Apple a vzpomínka na Steva

16. června 2017 v 14:17 | Maky |  California
Já se k tomu výletu po Yosemitu snad nedostanu! Když to nejlepší prostě patří na konec a to výlet po Národním parku Yosemite rozhodně byl, takže bude muset ještě chvíli počkat. Ne, že by pobřeží nebylo krásné, to vůbec ne, bylo neskutečné! Jenže Yosemite mě dostal ze všeho nejvíc..

Zpátky k mému výletu. Po tom, co jsem strávila noc, kterou jsem měla domluvenou v Napa přes Couchsurfing, jsem se rozhodla jet na jih a to po pobřeží. Přejela jsem směr San Jose a navštívila místo, které jsem vždycky navštívit chtěla. Jako velký fanoušek Apple produktů, ne tedy jen kvůli značce, jsem vždy chtěla navštívit to místo, kde se produkty Apple zrodily, nebo alespoň ten první z nich a poté ještě v místě, které má co k dočinění s tím, jaké produkty vyvíjí Apple i po smrti svého zakladatele Steva Jobse. Když jsem odjížděla do USA, tak jsem si byla jistá, že tohle místo (pro mě skoro posvátné) nesmím rozhodně vynechat. Vzhledem k tomu, že jsem vlastně všeho všudy neměla pořádný plán a cestu jsem se rozhodla plánovat tak trošku neplánovaně, tak jsem vlastně netušila, kdy se na místo dostanu či vůbec.

Z Napa jsem se ale rozhodla ten den jet na jih právě přes San Jose, což znamenalo nabrat směr zpět přes San Francisco, kde mě samozřejmě čekaly dlouhé kolony popojíždějících aut, ale hodlala jsem to risknout. Po cestě jsem potkala nebo spíše vlastně na vlastní oči viděla jednu nehodu na dálnici, přímo v pruzích naproti, kdy slečny, které seděly v autě (asi Mustang či Chevy) s otevřenou střechou najednou začaly ječet a asi dle mého rychlého pohledu nabouraly auto před sebou, kde jsem si stihla všimnout, že seděl postarší pán. Bylo to spíš ďuknutí, asi slečna koukala okolo, do mobilu nebo jen nedávala pozor a při menší rychlosti nezabrzdila dostatečně rychle jako auto před ní, které přijíždělo do kolony a přibrzdilo, zřejmě včas.

Unavená teplem a už spálená z procházky ve Vacaville, kde jsem si já chytrá nenamazala záda, protože přeci se nemůžu spálit při procházce městem, i když je asi 35 stupňů a sluníčko přes poledne pere jako blázen. Ne, že bych si to myslela, i když jsem lehce blondýna, ale jednoduše jsem na namazání zapomněla...Rozhodla jsem se v San Jose zastavit pouze na chvíli. Podívat se na dům a hlavně garáž, kde Steve Jobs žil a se Stevem Wozniakem napsal historii, poté jsem se na chvíli chtěla přesunout do Apple Headquarters, kde jsem se chtěla porozhlédnout a možná si odvést i domů něco malého, což se vlastně povedlo, ale o tom později.


Po cestě jsem navštívila ještě jedno místo, o kterém bych vám ráda řekla. Tohle místo mi přišlo až magické, byť na něm není zřejmě nic zázračného. Potkala jsem tam spoustu lidí, kteří se na místo přijeii také podívat, protože měli cestu kolem, nebo si jednoduše zajeli jako já, aby se o to neochudili. Když jsem narazila před pár týdny na post na Facebooku a někdo sdílel fotku v mé oblíbené cestovatelské skupině slečen, které cestují samy, tak mě zaujala na tolik, že jsem si říkala, že to místo v Kalifornii nesmím prostě vynechat! Vzhledem k tomu, že místo jsem měla skoro po cestě, tak jsem si ani moc nezajela. Vzala jsem to jen menší oklikou a zastavila na parkovišti. No, bylo to spíš místo na zastavení, kde už stála další dvě auta. Jednalo se o přehradu a jezero s názvem Lake Berryessa. Americké přehrady a nádrže mají něco do sebe, jak se můžete dostat krásně blízko a podívat se na tu mohutnou stavbu a říkáte si, jak je možné, že toto člověk postavil.

Okolo přehrady je samozřejmě plot, protože by nikoho odtud nechtěli zachraňovat, z tohoto místa opravdu ne. Přijela jsem s tím, že někteří lidé psali o tomto místě, že není až tak magické a nepřišlo jim nijak zvláštní, avšak mnoho holek psalo, že pozorovat to místo stálo za pár ujetých mil. Přijela jsem hlavně kvůli tomu, abych si dokázala udělat svůj názor a to se povedlo. Měla jsem štěstí a ten den bylo v přehradě opravdu dost vody, takže ona "atrakce" vypadala perfektně! Při suchu v Kalifornii byste viděli opravdu pouhou velkou trubku, při více vody je toto místo ještě krásnější a víc magické než, když jsem tam byla já. Každopádně, o co se vlastně jedná? Jedná se dle mého o jednoduchý odtok, i když jen hádám. Z přehrady odchází voda odtokem dolů a odtud poté vytváří řeknu za přehradou. Ať je to tak či jinak, dokázala bych tam stát hodiny a pozorovat vodu, jak protéká. Na to však nebyl čas, udělala jsem pár fotek, chviličku se zastavila a užila si ticha u jezera a vyrazila dál.


Konečně jsem se vydala směrem dům a garáž Steva Jobse a také ředitelství Apple. Cesta byla zdlouhavá, jelikož všude byly kolony. Trvalo to sice malinko déle a já stále neměla zařízené ubytování, nicméně jsem se ten den chtěla dostat víc na jih, takže jsem si ubytování stejně potřebovala zajistit až za jízdy, kdyby budu vědět, jak daleko na jih se vlastně dostanu. Ubytování jsem tedy vypustila z hlavy a pokračovala za svým cílem, pro teď to alespoň bylo San Jose, Palo Alto.

Dle navigace se jezdilo skvěle a i přes to, že jsem poprvé v USA vyzkoušela přejezd přes San Francisco, kde jsem se první noc asi milionkrát ztratila, tak tentokrát po dálnici to bylo super! Navíc jsem po této cestě pyšně usoudila, že pokud jsem zvládla odřídit i toto, tak vlastně mohu řídit úplně všude. Můj první přejezd po 8-proudé silnici v jednom směru, tudíž 16 proudů v obou mě malinko vyděsil, ale jakmile jsem zjisitla, že se na té silnici jede úplně stejně jako na té načí 2-proudé, tak všechny obavy přešly. Navíc americké silnice jsou tak široké, že by se na nich dalo tančit i auty, takže pokud neradi jezdíte na našich úzkých silnicích s velkými auty, tak tam máte pocit, že se vejdete s velkým autem třikrát.

Na místo jsem dorazila někdy před polednem, kdy slunce svítilo a pálilo asi nejvíc. V autě by se bez klimatizace nedalo ani vydržet a mě se při představě, že vypnu klimatizaci a zastavím auto na sluníčku ani z něho vylézat nechtělo. Zastavila jsem tedy vcelku blízko domu a vypla motor. Okamžitě se do auta nahrnulo neskutečné teplo a já při otevření dveří dostala takovou "facku" od sluníčka, že bych nejraději odjela. Ani to mě však nezastavilo jít k domu, porozhlédnout se po okolí a dům si alespoň vyfotit. K mému překvapení nebylo okolo mnoho turistů, byl tam pouze jeden pár, který si dům prohlížel se stejným nadšením a úctou jako já a také si udělali pár fotografií a chtěli odcházet. Nicméně jsem se zeptala, zda by nechtěli u domu vyfotit spolu, protože tam s nimi nikdo jiný není a tak jsem jim udělala fotku a oni mě. Byl to pro mě zážitek stát na místě, kde se psala historie značky, kterou zná dnes celý svět. Na místě, kde žil jeden z nejznámějších a hlavně nejvýznamnějších lidí světa, teď už bohužel nežijících. Vzhledem k ceduli, kterou jsem u schránky viděla a nechtěla rušit nikoho, kdo by v domě mohl dnes bydlet, jsem udělala opravdu jen pár fotek a vyrazila přímo do centra Applu, do jeho ředitelství. Každopádně si myslím, že pro Jobsovi by bylo jednodušší přestěhovat se někam jinam a z domu udělat muzeum a věřím tomu, že i fanouškům jako jsem já, by tím udělali radost.


Do Apple Headquarters jsem dorazila za chvíli, bylo to vážně kousíček, v podstatě přes ulici. Parkování jsem však nějakou tu chvíli musela hledat. Bylo nádherné počasí a tak byla všechna místa plná. První jsem ale projela i okolo budov Apple, které jsou určené jen pracovníkům, to však jen autem a poté jsem zaparkovala auto na benzínce a kousek pracovních budov si prošla i pěšky. Nemůžu si přeci nechat ujít to, že se jen tak mohu projít v Kalifornii v místě, kde se dějí ty největší kouzla technologického světa! Vrátila jsem se zpět do auta a pokračovala, počkat, vždyť vlastně nevím, kde přesně sídlo je. Zřejmě to bude naproti, ale vzhledem k tomu, že mě navigace navedla sem, tak bych se měla asi raději někoho zeptat? Vejdu tedy do benzínky a ptám se prodavače a ten mi ukazuje přes dvouproudou silnici kousek ode mě a naproti, že tam najdu i parkoviště. Hurá! Konečně jsem na místě. Překvapuje mě, že na místě najdu chlapíky, kteří mě nasměrují na nejbližší volné parkovací místo a říkám si, jak to mají dobře zmáknuté a zkoordinované, když takhle i parkují auta, povšimnu si, že je to všude samá Tesla, americké auto, které v nové verzi jezdí vlastně už skoro samo, jak se později dozvídám.

Vystupuji z auta a vyrážím do budovy. Po cestě si všímám tří vlajek, které vlajou před vchodem. Jedna z nich samozřejmě Americká, druhá zastupuje Kalifornii a třetí je samozřejmě vlajka s jablíčkem, jen trošku nakousnutým. Všichni, kteří vstupují do vchodu, které se nazívá 1 Infinite Loop mají buď batoh na zádech a tudíž soudím, že se jedná o turisty, pokud je batoh trošku vymakanější, tak to budou zřejmě pracovníci, nebo mají obleky, což předpokládám znamená, že se nejedná úplně o turistu a třetí možností jsou lidi v tričkách s logy Apple v zelené barvě a to už jsou rozhodně pracovníci všeho druhu. Většina z těch lidí, nejen turistů, jsou Asijského původu (převládá Čína/Japonsko/Vietnam/Taiwan - nikdy se mi pořádně nedaří tyto země rozdělovat a poté Indie) a mezi nimi se však objevují i lidé Amerického/Evropského looku. Nedá mi to a i přes to, že jsem četla, že se dovnitř vlastně nikdo nedostane to zkouším a vstupuji hlavními dveřmi dovnitř. Celá já, řekněte mi, že nemám skočit a ještě se vrátím po druhé a skočím jiným oknem. Vstupuji dovnitř a zvědavě se rozhlížím, čehož si okamžitě všimne mladík na recepci a ptá se, kam že jdu. Prohlédne si mě ještě jednou a otázku upřesňuje: "Jste turistka?" Načež já smutným výrazem odpovídám, že ano. Copak tak opravdu vypadám? Co vlastně napovídá o lidech, že vypadají jako turisté? To by mě zajímalo, jelikož sandále s ponožkami jsem nechala doma ve skříni! V tu chvíli se usměje tím svým americkým úsměvem a smutně mi odpoví: "Omlouvám se, ale dovnitř vás nepustím, můžete pouze do Apple store ve vedlejších dveřích jako turista." Poděkuji a pokračuji tedy do obchodu. Zklamaná, ale zároveň ráda, že jsem tady a teď. V obchodě si to užívám a procházím se kolem. Na rozdíl od těch, ve kterých jsem už byla je větší, i když ne zase až tak moc. Nicméně ten pocit, že jsem vlastně hned vedle Apple Headquarters v Apple store stojí za to vejít i jen za dveře. Okamžite si prohlížím suvenýry, které si je možné z obchodu koupit a odnést domů. Už ve chvíli, kdy jsem odjížděla do USA jsem věděla, že si něco z Apple Store přivezu, i kdyby to neměl být nový počítač, což se mi nakonec povedlo!


Sleduji trička, mají asi tisíc druhů, vůbec nekoukám na cenu a prohlížím si, které by se mi líbilo, samozřejmě bych si nejraději vzala úplně všechny, ale to by tak úplně nešlo...Přistoupí ke mě slečna, která má na sobě tričko Apple, ale tentokrát se nejedná o turistku, ale prodavačku a ptá se, jaké jsem si vybrala a já vlastně ani nevím a nemohu se rozhodnout mezi dvěmi. Nicméně se zapovídáme, zkoušíme počítače, iPady apod. a jednoduše si povídáme. Dozvím se toho spoustu o ní a jejích plánech a naopak ona se vyptává, odkud jsem, co tam dělám a tak. Zajímá se o mé cesty, kde všude jsem byla, co všechno jsem viděla a to i mimo USA. Neskutečně jsme si rozuměly, dokonce mi dala pár rad, kam se podívat a díky ní vím o nové aplikaci na cesty, která mi bude určitě ještě několikrát užitečná. Tričko jsem si nakonec vybrala a ona mě vyfotila před vchodem s nápisem Apple Store. Strávila jsem s ní několik hodin, nemohla jsem se z Apple store a místa jako takového odtrhnout, takže jsem nakonec opět hledala ubytování na poslední chvíli, kdy jsem místo toho, abych někde stavěla autem, podívala do mobilu na AirBnb v Carmel a objednala ho hned a vyrazila rovnou z Apple Headquarters, protože času do západu slunce už nebylo moc. Nechtěla jsem se většinou ubytovávat až po tmě, jelikož mi nepřišlo vhodné otravovat lidi na poslední chvíli a ještě v noci, ale většinou jsem to alespoň vyřešila tak, že jsem ubytování měla objednané od rána a přijet už jsem mohla v podstatě kdykoliv.


Vyrazila jsem tedy směr moje další ubytování v AirBnb, tentokrát ve městečku SeaSide po mé cestě na Big Sur.

O tom, jak jsem objela pobřeží zase příště a rozhodně tam budou tipy na nějaká hezká místa, kam se podívat a také více o tom, jak jsem byla na velrybách.


PS: Vzhledem k tomu, že do Vietnamu už je skoro vše zařízené, probíhá poslední očkování a já budu příští týden už jen kupovat letenku, tak jsem se ještě rozhodla, když už letím přes ten Istanbul, že si koupím letenku s delším přestupem a vyrazím do města, ať si to užiju se vším všudy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama