První jízda - KONEČNĚ!

9. listopadu 2017 v 10:02 | Maky |  Vietnam

Na tenhle den jsem čekala opravdu dlouho! Na vesnici jsem neměla možnost řídit motorku, jelikož tam žádná nebyla a od té doby, co jsem konečně v Hai Phong jsem nad tím přemýšlela už tolikrát,že se mi snad vařil mozek při myšlence, kdybych to náhodou nezkusila!

Nadešel ten den, kdy mě můj adoptivní táta s mamkou konečně učili jezdit! Proč je sakra nazývám adoptivními rodiči? Ani nevím, asi proto, že se tu o mě starají, jako bych byla jejich vlastní! Asi proto, že mě Mark (UK) učil jezdit na motorce a moje mamča Nay (Nový Zéland) se o mě stará jako o dceru, kterou ještě nemá. Jsme tu jako jedna velká rodina!


Dostali jsme nabídku učit v jedné škole a vyzkoušet si tak pravou vietnamskou školu. Musíme tam však na motorce a já to vzala jako konečně možnost, kdy mě někdo MUSÍ naučit na motorce a musí si na mě udělat čas. Mark mě vyvezl za město, přibližně 15 minut jízdy a před námi se najednou objevila úplně jiná krajina. Hai Phong je třetí největší město Vietnamu, takže mě překvapilo, že při 15 minutách jízdy se najednou dostanete na vesnici, mezi rýžová pole a dobytek. Dovezl mě na silnici, kde nikdo v okolí nebyl a poradil mi, jak mám s motorkou zacházet. Je to automat, není to nic složitého, jen držet ten správný balanc, říkala jsem si. No, něco na tom bude, ale to byste nesměli projít operací, která vám ten balanc trošku zhorší. Sedět na motorce a jet rovně je jako nic, zatáčet už mi přišlo horší. "Je to o zvyku a praxi", říká Mark a ukazuje mi na místo s ostrůvkem, kam mám dojet a okolo ostrůvku se otočit. "Jednoduše jen jezdi a trénuj", dodává a já sedám na můj nový stroj Yamaha Nuovo (automat) a vydávám se opět tam, kde se budu znovu otáčet, znovu a znovu. Po pár minutách mi ani nepřijde, že jedu a užívám si i případné zatáčky a otáčky, přidávám plyn a frčím jako o závod na místní silnici při 50 km za hodinu. Mark na mě čeká a posouváme se po silnici dál. To místo mi přijde hrozně zvláštní. Vypadá to tam jako příprava na dálnici nebo naopak stará dálnice, kterou už nikdo nepoužívá, avšak silnice je super nová.



Usmívám se jako sluníčko, užívám si jízdu a zastavím kousek od Marka. Ten se na mě podívá a zeptá se: "Chceš ještě trénovat nebo si to vyzkoušíš i se závažím?" Sedá ke mě na motorku, dává mi pár rad a já už jedu i s ním za zády. Nechci se moc chválit, ale první jízda a ještě s Markem, který není zrovna tintítko za zády dopadla skvěle! Necítila jsem se vůbec špatně, neměla jsem pocit že by bylo něco tak, jak by nemělo být, super! Podívá se na mě a říká: "Takže nás odvezeš domů?" No, přiznám se vám, že do provozu s dalším nákladem za zády jsem si netroufla a přenechala jízdu zpět zkušenějšímu.

Jenže toto byl pouhý začátek konce! Co se dělo poté? Nepřestala jsem Marka otravovat s další jízdou a vzhledem k tomu, že on viděl, jak mě to bavilo, tak se s Naomi rozhodli, že mě druhý den vezmou hned ráno na výlet! Vyrazíme už však všichni z baráku, takže budu muset projet městem a když se budu cítit, tak to zpět vezmeme po dálnici. Moje jediná myšlenka byla: SUPER, škoda, že to není už dnes!

Ráno jsme vzali každý svou motorku, sedli a vyrazili mimo město tam, kde jsem se učila den předtím jezdit. Po cestě jsme viděli spoustu krásných míst, nádherné pagody, rýžová pole i jsme projížděli trhem plným lidi! Jezdit mě prostě baví! Ptali se, zda se cítím na dálnici a město. Co to je vůbec za otázku? Cítím? I kdybych se necítila, tak tam chci! No, znáte mě, do všeho po hlavě, že. To bych ani nebyla já, kdyby to bylo jinak! Stále ještě svítím jako sluníčko a užívám si jízdu.


První zkouška provozu: dálnice. Cítím se mnohem bezpečněji než, když nás kluci vozí na hodiny, protože mám motorku pod kontrolou já a ne někdo jiný. Jízdu si užívám. I když je provoz šílený, tak stačí hlídat okolí, mít oči na šťopkách a troubit, aby lidi věděli, že jedete. Hlavně si hlídat auta, protože ty jednoduše jednou a nic je nezajímá.

Druhá zkouška provozu: město. Cítím se stále skvěle a jízdu si užívám. Je sice o poznání více lidí na silnici, avšak mě to až tak hrozné na motorce nepřijde. Pravidla provozu? Vcelku žádná a plout s davem. Červená na semaforu? Spíše informativní, takže si to pořád tak plujete a ani nevnímáte okolí. Stále mám úsměv od ucha k uchu a nehodlám to měnit.


Sumasumárum, moje jízda dopadla skvěle a neskutečně jsem si jí užila! Motorku kupuji zřejmě na vánoce či po vánocích, protože chci svojí a chci drandit! Mám tu možnost si jí kdykoliv půjčit, ale není to ono, potřebuji svého draka!

PS: V neděli jedu na výlet!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Roman Roman | 9. listopadu 2017 v 17:09 | Reagovat

Krásný počteníčko,plně si dovedu představit tvé pocity z jízdy na motorce - jízda nádhernou krajinou - to pochopí jen ti,co mají motorkářské srdíčko.Jezdím na motorkách už 34 roků a neumím si život bez jízdy v jedné stopě představit.Přeju mnoho šťastných kilometrů a vždy obě kola na silnici.Zvedám palec!!!
autobusák z DC

2 Maky Maky | 10. listopadu 2017 v 9:44 | Reagovat

Jeeee, ale tak tohohle komentáře si vážím! Moc děkuju :) Jinak jízda na motorce v Evropě a tady se asi nedá srovnat, v Evropě je to asi víc o pohodě, tady musí člověk sledovat neustále silnici, protože je tu motorek jako much 8-O Až tu bude taťka, tak vytáhneme kameru a rozhodně se bude na co koukat. Věřím, že hned po návratu se bude videem kasat! :)

3 big daddy big daddy | 10. listopadu 2017 v 19:27 | Reagovat

[2]: já ti dám kasat, počkej až dorazíme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama