Vítej v jiném světě

3. srpna 2017 v 10:19 | Maky |  Vietnam
Je to tu, dnes je to přesně 19 dní, co jsem v Asii a ve Vietnamu jako takovém. Ne, že bych to tedy počítala, ale vzhledem k tomu, že jsem po přesně 16 dnech práce měla poprvé dnes volno, tak musím uznat, že jsem to malinko odpočítávala.


To pro začátek, abyste si nemysleli, jak já se tu flákám, užívám si vlastně nic nedělání a život v Asii nebo podobně. Pracovat jsem v podstatě začala hned druhý den po tom, co jsem dorazila na místo a bylo. Kolegyně z Filipín musela odjet domů a zařídit si nějaké doklady, které jí propadly mezitím, co byla tady. V tu chvíli ale nastala velmi vtipná situace, alespoň tedy na začátku vypadala vtipně. Tady ve škole jsou totiž dva učitelé: ona a já. Ve chvíli, kdy ona odjela, tak tu vlastně na všechny hodiny zbyl pouho pouhý jeden učitel, jménem: JÁ! No, tak se alespoň pořádně zaběhnu, říkala jsem si. V tu chvíli jsem si však ještě neuvědomovala, že to znamená učit všechny třídy, které školu navštěvují a věřte mi, že jich není zrovna málo. Učí se tu totiž od pondělí do neděle, takže to rozhodně neznamená, že těch 16 dní, které jsem pracovala byly dny plus víkendy volné, ale prostě 16 dní v kuse. Většinou můj den začíná tak, že vstavu v 6:30 a otevřu bránu, aby mohl kdokoliv přijet a přivést svou ratolest. Pracuji přibližně do 11 hodin dopoledne. Mám sice asistentku, která umí vietnamsky a měla by vést hodinu a já měla převážně učit jen výslovnost, kterou tu má hroznou kde kdo, ale není tomu tak úplně. Přípravu na hodiny, včetně jejich učení dělám ze 2/3 já a 1/3 učí vietnamská kolegyně gramatiku v jejich jazyce, aby porozuměly.

Po těchto hodinách mám pauzu. Ve Vietnamu to funguje tak, že si lidi chodí přes oběd lehnout, takže cca od 11 do 2 mám "volno". Což ale taky není tak úplně volno, jak by si kdokoliv mohl myslet. Vzhledem k tomu, že potom budu opět učit, tak se musím připravit na další hodiny. Další učení začíná kolem 2-3 hodiny a obvykle trvá i do 8:30 nebo jednou týdně či dvakrát do 6, potom mám volno.

Tohle tempo se však nedá vydržet dlouho a vzhledem k tomu, že jsem dostala ještě jednu nabídku na učení přímo v Hanoji, kde to funguje malinko jinak a nabídli mi tak 5 dní učení plus víkendy volné a zároveň během těch 5 dní pouze učení 25 hodin, což je tu běžný full time job. Upřímně jsme nad tím začala uvažovat, i když tu nejsem tak dlouho. Pro mě je však důležitější, že jsem přijela do Vietnamu si Asii užít a ne ji jen přežit, takže mám jiné hodnoty už od té doby, co se mi v hlavě ten malej mrcha usadil jsem si řekla, že prostě život není jen o tom, abych ho žila tak, jak to po mě chtějí ostatní, ale tak, jak chci já a jak si to přeji. Plnit si sny nejen, když se to někomu hodí, ale neustále.


Rozhodla jsem se proto toto předhodit a řekla jsem si, že vlastně nemám co ztratit. Světe div se, ale dostala jsem po 16 dnech nepřetržitého učení volno a mohla jsem si tak dovolit spát dnes do 9 hodin (spíš tak do 8, protože to už začaly běhat po baráku děti). Bydlím totiž ve škole, v přízemí. Neočekávejte žádný luxus, jsem na vesnici a je to Vietnam. Takto vypadá třeba můj pokoj a "postel". Nemám ani tak problém s tím, že ve svém podstatě spím na zemi na matraci (teď tu spíme ve dvou s mojí asistentkou, kolegyní). Toaleta vypadá sice jako evropská, naštěstí žádná díra v zemi, díky bohu! Avšak neočekávejte, že by byla "čistá", čistotě já totiž říkám jinak. Nicméně i na toto jsem si zvykla hned první den. Kuchyň? No, vařit na plynovém vařiči umím, takže není problém. Trouba? Neee. Ale za to máme v kuchyni kámoše, který s námi rád objevuje kouty naší kuchyně a čeká, kdy někomu něco upadne na zem, aby si na tom "pochutnal". Všechny zvířátka si tu pojmenovávám a toto je Bob! Nikdy jsem ještě tak obrovského švába neviděla, ale prý, kdybych ho hodila na pánev, tak je to delikatesa. Nebráním se sice ničemu, ale budu raději jíst takového, kterého někde vypěstují než toho, který běhá ve špíně v kuchyni.


Nicméně, moje maminka by na mě byla asi právem pyšná, protože bych nikdy nevěřila, co tu budu jíst. Nejen, že už jsem ochutnala houby, ale hlavně jím maso. Tedy, maso. Mluvím hlavně o tom, že maso se tu vždy dělá i s kůží a tukem a to já prostě nikdy nejedla. No, tady se to jinak nedá, protože by vám z toho masa v podstatě nic nezbylo. Jídlo je tu jednoduše skvělý! Ano, jíme sice rýži s rýží a nudle s rýží a rýži a nudle a k tomu zeleninu, maso, občas vejce, občas tofu. Ale já rýži miluji, takže s tím nemám problém. Do čeho jsem se však vyložene zamilovala je ovoce! Čerstvé ovoce jako je dračí ovoce, mango, passion fruit, cokoliv vás napadne až po čerstvé avokádo, které si tu skoro utrhnete sami ze stromu (kolegyně má ve třetím patře v baráku mango, takže si ho trhá z okna a u nás má soused na zahradě banány). Všechno to jsem si tu vážně zamilovala a musím říct, že by mi k životu stačilo ovoce! A ty čerstsvé kokosy! U tohohle stánku mě dokonce nenatáhli a kokos mě stál asi 25 Korun v přepočtu. Paní vám ho oseká, strčí o něho brčko a hurá, můžete si užívat!


Už jsem kolikrát slyšela, hlavně od kolegyně, zda pojedu domů a kdy se tam chystám a že se mi po nich nestýská? Samozřejmě, že stýská, ale když se snažíte cestovat a být všude, jako já, tak zjistíte, že jste doma vlastně všude tam, kde se cítíte dobře a kde jsou úžasní lidé kolem vás. Nemusí to být vždy nutně na místě, kde jste se narodili, kde jste žili, kde jste pracovali nebo tam, kde je vaše rodina a přátele. Těším se samozřejmě domů, až je zase všechny uvidím, protože nebudu se přetvařovat, ale kolikrát mi ukápla slzička, když jsem s nimi volala, ale teď jsem tady a teď a užívám si to! Vím, že oni tam na mě počkají a doufám, že i podle slibů se možná brzy potkáme v Asii, ať už to bude v Hanoji nebo kdekoliv jinde. Ano, rodiče slíbily, že by se rádi přijely podívat a já se nemůžu dočkat, až jim to tady ukážu! Ale tady jsem si udělala jednu fotku při skypování s babi a dědou, kteří mi taky moc chybí, ale jsou to taky přesně ti, kteří mě stejně jako rodiče neskutečně podporují v tom, co dělám a drží mi palce, ať už dělám jakoukoliv bláznovinu! Mám prostě neskutečně skvělou rodinu, včetně ségry, která je teď v Německu a ať už si o mé cestě myslí cokoliv, tak to neříká nahlas a naopak mi na rozloučenou dala skvělý malý batůžek, který se těším, až budu moci použít při cestě na nějaký vytoužený výlet!


Ještě pořád je to tu pro mě úplně jiný svět! Měla jsem z Asie přeci jen malé obavy. Není to nic, co by se dalo očekávat od Ameriky nebo Evropy, kterou už jsem vcelku procestovala. Je to jednoduše úplně jiný svět, jiná kultura, jiní lidé. Ale já si to tu vcelku zamilovala. Lidé jsou na mě neskutečně hodní, občas až moc, mám ten pocit. Vidí bělocha a okamžitě mě chtějí osahávat a fotit se se mnou jako s celebritou. Na trhu mě vždycky natáhnou, protože ve Vietnamu ještě pořád platí to, že pokud jste bílý, tak jste vlastně bohatý a tak samozřejmě budou chtít z vás vytáhnout víc, než z Vietnamského občana. Nicméně jsou na mě vždycky tak milí, že mi těch 5 Kč navíc v podstatě nevadí. Což mě přivádí na myšlenku, že jsem tu poprvé v životě milionář!! Ano, čtete správně! Měna ve Vietnamu je totiž specifická. Všechno se tu počítá od 1000 Vietnamských Dongů nahoru, takže se nikdy vlastně nestane, že byste měli v peněžence méně než 1000 VDG. Za naší jednu korunu dostanete přibližně 1000 Dongů, takže si umíte představit, jak je jednoduché tu být milionářem, ne že bych si vydělávala tolik peněž. To rozhodně ne, vzhledem k tomu, že jsem tu jako dobrovolník momentálně.


Ještě bych ráda zmínila jednu fotku, a tou je můj kolega z okolní školy a moje asistentka. Kolega je z Ghany, ale tatínek žije v UK, takže mluví skvěle anglicky a kolegyně je Vietnamka z nedaleké vesničky. Oba jsou skvělý! Jeden z večerů, kdy Huby učil u nás ve škole a zůstával přes noc, takže jsme si uvařili společnou večeři a pokecali. Nutně tu potřebuju vždycky pokecat s ním nebo se hrozně těším na učitelku, která se má vrátit. Nemusíte totiž mluvit pomalu a mít pocit, že se vaše angličtina spíš zhoršuje než zlepšuje a zároveň i když asistentky umí, tak s rodilým mluvčím skoro nikdy nemluvily, takže opakuji věty pořád dokola a dokola, takže se vždycky hrozně těším, až se tu ukáže někdo, kdo anglicky umí alespoň na mé úrovni!


Teď už jdu odpočívat, když jsem si vydundala ten den volna a zase brzy, snad brzy, něco napíšu. Teď, když se vrátí kolegyně, tak mám mít jednou týdně vždy volno, tak bych to viděla alespoň na článek týdne, pokud ne dva :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama