Rumunsko a výlet na hrad Corvin

24. března 2017 v 21:05 | Blog o mém au pair životě |  Evropa
Trošku předběhnu před články, které budou popisovat první noci v Rumunsku. Rozhodla jsem se o tomto posledním dni napsat před těmi ostatními, protože jsem se do hradu Corvin jednoduše zamilovala! Jedno z nejhezčích míst v Rumunsku a zároveň jedno z míst, na které jsem se osobně nejvíce těšila já, byl hrad Corvin. Pokud si člověk představí Rumunsko, Drákulu a krásnou přírodu, tak hrad do této kompozice nesmírně skvěle zapadá! My sice neměli až tak krásnou a modrou oblohu, nicméně se dle mého k celému pocitu z hradu a Drákuly nesmírně hodila naopak ta zatažená, zamračená a zároveň malinko strašidelná. Já však nehodlám momentálně psát o tom, jaké jsme mohli mít lepší počasí, abychom vyfotili dokonalou fotku, kterou by si někdo z nás později pověsil na zeď, ale spíše o tom, jak hrad vypadá, kde ho najdete a také něco málo o městě Hunedoara. Poslední noc nás totiž čekala ve městě se jménem Hunedoara. Bez hradu Corvin by toto město asi nebylo moc známé. Při příjezdu do města po silnici přibližně 4. třídy, což znamenalo silnici, která vypadala doslova jako cedník a my jeli 9 km asi 45 minut, uvidíte na předměstí opravdu zvláštní domy. Fotografii jsem z auta bohužel neudělala, nicméně něco takového jsme už potom ve městě neviděli, takže nebyla možnost fotku pořídit znovu. Domy byly velké a mohutné a na svých střechách byly honosně zdobené. Zbytek Rumunska, hlavně vesnic, žije v obrovské chudobě a tady si jen tak stojí domy s tak honosnými střechami? To je vážně při nejmenším zvláštní. Hunedoara je v Rumunsku docela velké město a patří mezi ty vyspělejší a často navštěvované turisty. Domy s okapy ve tvaru draků či netopýrů nebyly ničím zvláštním, zřejmě.

Ubytování máme po druhé za náš pobyt opravdu luxusní. Čtyřhvězdičkový hotel uprostřed města s vlastní teráskou a snídaní na pokoji, co víc si přát. Večer vyrazíme na naši poslední večeři a opět ve velkém stylu, což není v Rumunsko zase tak nákladná záležitost. Na internetu nacházíme restauraci a na ní skvělé recenze. Dle fotografií se jedná o luxusní restauraci, avšak za skvělé ceny, stejně tak jako všude v Rumunsku. První problém je ten, že rozhodně nemám žádné oblečení, které by se do takové restaurace hodilo. Já přeci jen přijela na výlet a nepočítala jsem s tím, že bych chodila po luxusních restauracích a městech. Mám s sebou jedny džíny, ale stále k nim trekové boty. No, co už.

Na hotelu se převlékneme, oprášíme boty od bláta a vyrazíme do restaurace. Restaurace jako jedna z těch opravdu luxusních v Praze a já si přijdu jako přivandrovalec. Trekové boty mi opravdu ladí k džínům a já se usazuji ke stolu se svíčkami. Servírku naše oblečení nijak neudivuje ani nepohoršuje a okamžitě nám nabídne menu. Hned v první vteřině však zjišťuje, že jsme cizinci a předává nám zřejmě jediné dvě anglicky psané menu. Vzhledem k tomu, že se o menu musíme dělit, tak nám chviličku trvá, než si vybereme. Servírka musí tedy přijít ještě jednou a konečně odnese objednávku kuchařkám, které do teď seděly u stolu a probíraly zřejmě každodenní útrapy. Zbytek skupinky si ještě vybral víno a já si dala džus. Ne však, že bych nechtěla ochutnat Rumunské víno, ale spíše proto, že jsem jen neměla chuť. Večeři nám přinesla po chvíli a k mému překvapení nám ji servírovala v bílých rukavičkách. V tu chvíli si přijdete ještě hůř, když víte, že máte trekové boty, ach ty boty. Od vedlejšího stolu se zvedá pár, který si jde ven zakouřit, restaurace je tedy nekuřácká. Podívám se na ně a zjišťuji, že mě od této chvíle rozhodně moje boty trápit nemusí. Rumunský pár, kdy žena má elegantní oblečení, avšak muž má na sobě tepláky. Ať žije Rumunsko!
Jídlo bylo skvělé, obsluha malinko nervózní, interiér krásný a atmosféra dokonalá i přes mé trekové boty! Za večeři jsem zaplatila celých 25Lei, což je v přepočtu 150 Kč a odcházela jsem spokojeně na hotel.

Druhý den nás čekal výlet na hrad, hurá! Ráno se vzbudíme, na pokoj je nám přinesená snídaně, a tak balíme tu svoji a přesouváme se ke klukům, abychom se najedli spolu. Pod poklopem se skrývá omeleta, rajče, jablko, šunka, domácí pečivo, džem, med, máslo. Sním, co se dá, i když je toho vcelku dost a těším se na výlet.
Již včera jsme zjistili, že hrad je od našeho hotelu přibližně 30 minut pěší chůzí, a tak se místo nasednutí do auta rozhodneme, že půjdeme pěšky a projdeme se. K mému překvapení je totiž hrad ve městě. Po každé, když se podíváte na fotografii hradu, máte pocit, že stojíte uprostřed panenské přírody a okolo jsou lesy, ve kterých určitě běhají nějací daňci. Omyl je však pravdou. Vydali jsme se k hradu a procházíme městem. Přecházíme první ulici, druhou, třetí, míjíme kruhový objezd, přecházíme most a kamarád hlásí, že už je to kousek. Jak to může být kousek? Však jsme stále uprostřed města, mezi paneláky, obchody a v tak ošklivé čtvrti? Musíme přeci odejít někam z města ven? To jsem ale ještě netušila, co mě čeká. Přejdeme most a jdeme průmyslovou čtvrtí.

Továrna na levé straně, továrna na pravé straně. Ta na pravé je tedy alespoň malinko hezčí a je postavená z cihel jako klasické anglické domečky. Posouváme se a potkáváme psa. Další pes, který leží uprostřed chodníku a prostě spí. Obcházím ho, abych mu náhodou nešlápla na ocas, což ho ani omylem nemůže vyvést z míry. Podívá se na mě a zase usne. Po těch 4 dnech v Rumunsku už mě takový pohled asi rozházet nemůže, i když mi stále nedělá dobře a pokračuji dál. Zacházíme za roh a najednou se přede mnou, uprostřed těch všech továren, objevuje hrad! Neskutečné! Nechápu a hledám odpověď na otázku, jak je to možné, ale žádnou nenacházím. Je nádherný! Jako z pohádky o Drákulovi! Jeho věže se tyčí do výšky a on tam tak majestátně stojí. Sleduje každý můj krok a my se blížíme k jeho bráně. Nepřestává mě však udivovat fakt, že jsme uprostřed průmyslové čtvrti! Přestávám myslet na továrnu hned vedle a "kochám" se z jeho krásy. Počasí nám sice nepřeje, nemáme modrou oblohu, ale k němu se to jednoduše hodí. Pochmurnou atmosféru podtrhuje i ten fakt, že tu kdysi vládl Drákula. Nenechte se však zmýlit. Vlad byl knížetem celého Rumunska, takže mu vlastně patřily všechny hrady, které se na území Rumunska nacházely, avšak tento není přímo označován Drákulovým hradem. Nemění to však nic na tom, jak je nádherný! K hradu je možné se dostat pouze po dřevěném mostě.

Fotím, fotím, fotím, protože tohle musí vidět celý svět! Celý svět, nebo alespoň všichni moji známí, kteří si přečtou blog, uvidí fotky na Facebooku nebo mé stránce. Rumunsko rozhodně stojí za návštěvu, nejen kvůli hradu, ale přírodě a lidem. Ať už čekáte cokoliv, tak váš Rumunsko rozhodně překvapí svými přírodními krásami, milými lidmi, skvělým jídlem a jako bonus je to opravdu levná dovolená!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama