Malé úterní překvapení

28. března 2017 v 22:03 | Blog o mém au pair životě |  Ostatní články
Tak, když už je to venku i jinde, tak si to zaslouží hodit i na blog.

Všichni moc dobře víte, že mě čeká v květnu Kalifornie a z ní rozhodně čekejte další články. Z Rumunska píšu další a brzy bude na blogu, slibuji! Jenže mám další novinku! Moje toulavé boty mě malinko posunou zase o kousek dál. Tentokrát to bude směr východ, trošku dál než na Slovensko, trošku dál než do země, na kterou asi myslíte. Rozhodla jsem se opět odjet, protože i když Prahu miluju, znáte to. Jak jeden můj kamarád Kanaďan říká: Život je moc krátký na to, abychom ho prožili jen na jednom místě.

Další moje zastávka je? Aaaale, ještě chvíli vás budu napínat? Nebudu! Vyrážím do Asie! Přesně do Vietnamu! Původní plán byl říjen odjezd, ale teď se to nějak sešlo jedno s druhým a bude to malinko dřív.

Nechtěla jsem to nijak pouštět ven dříve, než to bude vlastně už stoprocentní, ale v tuhle chvíli mám ten pocit, že už si to vlastně můžu dovolit!

A co mě v tom Vietnamu čeká? Tentokrát nejedu na dovolenou, nejedu cestovat, i když určitě Vietnam procestuji křížem krážem, ale ne hned. Čeká mě tam práce. Ne ne, nezbláznila jsem se. Mám to v hlavě úplně v pořádku a rozmyslela jsem si to opravdu pořádně. Jedu do Vietnamu učit angličtinu! Mám kontakt na jednu soukromou školu nedaleko od Hanoi a tam se hodlám na chvíli usadit a pracovat jako učitelka angličtiny. Zároveň budu pořád ještě psát články na internet, které píši do teď a dělat si svou základnu čtenářů, pokud bude stále lidi vůbec ještě zajímat, co píši. Protože právě psaní je práce, která mě baví a bez ní si život neumím úplně představit. Ve chvíli, kdy píši své myšlenky na papír, tak až v ten okamžik začínají dávat smysl a já mám konečně pocit, že můj život má smysl. Dva cizinci mi dali neskutečnou šanci psát články právě v angličtině a já najednou miluju svou "práci" i když to vlastně není ještě ani tak moje práce, jako spíš koníček.

Zpátky k mému rozhodnutí! Nebudu nikomu nic namlouvat či nalhávat. Samozřejmě, že jsem nervózní. Cestuji většinou vždycky sama, to pro mě nikdy nebyl problém. Pokud člověk vyrazí do Evropy či USA, tak se stále ještě jedná o podobnou kulturu, lidi. Jednoduše o to, na co jsme zvyklí tady u nás, nebo alespoň podobné. Asie? To je úplně jiná kultura, jiné zvyky, jiní lidé. Oni vlastně nejsou jiní, ale ve chvíli, kdy tam přijedu já, tak budu jiná já. Na to už se člověk musí připravit, když tam jede. Vietnam je svět jiné kategorie, něco úplně jiného než to, na co jsme zvyklí. Lidé jsou si tam vcelku podobní. Jsou malí, hubení, většinou podobní jeden druhému a snědší pleti. V tu chvíli já budu úplně jiná a nezvyklá. Ve chvíli, kdy patříte mezi něco jiného, tak vás jedna část bude obdivovat, takže si vás budou opravdu všímat, budou se s vámi chtít bavit, budou vás tak trošku sledovat všude i kdyby jen jedním okem. Najednou se stanete takovou "bílou celebritou" toho jejich světa. Bude tu ale i druhá část obyvatelstva, které tak úplně "sedět" nebudete. Jste jednoduše větší, vyšší, bílí, něco neobvyklého a vlastně tedy "špatného". I na něco takového se člověk musí připravit, samozřejmě. Připravit, no na něco takového se asi člověk nepřipraví, ale alespoň se s tím musí smířit, když do takovéto země chce vycestovat.

Nikdy se nemůžete připravit na všechno a není vždy dobré plánovat až tak moc dopředu. Proto svůj budoucí plán zatím zužuji na Vietnam po dobu 3 měsíců (nebo např. 6) a poté přesun buď do Thajska, Maynmaru, Taiwanu či Japonska, kam se na podzim stěhuje můj kamarád z Kanady, Stewart. Pamatujete Stewarta? Učitele angličtiny, kterého jsem tu potkala a on mi poté odjel zpět do Vancouveru. Vypadá to, že se spolu znovu potkáme a to v Asii! Když jsme něco takového prohodili ve chvíli, kdy on odjížděl zpět směr Kanada, tak předpokládám, že ani jeden z nás nemyslel, že by se toto mohlo stát skutečností. Pokud tomu tak bude, tak tomu světu opravdu nerozumím! Skvělé!

Jak už jsem řekla, nehodlám nikomu nalhávat, že z toho nejsem nervózní. Každá změna je ze začátku těžká. Jenže já se tak těším, že už dnes začínám plánovat, hledat důležité informace apod.

Ať už to bude jakkoliv, tak to bude jeden z těch zážitků, na které nikdy nezapomenu a které budou v mé hlavě a nikdy jí neopustí! Ať už to bude jakkoliv, tak vím, že toho rozhodnutí nebudu nikdy litovat a i kdyby přišly chvíle, které budou těžké a ony přijdou, tak je překonám jak jen můžu a udělám vše pro to, abych si to ve Vietnamu nejvíce užila!

Vám jako čtenářům slibuji zajímavé články, protože z Vietnamu určitě budou. PS: Začala jsem se učit Vietnamsky, protože si myslím, že by se to na tu dobu mohlo hodit :)

A ještě jedno PS: Děkuji jedné z mých inspirací a podpoře Lukymu, který byl jedním z impulzů, proč odjedu dříve, protože si myslím, že to bylo opravdu znamení, že jsme se potkali!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama