozhodla napsat článek o odjezdu z Paříže zpět domů, respektive odletu a příští článek bude tak trošku o tom, kam v Paříži zajít, co ochutnat atd.

Jelikož jsme toho opravdu ochutnaly a viděly spoustu, tak jedoduše musím článek rozdělit na dva. Ale teď už zpět k našemu článku. Proč jsem se rozhodla napsat článek o odletu z Paříže? Protože bych to nebyla já, aby byl jednoduchý a stačilo by jen nasednout do letadla a odletět, že? Co se tedy stalo?!

V den, kdy jsem měla odlétat, jsme se rozhodly s Martinou, že mě doprovodí na letiště, tam si ještě dáme kávu, pokecáme a doladíme ještě odpovědi na moje otázky. Psala jsem o ní totiž článek na internet a k němu má patřit také rozhovor. Vzhledem k tomu, že jsem odlétala hned den po Silvestru, tak jsme si trošku přispaly. Není se čemu divit, když jsme dorazily domů ze zacpaného centra až ve 4 hodiny ráno. Spaly jsme tedy až do nějaké 11 hodiny dopolední a poté se pomalu začaly přesouvat na letiště. Mezitím jsme si ještě povídaly a zjišťovaly, jak vlastně musím znovu přijet, protože jsme nestihly vidět toto a tamto a ono. Neboj Paříž, určitě se vrátím!

Na letišti jsem nemusela řešit nic podobného jako odbavení, jelikož jsem cestovala pouze s příručním zavazadlem, takže jsem si udělala check in rovnou přes internet den předem a vyrazila na letiště jen s letenkou v mobilním telefonu, díky bohu za dnešní technologie! Člověku jednoduše stačí držet telefon, který používá místo letenky a nemusí řešit to, že by po ruce měl mít tiskárnu nebo musel stát tu frontu u odbavení. Na letišti jsme si ještě v restauraci Paul, která má několik poboček i v Praze, daly kávu a bagetu, jelikož jsem věděla, že dorazím do Prahy až pozdě večer, no kdybych to věděla...

Martine se se mnou rozloučila a já jí po slibu, že určitě zase dorazím, zašla za kontrolu směrem ke gate. Teď už jen pár minut a jsem v meziprostoru, koupím si vodu a počkám na letadlo. Poté dvě hodinky a jsem zpátky v Praze. Na jednu stranu se mi vůbec nechtělo, Paříž mi bude chybět, protože je prostě nádherná, má své kouzlo, neskutečně mě uchvátila již po druhé a budou mi chybět Francouzi i Francouzština! Na stranu druhou jsem se přeci jen těšila domů, jelikož jsem si před návratem do práce chtěla ještě vyprat, uklidit apod., zkrátka se trošku vrátit do reality. Zřejmě jsem si to asi vymodlila nebo, jak to jinak nazvat.

Začalo to čekáním na vstup do letadla. Odlétat jsem měla v 17:40 a v 17:30 jsem si ještě říkala, že zřejmě bude nějaké menší zpoždění. V 17:40 už jsem si říkala, určitě tedy nevyletíme na čas, ale možná to pilot ve vzduchu ještě dožene, to už se mi párkrát stalo. v 18:00 jsem věděla, že rozhodně tedy na čas už nevzlétneme a do Prahy už rozhodně včas nedoletíme! V 18:15 už jsem začala být malinko nervózní, ale opravdu jen malinko. Stála jsem snad v nekonečné frontě lidí, kteří všichni čekali na nástup do letadla a já si říkala, že když frontu opustím, tak budu muset na konec! Po nějaké době jsem to však vzdala a šla se prostě zeptat, nebyla jsem jediná.

Letušky, ne že by mě to však překvapilo, zrovna moc Anglicky neumí, tak musím použít opět svoji Francouzštinu. Tak trošku jsem to splácala dohromady a zeptala se po Anglicko-Francouzsku. Nicméně pan "letuška" mi Anglicky odpověděl. Řekl mi, že bude letadlo buď zpožděné nebo poletí až zítra.

Zítra?! COŽE?! A kde je problém? Pán řekl, že je problém s letadlem. Noooo, to je jiná, to tu raději zůstaneme než letět rozbitým letadlem, že? Později jsem však odvodila, že chtěl zřejmě říci s letištěm a ne s letadlem. Nicméně to neměnilo nic na tom, že stále nevíme, zda odletíme či ne. Nezbývalo nám tak nic jiného než čekat. Jen jsem dosedla, uslyšela češtinu a sama si nahlas zanadávala a řekla si, že tedy budu muset zavolat do práce, protože nemám volno a pokud bychom tu zůstali, tak si budu muset vzít den dovolené navíc. Vedle seděli tři lidé. Slečna s přítelem (snad se neurazí, pokud tomu tak nebylo, jelikož jsem si říkala, že to byl pár) a paní, všichni tři Češi. Ptali se, co jsem zjistila a tak jsem odpovídala a čekali jsme spolu, nic jiného se stejně dělat nedalo. Venku mrzlo a já si začala říkat, zda to není kvůli tomu. Zvedla jsem telefon, zavolala domů, aby se nedivili, že nejsem ještě na cestě a v klidu se posadila a čekala na "ortel".
Po cca pěti minutách si "letušák" vzal mikrofon a začal Francouzsky hlásit: Letadlo směr Praha dnes již neodletí, zařídili jsme vám hotel a autobus bude čekat před letištěm. Kufry si můžete vyzvednout dole na pásu č.5.

PARÁDA!!! Takže vážně nikam neletíme! Noooo, tak to nám ještě chybělo :D

Sice se pár jednotlivců začala na letušky vztekat a nadávat, ale čím si pomohli? Stejně neodletěli...Můžeme být rádi, že jsme měli, kde přespat a ve výsledku se i kde najíst a být v teple. Nárok na ubytování i jídlo máte samozřejmě dle zákona. Jakmile se váš let zpozdí o více, jak 3 hodiny, tak máte nárok na 2 telefonáty a jídlo a pokud je tomu tak přes noc, tak máte nárok na ubytování, telefonáty a jídlo. Transavia tomu všemu dostála a zařídila nám hezký hotel v docházkové vzdálenosti u letiště. No, nemůžeme si tedy stěžovat...Pokoj byl super, dostali jsme večeři i snídani. Akorát jsme stále netušili, v kolik ráno poletíme, že?

Paní, kterou jsem na letišti potkala (Simona) se mě zeptala, zda se může držet se mnou, jelikož neumí Francouzsky a ani Anglicky a byla ráda, že mě tam potkala. Však já miluji potkávat nové lidi, proč by mi tohle mělo dělat nějaký problém? Ještě několikrát jsem se pro jistotu letušky zeptala, kudy pro kufry. I když jsem já žádný neměla, tak ona ano a já se rozhodla, že tam s ní půjdu, aby se nikde neztratila a necítila se jako v cizí zemi mezi cizími lidmi.

Jenže při cestě s letuškou ke kufrům nás zastavil voják a řekl, že nás dál nepustí. Něco prý našli v jednom z kufrů a my musíme počkat! Výborně! Co dalšího se ještě může stát? :D Není nad adrenalinový večer na Pařížském letišti!

Po nějaké době čekání nás opět pustil a my se vydali ke kufrům. Letušky jsem se během cesty ptala, zda a v kolik zítra tedy poletí to naše letadlo. Stále říkala, že ona sama ještě neví a že nám od Transavie přijde sms, abychom veděli, v kolik na letiště dorazit. Alespoň, že tak, říkala jsem si. Do dnešního dne mi žádná sms nepřišla, abych ještě dodala k tomu všemu..

Vzaly jsme Simči kufr a vyrazily k autobusu. Byla to jen jedna zastávka, kdybych věděla, že je to tak blízko, tak jsme mohly jít pěšky, ale co. V hotelu už samozřejmě stála opět hromada lidí, neodletělo totiž ten večer více letadel. Vyčkaly jsme si frontu a slečna recepční byla už od pohledu velice milá. Začala jsem, že jsme z Transavie a zkusila jsem to Francouzsky. Něco jsem nevěděla, tak jsem pokračovala Anglicky. Slečna se hned zeptala, zda má mluvit Anglicky či Francouzsky. Vysvětlila jsem jí, že se snažím učit, že jí rozumím všechno, akorát špatně mluvím. Tak pokračovala ve Francouzštině, vysvětlila mi číslo pokoje (i to jsem rozuměla ve Francouzštině dokonce!) a řekla, kdy je večeře a v kolik a kde je snídaně. Poté se raději zeptala znovu, zda jsem jí vše rozuměla a já jí pro jistotu vše zopakovala Anglicky. Všechno jsem slyšela a pochopila správně, paráda!
Šly jsme si odnést věci na pokoj a hurá na večeři. Už jsme byly obě hladové! Sešly jsme se tam i s ostatními Čechy z odloženého letadla a daly si spolu večeři. Potkala jsem tam i Zuzku, slečnu, která měla druhý den zkoušku z Angličtiny a tak jsme se spolu najedly a domluvily se, že se druhý den sejdeme na snídani a na letiště půjdeme všechny tři. Počkat! My ale stále ještě nevíme, v kolik nám to letí, že?! Rozhodla jsem se tedy vyrazit s tou mojí lehkou Francouzštinou na recepci a optat se oné skvělé a neskutečně milé recepční! Řekla, že nějaký let, který byl dnes zpožděný letí ráno v 6:45 a toho my se držely!

Ráno jsme tedy vstaly ve 4:30, došly si na snídani a v 5:30 už jsme musely být na letišti, abychom mohly projít kontrolou a hurá do letadla! Přesně tak snadno to probíhalo, až jsem byla neskutečně překvapená! Kontrola proběhla opravdu rychle, akorát tedy ta fronta u check-inu. Díky bohu na to Transavia byla připravená a Prahu, která odlétala jako první odbavila hned. A jelikož já jsem trošku drška a babička, jak mě naučila, když něco chceš, tak otevři pusu, protože na co jí jinak máš! Zeptala jsem se, zda musíme i s příručáky čekat kvůli letence a jeden klučina se nás ujal, lehce nám pomohl předběhnout tu nekonečnou frontu a poslal nás rovnou do meziprostoru! Well done me! :D
V letadle bylo prázdno! Letělo nás možná tak 10! Nevím, zda to bylo kvůli tomu, že se zbytek lidí nezeptal, v kolik to druhý den letí a čekal na onu sms, kterou jsem opravdu do dnešního dne nedostala, nebo zda to bylo kvůli tomu, že zbytek jednoduše letěl jindy? Já každopádně seděla v letadle, vedlě mě dvě prázdné sedačky a ještě jsem si užila nádherný východ slunce! Já prostě miluju létání!

Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok, že? Znamená to, že budu tedy tenhle rok celý cestovat a že to bude jen lepší a lepší? To doufám! Čeká mě totiž v březnu Rumunsko na 4 dny a hned na to v květnu USA, respektive Kalifornie! A pokud půjde vše tak, jak má, tak se v říjnu uvidíme, Vietname!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama