Odpočítáváme

8. července 2017 v 23:11 | Maky |  Vietnam

Sedm dní!

Tak a je to tu! Od dnešního dne je to přesně sedm dní do mého odjezdu směr Vietnam! Dnes jsme se vrátili z výletu na Rujánu, o kterém samozřejmě jeden článek taky bude, kde jsem se rozloučila se ségrou a teď už sedím ve svém pokoji a pořád nemůžu uvěřit tomu, že už je to jen sedm dní.

Sedm dní, za kterých toho musím ještě tolik stihnout. Pouhých sedm dní do odjezdu na "výlet" mého života, na který jsem se neskutečně těšila už několik měsíců. Ještě před rokem jsem si sama ze sebe utahovala, že bych vážně jednou do toho Vietnamu odjet chtěla, ale že na to nemám "koule"a že o tom zřejmě pořád jen mluvím a nemůžu se rozhoupat. Slovo dalo slovo, den se se dnem sešel a já dala v práci výpověd, pustila byt, vrátila se na měsíc zpátky k rodičům, než odletím a všechno začalo vlastně na novo. Letenku jsem koupila teprve pár týdnů zpátky, ale v tu chvíli už bylo jasné, že odletím, ať se děje, co se děje.

Před pár lety, kdy jsem měla stejně praštěný plán s USA, který nevyšel a já hned na to odletěla na rok do Irska jako au pair, se zdál na začátku trošku šílený, protože jsem stále netušila, zda budu zdravotně na 100% v pořádku, i když lékaři říkali, že ano. Člověk v tu chvíli nevěděl a nemohl si být 100% jistý, zda bude vše v pořádku a za rok se nic nesemele, ale já věděla, že všechno v pořádku bude a hlavně jsem věděla, že chci jet a užívat si život!

Podobný plán byl přesně s Vietnamem. Ve chvíli, kdy jsem o Vietnamu a Thajsku četla poprvé u jedné Chorvatské slečny, která cestuje solo po světe, jsem si řekla, že tam prostě jednou musím. Poté jsem potkala Lukáše Matějčka, pro ty z váš, kteří ho neznáte, tak si rozhodně přečtěte jeho příběh, protože on opravdu stojí za to (pro zájemce jsou jeho webové stránky tady: http://www.lukasdobrodruhem.cz/ ) , jsem věděla, že Asie je jeden z koutů světa, kde jsem ještě nebyla, ale kam rozhodně musím! Co mě na ní tak láká? Nelákají mě žádná velkoměsta, žádné party, které můžete v Thajsku zažít, ani tak mě neláká ruch a šum na ulicí, i když se o takový zážitek nehodlám ochudit. Láká mě příroda, prales, skály, oceán, místní obyvatelé a hlavně ta neskutečná "jinost". Asi jsem si právě vymyslela nové slovo, ale já se jednoduše nemůžu dočkat toho, až uvidím, jak je to tam jiné! Neočekávám načančané hotely, honosná auta, ani vyleštěné příbory. Naopak se těším na džungli, jezení ze dřevěných talířů, trhání si ovoce přímo ze stromu, setkání s opicemi, apod. To je samozřejmě vtip a vím, co mám od Vietnamu očekávat a jíst ze dřevěných talířů asi nebudu, ale rozhodně budu používat hůlky nebo ruce, na což se vlastně hrozně těším, zřejmě strávím několik dní "připevněná" k toaletě, asi tak jako každý, kdo tam kdy jel. Ale s tím vším já vlastně počítám a sama doufám, že mi Asie dá ze sebe jen to nejlepší, ať už se jedná o místní obyvatelstvo, možnost naučit se mluvit Vietnamsky, dát sama ze sebe něco Asiatům a spoustu dalšího nečekaného.

Neočekávám, že ta cesta bude taková, jakou si možná každý představuje přes růžové brýle a víte co? To bych vlastně ani nechtěla, protože já si tam jedu užívat a sbírat zážitky na celý život! Nedokážu nikdy říct na 100%, zda jsem zdravá, zda se něco nesemele příští rok. Ne, to není pesimismus a vím, že se nic takového nestane, ale člověk by měl život žít a ne ho jen prožít a měl by si užívat každou vteřinu toho, co mu život nadělí a to přesně hodlám dělat já! Ať už těch vteřin má být pár nebo jich bude na vaší cestě víc, rozhodně se zapřete a žijte naplno. Nikdy se nepoddejte strachu, nikdy se neotáčejte zpátky. Jsme teď a tady a budeme potom! Šlápněte na plyn a vyražte tam, kam jste vždycky chtěli, udělejte to, co jste vždycky chtěli udělat a neodkládejte na zítřek to, co jste chtěli udělat dnes. Proč? Protože nikdy nevíme, co bude zítra a nechceme přijít o dnes.

Nebude se mi odlétat snadno. Mám skvělou rodinu, která mě ve všech mých bláznivých plánech podporuje, až je to k neuvěření, protože já bych občas sama sebe zastřelila za svoje nápady, ale oni mě prostě podporují! Děkuju všem za neskutečnou podporu. Přesně proto se mi ale bude odjíždět tak těžce. Stejně tak jako, když jsem odlétala na au pair, kdy jsem okolo sebe měla svou skvělou rodinu, jiné přátele, avšak stále skvělé, se mi odjíždělo těžce a teď to bude o to horší! Ale jedním si jsem jistá. Ti, kteří jsou mou oporou, chtěji, abych se měla dobře a byla šťastná a ví, že se vrátím, tedy alespoň se s tím zatím počítá. Já však vím, že mi u gatu rozhodně nějaká ta slzička ukápne a že při odjezdu z bytu obrečím, ať už se to někomu zdá šílené, že odjíždím od svého čtyřnohého miláčka, po kterém se mi bude neskutečně stýskat. Sama také vím, že si svět Asie užiju, ať už bude občas moment, kdy budu chtít všechno hodit za hlavu a vrátit se zpátky, ale zároveň vím, že mě z druhé strany světa někdo podpoří a řekne, ať se nedám a bojuji, protože to chci a protože jsem šťastná!

Ať už moje cesta bude jakákoli, bude stát za to! Tak tedy hurá odpočítávat a chystat se na cestu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama