Vánoce, tentokrát ve Vietnamu

20. prosince 2017 v 17:44 | Maky |  Vietnam

A došlo opět na článek! Poslední dobou toho mám tolik, že mám pocit, jako bych se stále omlouvala za svou nečinnost na blogu. Ono je toho ale tolik, že poslední dobou na blog jednoduše nezbývá čas. Ani nevím, zda se všechno do toho jednoho článku vejde a zřejmě proto se ho budu snažit "smrsknout" a rozdělit, alespoň tu část o cestě s mými rodiči. Ano, byli tu!! I kdybyste tomu nevěřili, tak dorazili do Vietnamu a projeli se mnou toho spoustu! Podívali se a užili si ten čas na 150%, alespoň dle toho, co mi řekli a já věřím, že neměli jediný důvod mi lhát.

O čem tedy bude dnešní článek? Co se vlastně za poslední týdny, co jsem nenapsala ani čárku dělo? Proč jsem byla tak zaneprázdněná? Je to už měsíc ode dne, kdy jsem naposledy sdílela článek na blogu a byl o mé první jízdě na motorce, kterou jsem si neskutečně užila a slíbila si jednu věc, že si na Vánoce pořídím svojí motorku. To se bohužel ještě nestalo, ale rozhodně na ní dojde, toho se nebojte! Od té doby jsem najezdila na motorce už desítky kilometrů. Ať už jsem si půjčovala motorku někde na cestách nebo v centru, kde pracuji a jedila po městě. Ať už jsem jezdila na hodiny mimo město, někdy i více než 20 minut cesty v hustém městském provozu a věřte mi, že takový provoz si neumíte ani představit. Můj taťka by o tom mohl vyprávět, když jel na svou první projížďku s mým adoptivním tatínkem Chunkym nebo moje maminka pokaždé, když se snažila přejít silnici a myslela, že z toho dostane na místě infarkt, v tom lepším případě. Proč v lepším? Protože ta horší možnost byla, že bude převálcována motorkou, autem, autobusem nebo nedej bože náklaďákem, a ani jeden z těchto dopravních prostředků si tu rozhodně nebere servítky! Za tu dobu se toho mnoho změnilo.

Spoustu nových dobrovolníků přijelo k nám a spousta jich odjela, což mě opravdu mrzí, jelikož některé jsem si zamilovala, možná až moc. Lidé bohužel ale přicházejí a odcházejí, na to si člověk při cestování musí jednoduše zvyknout, je to tak trošku každodenní chléb. Změnilo se něco na tom, jak jsem si zamilovala Vietnam? Rozhodně ne, s každým novým příchozím si to místo užívám o něco více, poznávám nová místa, nové kultury, získávám zkušenosti a mám víc nových přátel.

Co se ale změnilo je to, kolik mám zkušeností s učením. Nabírám je rapidním tempem! Od učení malých dětí ve školce, které jsou jednoduše k sežrání (i když zvracících dětí máte občas dost, věřte mi), trošku větších dětí školního věku (kolem 7 let), které jsou občas na pět, puberťáků, kteří se vcelku rádi učí anglicky a už chápou, proč je ten jazyk důležitý, až po dospělé, kteří po celém dni v práci přijdou do centra zlepšit své znalosti a okamžitě si ze mě chtějí udělat přítele na život a na smrt. Ano, tak přesně všechny tyto skupiny já učím. Je to úžasná zkušenost, ale zároveň občas opravdu náročná, to se musí uznat. Ne vždy vás vaši studenti chtějí poslouchat, hlavně malé děti, ne vždy umíte vše na 100%, nikdo není neomylný. Nejsem navíc rodilý mluvčí, takže nebudu mít nikdy stejnou slovní zásobu jako mají někteří z našich učitelů, ale naopak oni nikdy nebudou rozumět gramatice tak, jak jí rozumím já, protože se jí nikdy nemuseli od základů učit, takže každý z nás má nějaké pro a proti, samozřejmě. V učení jsem se vcelku našla, jsem ráda, že mohu lidem předat něco, co se i já musela naučit a zároveň jim ukázat, že když chtějí, tak to prostě jde!


Máme tu možnost pomáhat ale i jiným způsobem. Tento týden proběhl u nás ve městě kvíz, kde se vybíraly peníze na děti ze sirotčince, kde učíme i my. Na kvíz přišlo spoustu lidí, vybralo se spoustu peněz, za což jsem neskutečně šťastná, protože tyhle děti si to vážně zaslouží! Při učení těchno menších i větších si uvědomíte, jak málo v životě vlastně potřebujete a že není nutné mít všechno, abyste byli šťastní. Začala u nás "zima", což je pro nás sice 17 stupňů momentálně, ale pro ně je to opravdu zima a nosí zimní bundy, čepice i rukavice, protože jsou v létě zvyklí na 40 stupňová vedra. Tyto děti jsou závislé na dotacích od státu, ale ty pokryjí ve Vietnamu jen to nejdůležitější, a proto jsme se rozhodli udělat kvíz, vybrat peníze a udělat jim hezké Vánoce. Vánoce se tu sice neslaví, ale proč jim nedat něco, co si oni sami zaslouží? Nejedná se tu rozhodně o hračky, tablety, počítače nebo podobné nedůležité věci. Na co se tedy peníze vybrané z kvízu použily/použijí? Nakoupilo se spoustu zimních bund, rukavic, čepic, ponožek, oblečení všeho druhu, školních pomůcek, knih sešitů, a když zbydou nějaké peníze, tak se možná použijí na pár autíček, míčků apodobně. Překvapilo mě, že když se dokonce otevřela možnost ostatním lidem z dalších států přispět, tak tomu tak bylo a vybralo se neskutečné množství peněz! Jedna rodina dokonce přispěla 32 milionů VD, což je u nás 32 tisíc českých korun. Výsledky padaly dle států a musím poděkovat i české straně. Vzhledem k tomu, že o tom moc lidí asi nevědělo, tak se vybralo 800.000 VD, což je 800 Kč, ale tady to není zrovna málo. Já přidala zbytek, abychom to dorovnali do milionu. I když se to nezdá být moc, tak milion Vietnamských dongů je opravdu hodně peněz, takže se děti ze sirotčince budou tento rok mít na co opravdu těšit! VŠEM MOC JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI!!!

Dalším důvodem, proč jsem toho moc nepsala na blog byl výlet s mými úžasnými rodiči! Přijeli do Vietnamu a já si to s nimi neskutečně užila! Nejen, že si to oni užili, ale mě udělo neskutečnou radost, že jsem jim mohla dát tu možnost se vydat sem, tak daleko. V podstatě někam, kam by se asi normálně nevydali a poznat jinou zemi, jinou kulturu a tak trošku vystoupit ze své komfortní zóny. Proč tomu tak bylo? Už jen to, že nikdy nebyli sami v žádné cizí zemi na vlastní pěst, když mluví anglicky jen trošku. Ale jak jsem již řekla, na to bude jiný článek jen o našem výletu s tipy, kam se podívat, kde jíst a kde spát.


Začala jsem učit víc soukromých hodin, protože jsem dostala tu možnost a hlavně, protože musím konečně začít šetřit než jen utrácet z ušetřených peněz. V lednu mě čeká vycestování za novými vízy do Malajsie! Musím si něco našetřit na cestu a hlavně si chci kupovat tu motorku, že? Musím také myslet na zadní vrátka a proto jsem začala překládat pro jednu společnost, takže trávím i spoustu času u počítače prací. Ale jedna z nejdůležitějších věcí je ta, že jsem dnes měla první hodinu vietnamštiny a začala jsem se konečně učit s učitelem! Teď už mi nic nebrání od toho se konečně naučit jazyk země, ve které se chystám nějakou chvíli zůstat. Jak dlouho? To sama nevím, plány nemám, ale vím, že v létě musím zpět minimálně na kontrolu, která doufám, že proběhně v pořádku a tak třeba budu moci zase znovu brzy vycestovat, ale na to bude potřeba nějakých financí, samozřejmě.

Vzhledem k tomu, že se ve Vietnamu neslaví Vánoce, ale jsme tu samý cizinec a my je slavit chceme, tak se náš úžasný šéf rozhodl, že nám udělá v pondělí volno a my jedeme slavit Vánoce na pláž na ostrov Cat Ba! Jedeme z baráku všichni až na jednoho dobrovolníka, který tráví Vánoce v Hanoji, což byl také můj původní plán. Bude to smutné, daleko od rodiny, ale i tak se to budu snažit užít na 100%! I když to nebude jako doma, žádný salát, řízky, rodina ani můj miláček trhač, který bude otravovat v noci s novou pískací hračkou, tak věřím tomu, že mi moje adoptivní rodinka zajistí, že to nebude až tak smutné. Počasí asi rozhodně na koupání nebude, jelikož na Vánoce má být jen 20 stupňů, takže plavky asi nepoužijeme, ale rozhodně je bereme! PS: Změna je život a tak jsem se v Asii obarvila na hnědo, protože proč ne! A aby tomu nebylo málo, tak jsem po cestě z kvízu s kolegy potkala toto!!


Děkuji moc za pozornost a příště doufám, že mi to nebude trvat tak dlouho :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 taťka taťka | 20. prosince 2017 v 21:29 | Reagovat

Super čtení,už se těším na další

2 Maky Maky | 21. prosince 2017 v 7:17 | Reagovat

Ten bude lepší, ten bude o našem výletu :)

3 Roman Roman | 22. prosince 2017 v 9:45 | Reagovat

Přečteno jedním dechem,opět krásně napsáno,tak honem další.
Přeji krásné vánoce!!!

4 Maky Maky | 23. prosince 2017 v 10:44 | Reagovat

Moc děkuji :) Taky přeji krásné Vánoce a hlavně cesty na motorce bez nehod, což se tady zdá občas jako nemožné :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama