Silvestr v Paříži

9. ledna 2017 v 23:42 | Maky |  Evropa
Měla bych se stydět a stydím! Ale jako vážně! Furt slibuji článek a slibuji a slibuji a ono nic! Jsem hrozná, člověk je v jednom kole, navíc jsem začala psát články ještě v angličtině pro dva Američany, takže se musím teď mnohem více otáčet a tak mi nějak nezbývá čas. To samozřejmě není žádná omluva pro to, že jsem už asi věčnost nenapsala ani jeden na blog...

Ale dnes se to pokusím napravit!

O čem tentokrát článek bude? Plánovala jsem dnes napsat dva, ale jelikož už je vcelku pozdě a já zítra opět vstávám do práce, tak to vidím alespoň optimisticky na jeden :) A ten bude o mé cestě do Paříže za oslavou Silvestra. Tak a teď už hurá do toho!
V Praze jsem potkala rodilou Pařížanku Martine, která v Praze nějakou dobu žila a poté se vrátila zpět do Paříže. K mému velkému překvapení, jejímu však také, si v Praze našla práci i přes to, že mluví jen Francouzsky a Anglicky. Pracovala v jedné firmě na HR oddělení a mluvila převážně v Angličtině. Potkaly jsme se na skvělém místě v Praze, kde lze mluvit několika jazyky. Pokud máte potřebu se zdokonalit nebo si čistě jen poklábosit, tak doražte na Speak Easy event, který se koná každou neděli v Praze (momentálně myslím někde na Václavském náměstí - místo se několikrát kvůli kapacitě změnilo). Od prvního okamžiku jsem věděla, že to bude skvělá kamarádka a hlavně jsem s ní mohla trénovat svou Francouzštinu, kterou jednoduše nemám s kým jiným trénovat a za každou cenu si jí chci samozřejmě udržet.

Rok se s rokem sešel, měsíce ubíhaly a my jsme si řekly, že kdy jindy se vidět, než na oslavě konce roku 2016, který jsme každá chtěla uzavřít určitým způsobem a také při návštěvě Paříže. Mnozí z vás si jistě pamatují, že Paříž jsem již v minulosti navštívila. Měla jsem však vymknutý kotník a nebyla to zrovna "zábava" a tentokrát jsem chtěla Paříž zažít malinko jinak. Zřejmě jsem již "vyrostla" a chtěla jednoduše Paříž zažít očima místních a tak lehce po Francouzsku. To se mi možná i povedlo :)

Svůj první Silvestr mimo ČR, nepočítám tedy ten v Irsku, jelikož to nebyla žádná oslava, když to vezmu kolem a kolem. Poslední dny roku jsem se tedy rozhodla strávit v Paříži, městě lásky, radosti, dobrého jídla, skvělého vína, prvotřídních crepes a té nejlepší Francouzské společnosti. To jsem však ještě netušila, co mě vlastně všechno čeká!

Od doby, kdy jsem letenku bookovala, se toho v Evropě událo opravdu hodně. Od vlny migrantů, putujících do Evropy, útok v Istanbulu nebo Berlíně, kde jsem mimochodem den před tím nájezdem kamionu stála a v televizi poté sledovala, jak jsem vlastně utekla té zubaté opět o vlásek. Dle mého nějaké znamení, že? Také myslím a proto se chystám....noooo, o tom až později! Všechno tohle však nedodalo rodičům ani přátelům na klidu a zrovna dvakrát radosti jsem jim všem tímto odletem do centra "čehosi možného" zrovna neudělala. Nicméně mě to rozhodně zastavit nemohlo a jak já říkám, pokud je to psané, tak se to stane, ať už je to v Paříži nebo Praze, ne?!

Do Francouzského hlavního města jsem přiletěla na letiště Orly, kam už jsem jednou letěla, takže pro mě nebylo nijak složité se zorientovat. Martine na mě už čekala a k jejímu překvapení já už dávno věděla, jakým autobusem máme jet a kam. On toho stýček Google ví opravdu hodně, pokud máte adresu dotyčného a já jen nechtěla nic nechat náhodě, pokud by se cokoliv dělo a já musela dorazit sama. Její byt je od letiště vzdálený cca 20 minut autobusem a kousíček pěšky přes řeku Seinu. Vyházela jsem věci z mé malé krosničky, letěla jsem jen s příručákem. Odevzdala jsem veškeré sladkosti, které jsem jí přivezla z Čech a podarovala jí např. čokoládou Studentská pečeť či Lázeňskými oplatkami. Vyrazily jsme do města se najíst. Vážně jsem se těšila na všechny ty croissants a crepes (v Paříži tohle musíte prostě ochutnat! Ty croissants, které tu my děláme neviděly ty pravé ani z dálky!). Dojely jsme vlakem, další možnost, jak se od ní dostat do centra, až k centru města a procházely jsme se.

Paříž je prostě kouzelná! Miluji ty malé Pařížské uličky, plné kaváren, creperies, pekařství a vináren. Na jednu stranu je Paříž trošku špinavé město, ale má prostě své kouzlo. Nebudeme si nic nalhávat, které město nemá ošklivé ulice? V každém se alespoň jedna najde. Hned první den se mě rozhodla Martine vzít do její oblíbené restaurace, i když spíše bistra. K mému překvapení a prvnímu nadšení dát si něco typicky Francouzského, jsme si nakonec daly burger (ona to byla malinko Francouzsko-Americká restaurace), ale jak Martine řekla, je to tak trošku Francouzský burger! :D Slečna jí ho přinesla a na mě tak trošku zapomněla. Ale tak to se stává. Pět minut, deset, patnáct a vzhledem k tomu, že já začala mít opravdu hlad a Martine nechtěla začít jíst, než budu mít jídlo na stole já, tak začínala mít hlad i ona. Zeptala se a slečna se začala okamžitě omlouvat! A já, že v pořádku, že se to může přeci stát. Ona vypadala, že se nejmíň zhroutí a já se jí snažila ujistit, že je vše v pořádku. Francouzi mě nepřestanou překvapovat, jak jsou ochotní a neskutečně milí!

V ten den jsem již poznala jejího kamaráda Fabrice. Když řekla to jméno, tak jsem očekávala příchod nějaké slečny. Omlouvám se našemu Fabrice, protože do teď mi to přijde jako ženské jméno :D Každopádně dorazil neskutečně milý kluk, který uměl skvěle Anglicky, ale já ho poprosila, abychom mluvili Francouzsky, přeci jen proto tu jsem, že. Rozuměla jsem všem perfektně, můj problém je mluvit. Nemám tak dobrou slovní zásobu, abych mohla mluvit, nicméně rozumím všemu. I když ne všem slovíčkům, tak tomu, o čem se mluví a to je důležité a to jsem právě chtěla změnit!
Po večeři jsme prošli město a domluvili se na náš Silvestr. Ten měl probíhat skvěle! Večer měl začít u Fabrice doma, každý měl přinést něco k jídlu, k pití a poté se mělo pokračovat do clubu. My se rozhodly místo do klubu poté pokračovat na Champs Ellyssee, protože tam měla probíhat jakási světlená show. Pokud byste si někdo myslel, že v Paříži uvidíte ohňostroj u Eiffelovky, tak to se opravdu mýlíte. To jsem si zjistila už před odjezdem, ale spousta lidí tam jede právě s tím,že ohňostroj, který vlastně neexistuje, očekává. Ten Paříž nedělá už od roku 2012 myslím, takže bohužel. Nicméně my se sešli s ním a dalšími kamarády Martine u něho doma. To, že přišel až půl hodiny po té, co my tam už dávno čekaly, to pominu, jelikož vyzvedával ten den někoho na letišti a jednoduše nestíhal. Všechno jsme poté spolu ve třech připravili, než dorazili ostatní. Sešlo se nás 7! To bylo pro mě neskutečně super! Všichni rodilí Pařížané, avšak někteří z nich momentálně bydlí v jiné části Francie. Bylo to skvělé! Já poslouchala Francouzštinu a snažila se mluvit, ochutnala poprvé Fois Gras, pila pravé šampaňské z oblasti Champagne, ochutnala Pařížský skvělý mangový dortík a fakt jsem si to užila!

Poté jsme vyrazily do centra a oni do klubu. Chyba! Měly jsme možná jít do toho klubu s nimi :D Dostat se do centra byla vcelku sranda! Z metra nás vyhodili o stanici dřív, než jsme chtěly vystupovat, jelikož bylo metro tak plné lidí, že se nedalo dostat až k Arc de Triomphe, super! Vystoupily jsme s davem a šly s ním. Jelikož jsme vystoupily na opačném konci ulice, která mám pocit je dlouhá snad jako celá Praha, tak jsme musely k oblouku dojít, což za cca 5 minut času bylo vcelku nemožné, nevadí. Před vstupem do této ulice najednou zácpa, překvapilo mě, že jezdí auta! Jako vážně? Pět minut před půlnocí a tam byl provoz jako, když jedete v Praze domů po 5 hodině večer, kam sakra ty všichni lidi jedou? Spousta lidí, zácpa! Co se to tam děje? Snažily jsme se dostat co nejblíže, protože nám už nezbývalo do půlnoci moc času a zrovna se objeví horda lidí, která se nehýbe? Po chvíli jsme zjistily, že je to kvůli prohlídkám. Na začátku Champs Ellyssee stála policie a kontrolovala veškeré tašky a batohy lidí, kteří chtěli na ulici jít a sledovat show. Musely jsme jednoduše počkat. Prodraly jsme se alespoň co nejblíže, abychom mohly co nejrychleji vyběhnout a povedlo se. Daly jsme se do poklusu a oslavily tak vlastně první vteřinu roku 2017 uprostřed Champs Ellyssee s hordou dalších lidí a světelnou show, kterou jsme vlastně ani pořádně neviděly :D

Paříž je ale nádherná a protože nás to neodradilo, tak jsme si řekly, že první vteřiny roku 2017 chceme strávit ještě na jednom místě a tím byla přeci Eiffelovka! Mám pocit, že mi dolní končetiny mrzly na kost, ale došla jsem a ona byla tak nádherná! Tohle místo prostě a jednoduše nepotřebuje slova! Eiffelova věž svítila, blikala, zářila a já měla pocit, že je to nejhezčí okamžik mého života! Až tedy na tu zimu, těch asi milion lidí okolo a neskutečného množství aut (ano, stále ještě jezdili okolo lidi! Netuším tedy kam v takovou hodinu jeli, ale jeli..). Zvedla jsem telefon a zavolala domů přes Facetime, popřála krásný nový rok a ukázala, kde stojím! I když jsem byla od domova vlastně daleko, tak dnešní technologie vás dokáží přenést tak, že máte pocit, že jste vlastně kousek. Díky bohu, že žiji v této době!

To byla ta hezčí část mého Silvestra. Ta horší začala ve chvíli, kdy jsme si řekly, že už je opravdu zima a my vyrazíme domů. Chyba! První stanice metra, kterou jsme potkali - ZAVŘENÁ! No, tak budeme pokračovat dál.Zima začala být ještě větší a my si říkaly, jak daleko asi dokážeme dojít. Další stanice metra - OTEVŘENÁ! Plná lidí, ale co! Tou jsme se potřebovaly dostat na vlakové nádraží, odkud nám jel vlak k Martine domů! Metro plné, nedalo se ani hýbat, šílenost! Když už jsme se dostaly do metra a dojely na vlakové nádraží, tak vlak nejel! Sakra! Něco se po cestě stalo, takže jsme musely čekat další půl hodiny na další spoj, což by nebylo tak hrozné, kdyby ono nástupiště nebylo odkryté a nebyla tak hrozná zima! Sama se divím, že dnes nepíšu z postele a nemám horečky, kolik jsme toho nechodily v tom mrazu přes ty 4 dny, co jsem v Paříži byla...

Vlevo stály dva černoši, kteří se chtěli prát a jeden na druhého křičel a na straně pravé od nás byl jeden člověk tak opilý, že zvracel do kolejiště, ideální večer, vlastně už ráno :D Ale my sedly do vlaku, kde se ještě jeden frajer pokusil sahat na mé vznešené pozadí. Načež já na něho hodila takový pohled a dokonce i Francouzsky mu řekla, že pokud to zkusí ještě jednou, tak ještě v životě nedostal takovou facku, jakou dostane ode mně :D Když se člověk potřebuje domluvit, tak se vždycky domluví, že? :D Sedly jsme si a dorazily na nádraží, odkud jsme se v zimě a mrazu dopotácely domů! Obě zmrzlé si daly sprchu a zalehly do postele!

Paříž na Silvestra tedy jen pro otrlé a pro ty z vás, kterým nevadí davy lidí. Ale davy není plné Václavské náměstí, to je opravdu dav lidí! Můžu sama přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla tolik lidí na jednom místě v jeden moment! A zcela upřímně nevím, zda bych něco takového někdy chtěla opakovat. Paříž je nádherná, to město miluji, ale na Silvestra si zřejmě dokáži představit i lepší místa a možná malinko klidnější! Nicméně jsem si splnila svůj velký sen na to strávit Silvestr v Paříži a příště třeba NY? Co vy na to?!

Teď už hurá do postele a zítra bych zkusila napsat ještě o dalších zážitcích z Paříže, protože tohle byl jen začátek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama